Side by Side [M&M]

·7·

Crrrrr... ozval se pokojem ten nejhorší a nejotravnější zvuk, co snad znám. Vypnula jsem budík a pomalu jsem se vykopala z postele. Namířila jsem si to rovnou do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu. Oblékla jsem se do tepláků a nějakého starého trička a šla jsem do kuchyně si udělat snídani. Udělala jsem si kakao a k tomu jsme si opekla toust a potřela jsem si ho nutelou. Vzala jsem si ho do obýváku a pustila jsem si televizi. Jelikož je asi sedm ráno, tak vůbec nic nedávají. Pustila jsme si písničky a v klidu jsem si snědla snídaní. Umyla jsme nádobí a šla jsem se převléknout. Oblékla jsem si bílé tričko pod ramena k tomu třičtvrteční rifle a slaměný klobouk.

Navlnila jsem si vlasy a lehce se namalovala.
,,Mami můžeme jet'' zavolala jsem na mamku.
,,Jo můžeme čekám na tebe před domem'' zavolala na mě mamka z kuchyně. Mamka nás odveze na letiště, ještě se cestou musíme stavit k Andree. Vzala jsem si kabelku. Hodila jsem si do ní věci, obula jsem si bílé tenisky a šla jsem ven. Nasedla jsem do auta a jeli jsme k Andree.

,,Dobrý den, ahoj'' řekla Andrea, když k nám nasedla.
,,Ahoj'' řekli jsme s mamkou na stejno. Jeli jsme na letiště.
,,Jsme tady, počkám tu'' řekla mamka a my vystoupili.
,,Tak a teď je ještě najít'' vzdychla jsem a šli jsme ke vchodu. Když jsme vešli, tak jsmr viděli spoustu lidí, co spěchají aby jim neuletělo letadlo a pak tu jsou i ti, kteří právě přiletěli. Pořád jsme hledali rodinu Gunnarsen. Konečně se mi zrak zastavil na Martinusovi. Chytla jsem Andreu za tričko a táhla jsme jí k nim. Skočili jsme Martinusovi kolem krku. Teď už to opravdu nešlo. Nešlo zadržet slzy. S Andreou jsme mu začali smáčet tričko slzami. Martinus samozřejmě nebrečel, protože je kluk, ale bylo vidět, že je hodně smutný. Všichni na nás koukali, ale nám to bylo jedno. Chtěla jsem se pořádně rozloučit se s svým nejlepším kamarádem. Byl už čas aby nastoupili do letadla, ale já ho nechtěla pustit, ale musela jsem. Naposledy jsme ho objali a pak jsme se se všemi rozloučili. Objala jsem i Marcuse a Emmu.
,,Budeme si každý den volat a psát'' vykoktali jsme ze sebe.
,,To je jasný'' snažil se o úsměv Martinus. Lehce jsme se usmáli a pozorovali jsme, jak nastupují do letadla.

Když jsme se došourali do auta, tak jsme se s Andreou neudrželi a začali jsme brečet. Mamka radši nic neříkala a nastartovala auto. Nedokážu si představit, že už ho nikdy neuvidím. Na tyhle myšlenky jsem musela myslet pořád a vůbec mi to napomáhalo, protože jsem brečela pořád víc a víc. S Andreou jsme seděli na zadních sedačkách v objetí a vzájemně se utěšovaly.

Andreu jsme odvezli domů a já jsem zamířila rovnou do koupelny, protože jsem vypadala, jako zrůda. Sice jsme se koupala ráno, ale nutně jsem potřebovala sprchu. Svlékla jsme ze sebe všechno oblečení, sedla jsem si do vany a pustila jsem sprchu. Studené kapičky vody, jsem nechala putovat po mém nahém těle. Už ani nebylo poznat, co je voda, a co slzy. Zkoušela jsem na to nemyslet, ale moc mi to nešlo. Vylezla jsme ze sprchy, oblékla jsem se do tepláků a trička, co jsem měla ráno a šla jsem do pokoje. Zalezla jsen si do postele a pustila jsem si písničky. Písničky mi vždy pomůžou se uklidnit. Ani nevím jak, ale povedlo se to a já usnula.

______________________________________
Chtěla jsem skončit, ale přemluvili jste mě, takže budu v příběhu pokračovat❤.

Chtěl by někdo věnovat kapitolu? Pokud ano budu moc ráda za komentář❤.