Side by Side [M&M]

·12·

,,Jessie pojď sem prosím'' zavolala na mě mamka, když jsem se zrovna chystala k Andree.
,,Ano'' sešla jsem do obýváku.
,,Musíme ti něco říct'' začal taťka.
,,Dobře'' sedla jsme si a začala jsem se trochu bát, protože se tvářili strašně vážně.
,,Budeme se stěhovat'' řekl taťka. Srdce mi vynechalo pár úderů.
,,Cože'' vykřikla jsem.
,,Budeme se stěhovat do Stockholmu'' upřesnila mamka.
,,Ale to nemůžeme, mám tu kamarády, chtěla jsem jít vysokou a co Andrea'' začali se mi do očí hrnout slzy.
,,Já vím, ale to nějak zvládneš, s Andreou si budete psát a na vysokou můžeš chodit tam, je tam jedna suprová škola'' usmála se na mě mamka. Nevěděla jsem, co říct. Přeci nemůžu odjed. To prostě nemůžu. Obula jsme si boty a vyběhla jsem z domu. Chtěla jsem jít pryč, ale musela jsem za Andreou. Celá ubrečená jsme zazvonila u nich a čekal až mi přijde někdo otevřít. Po chvíli otevřela Andrea.
,,Ježiši, co se stalo'' objala mě hned.
,,Můžeme jít někam jinam'' vykoktala jsem ze sebe.
,,Dobře'' řekla a zabouchla za sebou dveře. Sedli jsme si na lavičku v parku a já jí všechno řekla.
,,Ale to přeci nemůžeš'' vykřikla a bylo vidět, že se jí také do očí derou slzy.
,,No nemůžu, ale musím'' pokrčila jsme smutně rameny. Seděli jsme tam na lavičce v objetí a kolébaly jsme se ze strany na stranu. Byla jsem opravdu smutná, ale musela jsme se s tím smířit. Určitě si tam najdu nové kamarády, ale nikdo Andreu nenahradí. Ona je vyjímečná. Vždy tu se mnou byla. V dobrém i ve zlém. Vždy mi pomohla a teď se s ní budu muset rozloučit. Doufala jsem, že tenhle den nikdy nepřijde, ale o tom přeci život je. Život je o nových začátcích.

______________________________________
Dnes trochu kratší kapitola❤.