7. My medicine!

32 4 0
                                    

Dostal jsem nějaké prášky proti bolesti, které mám brát, ale já je nechci, nechci si tlumit své bolesti. Ty bolesti mi připomínají, kdo mi to udělal...Kevin.
Určitě zdrhnul a já vím kam, až ho najdu  zabiju ho. Pěkně pomalu.

Žádné slitování. On taky neměl slitování, když mi vrážel můj nůž do srdce.

Při téhle myšlence jsem si položil ruku na místo, kde ještě skoro před čtyřmi týdny byl zabodlý můj nůž. Ruku jsem tam neměl dlouho položenou, protože mě to místo začalo nesnesitelně bolet.

Zahleděl jsem se na prášky proti bolesti. Pomalu jsem se pro ní natáhl a otevřel víčko. ,,Zase drogy..." řekl jsem a vytáhl si jeden prášek, který jsem si strčil do pusy a spolkl ho.

***

,,Ahoj Mio. Tak co ten kluk, který ti napsal?" zeptala se a napila se ze svého kafe koupeného ze Starbucks. Nenáviděla jsem to kafe, ale ona ho milovala.

,,Začal mi psát výhružné zprávy na messenger. Bojím se Kate," řekla jsem.  ,,Počkej...tohle není dobrý Mio..."

,,To vím taky!" ,,Sakra!  Já nechci, abys dopadla jako Charlie." ,,Kate!  Něco vymyslíme."

,,Ale bojím se o tebe."

,,Kate...věř mi, dokážu se o sebe postarat. Je mi sedmnáct, vím, jak se o sebe postarat." ,,Opravdu?"

Přikývla jsem a objala jí.  ,,Jsi nejlepší kamarádka, kterou jsem kdy mohla mít."

,,Ty taky nejsi špatná Kate," odpověděla jsem a usmála se.  ,,Tak co máte teď?" zeptala jsem se.

,,Matiku. Naštěstí máme suplovanou hodinu, takže můžeme být na mobilech, " odpověděla Kate.  ,,Znám ten pocit, když nemusíš nic dělat."

,,Hele slyšela jsi ještě něco o Charliem?" zeptala se Kate.  ,,Měla bych?"

,,Jo měla bys. Prý se už probudil, ale ještě není z toho venku. Ještě je šance, že může umřít."

,,Chudák." ,,Jo. Nezasloužil si to, ikdyž je psychopath, tak je děsně sexy," rozplývala se Kate nad novým klukem.

,,Hele moc se nevzrušuj.  Co když je gay?"

,,To kecáš! Jak může být gay, když se na tebe díval dobrých deset sekund. "

,, Líbily se mu tvé zelené oči," dodala Kate a usmála se.  ,,Co je na nich tak zvláštního?!" ,,Máš je zvláštně zelený.  Víc zelené než modré, " odpověděla Kate.

,,To je blbost!  Nemůžu mít dvoubarevné oči!" vyjekla jsem.  Kate na mé oko namířila foťák a vyfotila mou duhovku, pak mì ukázala fotku.

Měla pravdu, teď na světle byla vidět i ta modrá barva smíchaná se zelenou.  ,,Možná proto jsi ho tolik zaujala. " ,,Jak víš, že se mu líbím?!" vyjekla jsem.

,,To ti říkat nebudu, " odpověděla Kate s úsměvem.  ,,Prosím..." prosila jsem jí.

,,Tak dobře, pojď se mnou," řekla Kate a vzala mou ruku.  Obě jsme vyšli schody až do její třídy.  Došli jsme k jeho lavici, ze které Kate shrnula papíry a položila je na židli. 

Na stole byla velká kresba mě. Nádherně kreslil. Nechápu proč radši nešel na uměleckou školu a proč šel radši sem. ,,Učitelka chtěla, ať to smažeme, ale spolužáci to jen schovali pod papíry. Naše učitelka je tak blbá, že si myslela, že jsme to smazali."

,,Nádherný..." špitla jsem a pomalu se dotýkala lavice.

,,Zřejmě jsi pro něho zvláštní a nebo tě má jako další oběť." ,,Proč by mě tedy pak kreslil na lavici?!"

,,Aby na tebe nezapomněl Mio."

Psychopath smileKde žijí příběhy. Začni objevovat