Psychopath smile

8. Drawing

,,Ahoj Mio," pozdravila mě povrchně jedna holka.  ,,Zdravím Katrin..." řekla jsem.  ,,Zdá se, že se náš nový spolužák zamiloval do holky, která je nadprůměrná."

,,Drž hubu Katrin!  Jsi hnusná mrcha!  Přebereš každé holce kluka, jen se na něj podíváš a ještě se tu povyšuješ, pokud chceš Charlieho, tak si ho vem!" 

,,Beru. Neboj se, jednou ho budu mít." řekla s úsměvem a odešla.  ,,Stejně o ní zřejmě nebude jevit zájem, " řekla Kate a zasmála se.

,,Je divný. Hned jak přišel, tak si sedl sem a nevšimal si holek. Holky se ho pokoušely sbalit , hlavně ta štětka tamhle vzadu, ale on nereagoval. Prostě je od sebe odstrčil."  vyfotila jsem tu kresbu a otočila se na Kate.

,,Měla bych jít," řekla jsem a vzala si svou tašku, rozloučila se s Kate a odešla do své třídy.

Respektive já jsem do té třídy nešla, otočila jsem to a vydala se ke Californské nemocnici. Teď by měli být návštěvní hodiny, takže jsem to chtěla využít. 

Ano mohla jsem jít až po škole, ale neměla bych čas a tak teď ve dvanáct hodin opouštím školu jen kvůli klukovi, kterého skoro vůbec neznám.

Vyběhla jsem ze školy a běžela k nemocnici.

Zadýchaná jsem doběhla ke vchodu, kde jsem se zastavila, abych nabrala trochu sil a mohla mluvit.
Pak jsem vešla a zamířila si to k recepci, kde jsem se zeptala na to, kde najdu Charlieho Cartera.

Zjistila jsem, že je v prvním patře třetí dveře napravo.  Přikývla jsem a vešla do výtahu, který mě vyvezl do prvního patra, pak jsem si to zamířila k jeho pokoji.

Zaklepala jsem a pomalu vešla.  Charlie se podíval přímo na mě.  ,,Dívka se zelenýma očima," řekl a pousmál se.

Sedla jsem si k němu. ,,Co jsi tím chtěl říct?" zeptala jsem se a ukázala mu fotku jeho kresby.  ,,Ty se mě snad bojíš?" zeptal se, když si všiml, že se třesu.

,,Ne nebojím se tě..." ,,Odpověz mi na mou otázku!"

,,Klid...nevybírám si tě jako novou oběť."  ,,Tak proč?!"

Charlie se zasmál a pak sykl bolestí.  ,,Takže?!"

,,Jestli se snažíš být drsná, tak ti to nejde. Jsi roztomilá, když se zlobíš," řekl a usmál se. Zamračila jsem se.  Charlie se usmál.

Nadechla jsem se k další větě, kterou řeknu. ,,Hele děkuji. Zachránil jsi mě."

Charlie se odtáhl a mírně se zamračil.  ,,Nemluv o tom dni. Díky tomu dni jsem ztratil mého nejlepšího kamaráda."

,,Omlouvám se. "

,,Neomlouvej se maličká," řekl a podíval se na mě těma jeho temnýma očima.

,,Jsem rád, že jsme si mohli popovídat a teď jdi prosím..."

,,Dobře," odpověděla jsem a pomalu vstala. Přičemž jsem strhla prášky, které byli pootevřené.  ,,Ty jsi trdlo..." řekl Charlie a chytil mě za ruku.

,,Chci je zvednout, pusť mě!" vykřikla jsem.

,,Nech je být!" vykřikl. Zarazila jsem se a zahleděla se do jeho očí. 

,,Máš tak nádherné oči..." vzdychl Charlie. 

Vytrhla jsem se z jeho sevření a udělala jeden krok dozadu.  ,,Ty se mě bojíš?!"

Mlčela jsem.  ,,Odpověz mi sakra!"

Při jeho slovech jsem udělala další krok dozadu, měla jsem pocit, že mě zabije, ikdyž jsem věděla, že teď nemůže chodit.