Assassin's creed Black flag

3.

Potkal jsem ji v Auld Shillelagh,
v hospodě na půl cesty mezi Hathertonem a Bristolem,
která se stala mojí pravidelnou zastávkou,
a někdy v létě,
když matka s otcem doma dřeli a stříhali ovce a já jezdil do města častěji,
jsem se tu zastavil dokonce několikrát denně.
Přiznávám,
že jsem si jí napřed nevšiml,
což u mě nebylo obvyklé,
byl jsem pyšný na to,
že jsem přesně věděl,
kde se v okolí nachází všechny mladé krasavice,
a kromě toho nebylo Shillelagh místo,
kde byste pěknou ženu potkali.
Ženu ano.
Jistý druh ženy.
Tahle byla ale jiná.
Byla mladá asi mého věku a na sobě měla bílý čepec a šaty.
Vypadaly velmi domácky.
Mě ale neupoutal její oděv nýbrž silný hlas.
Který se k jejímu vzhledu vůbec nehodil.
Seděla u stolu se třemi muži.
Všichni byli starší než ona.
A já je hned poznal.
Byli to Tom Cobleigh jeho syn Seth a Julian Kdovíjak.
Nepamatoval jsem si jeho příjmení.
Ale pracoval s nimi.
V minulosti jsme spolu prohodili několik slov.
Na rány ale zatím nedošlo.
Patřili k lidem,
kteří na mě hledali shůry a měli mě asi stejně rádi jako já je,
což znamená velmi málo.
Předkláněli se na židlích a upírali na dívku chlípné vlčí oči.
Které prozrazovaly jejich temné úmysly.
Třeba že se usmívali.
Bušili do stolu a pobízeli ji.
Aby vypila korbel piva až do dna.
Ne,nevypadala jako jedna z žen.
Které hospodu obyčejně navštěvovaly.
Zjevně ale byla odhodlaná chovat se tak.
Korbel byl skoro stejně velký jako ona.
A když ho vypila.
Hřbetem ruky si ústa a zabušila s ním o stůl.
Muži zajásali.
Dožadovali se,
aby si dala další.
A určitě je těšilo.
Že na stoličce lehce zavrávorala.
Asi nemohli uvěřit svému stěstí.
Taková krasavice.
Díval se.
Jak dívka pije a oni jásají nad jejím úspěchem.
Když ale korbel vyprázdnila.
Utřela si ústa a zavrávorala ještě silněji.
Vyměnili si pohledy.
Jako by říkali:
Hotovo!!
Tom a Julian vstali.
Aby ji,
jak tvrdili,
doprovodili ke dveřím.
Protože toho hodně vypila.
Tak co kdyby ji doprovodili domů??
,,Do postele ''
Uculil se Seth přesvědčený že svá slova tiše zamumlal.
Slyšela ho ale celá hospoda.
Uložíme vás do postele.
Pohlédl jsem na hospodského,
který sklopil oči a vysmrkal se do zástěry.
Host u baru kousek ode mě se odvrátil.
Parchanti.
Napadlo mě.
Že jsem stejně dobře mohl požádat o pomoc kočku.
A tak jsem si povzdechl.
Praštil korbelem o pult.
Slezl ze stoličky a následoval Cobleighe ven na silnici.
Když jsem vyšel z tmavé hospody do jasného slunečního svitu.
Zamrkal jsem.
Můj vůz se pekl na silnici.
Hned vedle stál druhý.
Který jak mi došlo.
Patřil Cobleighovým.
Na opačné straně silnice se nacházela usedlost s dvorem.
Dům ale stál daleko a po majiteli nebylo ani vidu.
Ani slechu.
Byli jsme tu sami.
Jen já,
Cobleighovi,
Julian
a samozřejmě dívka.
No Tome Cobleighi,
řekl jsem,
co člověk nevidí za krásného odpoledne.
Třeba to,
jak se se svými poskoky naliješ a ubohou,
bezbrannou holku opiješ ještě víc.
Dívka se nahrbila,
když Tom Cobleigh pustil její paži,
obrátil se ke mně a zvedl prst.
Ty se do toho nepleť,
Edwarde Kenwaji,
ty mladý budižkničemu.
Jsi stejně ožralý jako já a i tvoje morálka už dávno vzala za své.
Nepotřebuju,
aby mě někdo jako ty poučoval.
I Seth s Julianem se otočili.
Dívka byla úplně mimo,
jako by už její mysl usnula,
přestože tělo bylo pořád vzhůru.
No,
usmál jsem se,
možná nemám žádnou morálku,
Tome Cobleighi,
nepotřebuju ale lít holce do krku pivo,
než si ji vezmu do postele,
a už vůbec nepotřebuju,
aby mi s tím další 2 chlapi pomáhali.
Tom Cobleigh zrudl.
Ty malý drzoune.
Naložím ji na vůz a vezmu domů.
Nepochybuju o tom,
že máš v úmyslu naložit ji na vůz a vzít domů.
Starosti mi dělá to,
co s ní plánuješ udělat mezi tím.
To ti dělá starosti??
Starosti ti bude dělat přeražený nos a zlomená žebra,
jestli si nezačneš hledět svého.
Zamžoural jsem na silnici obrostlou stromy,
které se na slunci zlatě a zeleně leskly, a v  dálce jsem zahlédl na koni osamělou postavu,
tetelící se a nejasnou.
Udělal jsem krok vpřed,
a pokud jsem se předtím choval vřele nebo pobaveně,
nyní už ne,
mé pobavení zmizelo.
Když jsem promluvil,
zněl můj hlas tvrdě.
Nech tu holku být,
Tome Cobleighi,
nebo za sebe neručím.
Muži si vyměnili pohledy.
V jistém ohledu mě poslechli.
V jistén ohledu mě poslechli.
Pustili ji a dívka si skoro vděčně sedla na paty,
položila ruku na zem a zvedla k nám kalné oči,
vůbec nevnímala,
že o ní mluvíme.