Tohle bylo pro mě už horší ,, Poslouchám?" řekl mile a já zavřela oči! Nechtěla jsem o tom mluvit, ale měl by to vědět! ,, V podstatě nejsem to co bych měla být" řekla jsem šeptem a Niall vypleštil oči a já se rozhodla pokračovat ,, Jo jsem člověk, ale jenom napůl, protože mám v sobě andělskou krev! Nejsem anděl, protože to je složité" řekla jsem klidně a on si mě prohlídnul ,,Proto máš tolik síly! Ale tohle je zvrácené! Polo Anděl a upír?" zašeptal zlomeně ,, A taky by si měl vědět, že kdysi jsme se už jednou potkali" zašeptala jsem a on se na mě divně podíval ,, Co?" řekl nechápavě ,, Já vím, že víš že jsme se jednou potkali! Nechci o tom mluvit" zašeptala jsem a on se na mě zvláštně díval ,, Kristýn" řekl prosebně ,, V době, kdy si vypnul lidskost" zašeptala jsem a NIall se na mě zmateně podíval ,, Ty o tom víš?" zeptal se zaskočeně ,, Nevěděla bych to kdyby si mě málem nezabil" řekla jsem klidně ,, Já tě málem zabil?" zaječel jak holka ,, Skladiště! Chtěl si ze mě vysát všechnu krev a taky by si to udělal, kdyby nepřišel Ian" zachraptěla jsem a Niall vypadal, že si všechno srovnal hlavě a došlo mu to! Zlomeně se na mě podíval a jeho dolní ret se chvěl ,, Ni" zašeptala jsem a došla k němu, ale on ode mě odstoupil o krok dál ,, Nialle! Je to minulost! Já.. promiň! neměla jsem ti to říkat! byl to špatný nápad!" řekla jsem rychle a flustrovaně ,, Ne! Právě že si mi to měla říct!" zakřičel a já se lekla a odstoupila od něj o kousek dál. Niall se na mě podíval a hned zmizel! Tou jejich super rychlostí! Jenom jsem si povzdechla a sesunula se na sedačku! Netrvalo dlouho a objevil se u mě Ian ,, V pohodě?" zeptal se klidně ,, Niall utekl" řekla jsem šeptem ,, Proč?" zeptal se nechápavě ,, Řekla jsem mu všechno! I o tom co se kdysi stalo! Začal křičet a ve mě cuklo tak jsem udělala instinktivně krok dozadu! Naill si toho všimnul a hned zmizel" zašeptala jsem a Ian si povzdechl ,, Neboj! Ho to přejde! Jenom si to všechno musí srovnat v hlavě" řekl klidně Ian a já přikývla! Odešel hned po našem rozhovoru a pak někdo zaklepal. Otevřela jsem dveře a tam stál ten chlap co jsem ho ráno potkala. Jmenuje se Stefan. Zacpal mi pusu a pak omráčil. Neviděla jsem nic. Jenom tmu.
Z POHLEDU IANA:
Měl jsem špatné tušení, ale zahnal jsem ho hned. Díval jsem se na televizi, ale moc jí nevnímal! Přemýšlel jsem nad Niallem a Kristýn ,,Mluvil si s Kristýn?" přiběhl uřícený Niall do obýváku ani nevím co u mě dělá ,, Co?" řekl jsem nechápavě ,, Byl jsi u nás po tom co jsi odešel ještě?" zeptal se naléhavě ,, Jo" řekl jsem klidně ,, Nevíš kde je?" řekl zoufale ,, Kde by byla doma ne?" řekl jsem nechápavě ,, Když jsem se vrátil nikde nebyla" řekl naštvaně, ale i zoufale ,, Nešla se někam projít?" řekl jsem nechápavě ,, Už hodinu na ní jsem čekal! Telefon má doma! Bez něj nikam nechodí" řekl naštvaně! ,, Proto jsem měl blbé tušení" zašeptal jsem ,, Kde může být?" zaječel na mě už naštvaně Niall ,, asi ji má Stefan. Dneska ráno si jí odchytil a mluvil s ní! Říkal jí věci, které nejsou pravda! On jí chce proměnit" řekl jsem naštvaně a třísknul rukama do stolu. Niall zkameněl ,, Nemůže ji nikdo proměnit" zakřičel už Niall a oba jsme se rozběhli do sídla Stefana. Rozrazil jsem dveře a Stefan se usmíval jak mílijus ,, Kde je?" zavrčel na něj Niall a Stefan se pousmál ,, Kristýn?" zeptal se ze smíchem ,, Mluv" řekl jsem naštvaně ,, Za pár minut se probere" řekl klidně a já vypleštil oči ,, Neproměnil si jí, že ne?" zakřičel na něj Niall ,, Ale vadí ti to, že si to nebyl ty? Musím říct, že její krev chutná skvěle. Má ji jinou než ostatní! Má nejlepší krev, kterou jsem kdy zkusil" řekl posměšně Stefan a to Niall nevydržel a jednu mu vrazil. Odtrhl jsem je od sebe. Věděl jsem, že Stefan si s námi jenom hraje. Neproměnil jí, ale pil z ní krev. Ty dva jsem nechal se prát a proletěl celý dům až jsem našel Kristýn. Měla kousnutí na krku a spala! Ty endorfiny v jejím těle s kousnutí ji oslabili. Vzal jsem jí do náruče a seběhnul dolů ,, Nialle jdeme" zakřičel jsem od dveří a běžel s Kristýn v náruči. Nevím jestli běžel Niall zamnou, protože mi to bylo jedno. Doběhl jsem k Niallovi domů a položil Kristýn na sedačku. Niall se zachvíli objevil za mnou a rychle se zohnul ke Kristýn a klekl si k sedačce a chytnul jí ruku a začali mu téct slzy ,, Tohle jsem nechtěl! Tohle né! Zaslouží si normální život! Né aby žila mezi upírami. Co když jí ublížím? Co když se jednou nebudu moct ovládat a nebo prostě ztratím lidskost? Nechci jí ublížit" začal mluvit a já si povzdechl ,, Nialle! Ona miluje tebe a něco mi říká, že i ty ji miluješ. Nedokázal by si ji ublížit...Ublížil by si jí jenom tím, že by si od ní odešel! Neboj jednou příjde čas, kdy bude jednou z nás" řekl jsem klidně a Niall na mě vypleštil oči ,, Nikdo jí nepromění" zakřičel na mě a já se na něj nechápavě podíval ,, Nialle! Ona sama bude chtít časem jak bude stárnout stát se jedním s nás!" řekl jsem klidně ,, Já ji to nedovolím! Budě žít normální život a nestane se jednou krvelačnou zrůdou jako jsme my" zakřičel a třísknul do stolu. Jenom jsem přikývl, protože to nemělo cenu se sním hádat!. Sednul jsem si do křesla a čekal jsem než se Kristýn probere. Niall seděl vedle ní a měl její hlavu ve svém klíně a hladil jí po vlasech. Najednou mě zasáhla silná bolest hlavy ,, Je zbytečné čekat než se proberu" proletěl mi hlas Kristýn v hlavě.
