Wrong Love ✓ || Yanjun x Zhangjing

Část 1

Zhangjing
Už nevím, jak dál. Nevím, co mám dělat, jak se tvářit a už ani nevím, co mám cítit. Mám strach si svoje pocity přiznat. Jak bych taky mohl, na tenhle život jsem zvyklý. Tolik vzpomínek, tolik zážitků, nemůžu to zahodit jen proto, že teď cítím něco jiného. Jak se říká, tak po několikaletém vztahu už to není láska, ale zvyk. Chodím s Fenem už čtyři roky. Začali jsme spolu chodit na střední a od té doby jsme spolu byli šťastní. Jako každý pár jsme zažívaly stavy, kdy jsme jednou byli nahoře a podruhé zase na bodě mrazu. Máme za sebou období ticha a pauz, kdy jsme na sebe mezi dveřmi křičeli, že to je konec, ale nikdy nebyl, stačilo, aby jeden z nás došel před panelák a pak se zase otočil a běžel zpátky. Pak jsme měli fáze, kdy nám většina přátel říkala, že neviděli šťastnější a zamilovanější pár. A já si to myslel, opravdu. Jenže po tolika letech, po tolika nespočtu hádek už nevím. Zezačátku jsme se hádali o malých věcech. O tom, že jeden druhému nebereme telefon, když se něco potřebovalo vyřešit, že jeden z nás zapomněl klíče a my se museli vracet. Hádal jsem se s ním o tom, že šel do práce ve zmačkané košili, nebo že si neoholil strniště. Nebo že pro mě přijel o hodinu později. Pak to ale přešlo jinam, na přátele. Že trávím moc času se svými přáteli místo abych byl s ním, a přitom dělá to samé. Kolikrát jsem byl doma sám, plakal jsem a bál se, protože mi nebral telefon. Měl jsem strach, že se mu něco stalo a on pak přišel opilý s tím, že byl s kamarády, tu noc spal na gauči a dvě další taky, ale vždy jsme se usmířili. Pak to ale přešlo na ještě něco víc, na neúprosnou žárlivost.

Už od mala mám nejlepšího kamaráda Yanjuna. Je pro mě nejdůležitější osoba na světě. Je to moje rodina a můj nejlepší přítel. Fen na něj žárlil od začátku, ale teď to dohnal do fáze, kdy jsem se s ním musel skoro přestat scházet. Nesmím mu psát, když jsme spolu jinak bude zase řvát, že si s ním zase píšu, že mám jít za ním, pokud je lepší. Nesmím o něm mluvit a možná i myslet. Mrzelo mě to a stále mrzí ale nechci se s Fenem hádat, nechci ho naštvat, přece jen je to můj přítel, a tak tahle žárlivost je dejme tomu normální, sice to přehání, ale nikdy neudělal nic, abych se ho musel bát nebo tak.

Když jsem šel na YanJunovu oslavu narozenin, tak jsem měl doma scénu a co ve chvíli, kdy jsem mu řekl, že tam budu spát. Nejdřív mi to zakazoval, hádal se se mnou, že nechce, abych tam přespával, že se na mě určitě vrhne. Znám ho déle než on a moc dobře vím, že Yanjun ke mně nic necítí, takže jsem ho uklidňoval, že na mě opravdu neskočí. Když jsem naštvaně práskl s dveřmi s tím, že jdu na oslavu narozenin mého nejlepšího kamaráda a on nemá právo mi to zakazovat, nebavil se se mnou skoro týden. To jsme myslel, že se rozejdeme na dobro. A proto to nechápu, nechápu to, že když on takhle přehnaně reagoval na blbou oslavu narozenin, tak co čeká teď po mě.

Je 12.5. sobota a...naše výročí. Náš čtvrtý rok a já jsem doma sám. Možná zapomněl a možná to prostě ignoroval, protože dnes...na den našeho výročí je na oslavě narozenin Xikana. Z toho, co vím, tak zná Xikana od základní školy a mají spolu velmi blízký vztah. Nikdy jsem si nedovoloval žárlit, ale je to čtvrtý rok, čtvrtý rok, kdy máme výročí a já jsem pokaždé sám. On pokaždé dá přednost jemu, jeho narozeninám, přede mnou. Vzlyknu a setřu si slzy. Skoro už se nevídáme, pořád o něm mluví a tráví s ním většinu času. Já kvůli němu musel přestat vídat svého nejlepšího přítele a on mě pak nechá samotného kvůli jemu. Nakrojím dort, co jsem koupil a začnu ho trpce jíst, ale je moc dobrý na to, abych ho nenáviděl, a tak si dám další dva kousky a pak ho vyhodím. Byl tak dobrý že nechci, aby ho ochutnal, nezaslouží si to. Zamrkám na telefon, když mi pípne zpráva, je to špatně, to, jakým stylem mi teď zaplesalo srdce, i když to není Fen.

Yanjunnie

Zítra mám tu přehlídku tak doufám, že budeš moct přijít, vím že máte výročí tak nebudu rušit, užij si to a dej mi pak vědět kvůli lístkům.