Společnost je jenom celek, ale je to pravda? [Backstory to the Enigma]

1. kapitola

Mladý, černý vlk jménem Athiopp se ohlížel po krajině, ve které se nacházel. Tentokrát to ale vypadalo jako bitevní pole plné čerstvě nehybných mrtvých těl jeho příbuzenstvu ale také cizích těl které do jeho bývalé Smečky nepatřily. Stál neklidně na místě, nevěděl co dělat. Měl v očích šokovaní, zmatený a především smutný pohled. Jediné co byl schopen vnímat byly slzy které se po jeho srsti valily jako obrovská vlna vody. Vedle něj se krčil bílý, arktický vlk který se se svýma nápadnýma žlutýma očima vystrašeně rozhlížel po ruinách tábora jeho bývalé smečky. Vlkova bílá srst byla celá polepená hlínou a zaschlou krví až na vlku nebylo téměř možné poznat že jeho přírodní barva srsti je právě bílá. Athiopp vlka, svého přítele, sotva vnímal a nadále si s obrovským zármutkem měřil ruiny své bývalé smečky. Toto hrobové ticho přerušil jako první arktický vlk.
,,Co budeme dělat?" skoro pošeptal.
Vlk stojící vedle něj nedokázal odpovědět. Bylo poznat, že je zmatený a zároveň šokovaný.
,,A-ale musíme něco vymyslet! Nemůžeme tu jen tak st.." jeho větu však přerušil Athiopp.
,,Nech toho Aarone. Tohle je konec." Aarona tohle překvapilo. Nevěděl co v tomhle zmatku dělat. Jeho špinavé tlapy už mohly chodit, proto Aaron odešel do nejbližší jeskyně, kde se rozhodl přespat.
,,Co děláš?" zeptal se Athiopp který už také dokázal chodit.
,,Budu tady přespávat. Nehodlám venku jen tak stát a čekat co se bude dít."
Athiopp se podíval na schouleného Aarona který právě truchlil nad ztrátou své smečky. Rozhodl se že najde listy na přespání. Aarona nechal být Aaronem a odešel do lesa posbírat listy.

Šedočerná, vyhublá vlčice se opatrně a se strachem prodírala přes husté, zelené křoví hlubokého lesa a potichu smrkala. Třásla se a slzy stékající po jejím lesklém kožichu tomu také nijak nepomáhali. Vlčici lítostivým a smutným pohledem zezadu sledoval další, poměrně dost svalnatý vlk. Svou hnědou až do žluta zbarvenou srst měl slepenou a promočenou. Poklusem se držel těsně za vlčicí jejíž trápení stále převládalo.
"No tak, Enigmo. My je najdeme. Budou v pořádku, v tom mi věř," ozval se najednou vlk při snaze utišit vlčici, Enigmu. To ale nedocílil protože se Enigma zvrtla a rozčíleně si před vlka stoupla.
"Ano, Camerone? V tom případě si dovolím říci že ti momentálně nevěřím absolutně nic. Zřejmě zde dříve nebo později umřeme a to jen proto protože jsme jako dva zbabělci utekli z boje a nechali tam Athioppa a Aarona bojovat o holý život. Camerone, oni už možná dávno
nežijí!" vyhrkla ze sebe naštvaným tónem Enigma a zabodla do vlka, Camerona vražedný pohled. Cameron se po jejích slovech zastavil, drápy svých předních tlapek zaril do země a vzdorovitě se na Enigmu
podíval.
"Fajn, ty jsi byla Athioppova Beta takže předpokládám že tě nyní napadá co s námi přes noc bude," promluvil hořce Cameron a hlavu zvedl k mocně vyhlížejícím horám za které právě zacházelo slunce. Enigma udělala totéž, sluneční paprsky ozářily její žluté, mile vypadající oči až je musela přivřít.
"Nevím co budeme dělat Camerone. Ale je mi jasné že zůstat tu nemůžeme, pojď najdeme si místo na přespání. Pokud Athiopp a Aaron nebo někdo jiný ze smečky přežili najdeme je ráno ..."

520 slov
anduli_story & yllin_writes