Společnost je jenom celek, ale je to pravda? [Backstory to the Enigma]

2. kapitola

Šedočerná vlčice s vyhublým tělem otevřela své jasně žluté oči. Bylo ráno a paprsky slunce se dotýkaly jejího hustého kožichu. Enigma se ze zývnutím a protahováním jejího, po spánku ztuhlého těla pomalu zvedla na všechny své zesláblé, po boji rozdrásané nohy a nechala sluneční paprsky vyhřívat jí po chladné noci zmrzlý kožich přičemž si od hladu a žízně olizovala pysky. Po chvíli ji však od paprsků odradil pach jakési kořisti. Enigma pomalu vstala, znova si od hladu oblízla pysky a šla za pachem který ji lákal. Do její srsti foukal jemný vítr který Enigma ignorovala.
Po chvíli uviděla v blízkosti poměrně velkého králíka který se pásl. Šedočerné vlčici ztuhla krev v žilách a pomalu se přikrčila a dívala se na králíka žlutýma očima. Měla štěstí protože králíkovi svítilo do očí slunce, tudíž na Enigmu pořádně neviděl.
Ty už budeš můj! lákalo ji pomyšlení že si opět dá něco dobrého na zub.
Ztuhla ji krev ji v žilách a okamžitě na králíka skočila. Naštěstí její tlapy dopadly na kořist která se začala v jejích drápech svíjet. Enigma však králíka držela pevně, tím pádem králík neměl šanci utéct. Enigma nasadila králíkovi smrtelnou ránu a po chvíli držela svůj podařený úlovek v tlamě. Se šťastným pohledem se vrátila na místo kde se uložila společně s Cameronem.

"Vážně myslíš že něco ulovíme? Kořist je vyplašená a téměř všechny potoky jsou vyschlé, zvířata tu už nemají ani co pít," vyprávěl arktický, vyhublý vlk, Aaron od něj statnějšímu, černému Athioppovi. Černý vlk, Athiopp však Aarona vůbec nevnímal, soustředil se jedině na poslech okolních zvuků a větření neznámých pachů.
"Ale notak, proč musíš mít vždy vlastní hlavu a neposlouchat mě?" ozval se znovu Aaron tentokrát ale s chladným, nepříjemným tónem.
"Mlč!" zasyčel mu na odpověď rozhořčeně Athiopp přičemž si neodpustil tiché ale zato dost výrazné zavrčení. Poté už Aaron zůstal naprosto tiše a také se do zvuků tichého, v teplých dnech vyschlého lesa zaposlouchal. V celém lese panovalo úplné ticho které doplňovalo šumění stromů jejichž listy jemný, příjemný vítr kýval z jedné strany na stranu. Aaron se pokoušel mezi lesním porostem najít východ na nějakou louku nebo travnatý plac.
Pokud tu má být alespoň králík nebo nějaká laň tak bude právě tam...
Prošlo mu hlavou ale jeho myšlenky opět vystřídala kompletní, ničím nerušená soustředěnost. Oba vlci byli schopni kráčet v klidu ještě několik vteřin dokud sebou Aaron prudce netrhl, hlasitě nezavrčel a vykuleně se začel dívat na menší křoví před sebou. Athiopp si reakce jeho společníka okamžitě všiml nacož také vycenil zuby a hrozivě, tlumeně zavrčel.
"Cítíš to?" zeptal se Aaron Athioppa tiše až ho téměř nebylo slyšet. Athiopp pouze mírně, soustředěně přikývl. To už si to ale Aaron opatrně, se zvednutým ocasem namířil ke křoví. To co za křovím uviděl ho mírně vystrašilo ale víceméně i překvapilo. Krémově - šedá vlčice se vyděšeně s jejíma výraznýma, modrýma očima dívala nahoru na Aarona přičemž její bílá náprsenka byla až hrozivě zabarvená červeně díky proudu krve který ji z jejího pravého boku díky hluboké raně vytékal.

Když se Enigma vracela s dobrou náladou, první co uviděla byl světle hnědý až žlutý kožich vlka který se se protahoval. Enigma přišla ke Cameronovi a položila ulovenou kořist.
"Hezká kořist," okomentoval s úšklebkem Cameron přičemž si při pohledu na králíka hladově olízl pysky.
"Rozdělíme si jej aby každý z nás nabral potřebnou sílu na pokračování. Dnes se musíme vydat dál," pronesla Enigma s vážným pohledem upřeným na Camerona. Cameron jenom chápavě kývl a pomalým pohybem svých silných zubů a čelistí začal králíka hladově cupovat na kousky. Enigma to jen v klidu sledovala, byla ráda že její společník co se ulovené kořisti týče také nějak pomohl.
"Kam chceš jít hledat, území je velké. To na pár hodin opravdu nebude," prohodil Cameron mezi prací s mrtvým tělem králíka.
"Jedno místo mám už jasné, hlavní loviště. Tam byla smečka vyvražděna. Pokud někdo přežil bude právě někde v okolí," odpověděla Enigma zamyšleně a přivřela na pár sekund rozespale její žluté oči.
,,A kdy vyrazíme?" zeptal se Cameron Enigmy když už měl dojezeného králíka.
,,Teď hned. Čím dřív Athioppa a Aarona najdeme, tím lépe." řekla Enigma s odhodláním a zároveň nervozitou.
,,Snad jsou v pořádku. Nechci aby se Athioppovi něco stalo." řekla Enigma spíše pro sebe a vzhlédla k nebi na kterém zářilo žluté slunce.

708 slov
V médiích krémově- šedá vlčice s bílou náprsenkou a modrýma očima
anduli_story & yllin_writes