MadHouse ( Niall Horan CZ )

8. This changed him!

***Pohled Kelsey***

Nejistě jsem vešla do obyváku a sedla si do křesla v rohu místnosti. Otec mě následoval, sednul si naproti, pan neznámý byl mezi námi na gauči. Nervózně jsem si prohrábla vlasy a podupovala nohou. Čekání na prolomení ticha mě nebavilo a tak jsem se pomalu zvedla a čekala na reakci.

" Kelsey počkej, chci s tebou mluvit." řekl potichu otec ale já ho i přes to slyšela. Sedla jsem si zpět a zase čekala. Promnul si zápěstí a kouknul se na mě tím prázdným pohledem.

„ Tady pan Horan sem přijel kvůli tobě." vyhrkl a já nemohla uvěřit. Ten Horan a kvůli mě, ale proč?

" Proč kvůli mě, udělala jsem snad něco?" čekala jsem smysluplnou odpověď ale pan Horan pokroutil hlavou na nesouhlas a otec sklopil hlavu. Tentokrát jsem to nevydržela a vylítla jak neřízená střela směrem k mému pokoji. Švihla sebou na postel a hlavu zabořila do polštářů. Všechno se mi zdá tak zamotané, jako by nic nemělo vysvětlení. Přehoupla jsem nohy přes postel, chvilku jen koukala na dveře a nakonec jsem k nim přešla a pro jistotu je zamkla. Pak jsem se převlíkla do pyžama, ignorovala fakt, že je odpoledne a zalehla zpět do postele.

***Pohled Nialla***

Nějaké jídlo jsem si obstaral a šel zpátky. Vlastně mi bylo Liama líto, dřív nebyl takový, nebo aspoň co si pamatuju. To ten den a můj Otec z něho udělaly zrůdu.

Flashback

Paprsky odpoledního slunce lemovaly cesty, po kterých se proháněly děti. Krásny den, přímo stvořený pro akci. Liam říkal, že ta budova bude prázdná, ale já pochyboval. Doma jsem sehnal potřebné věci jako alkohol, svíčky a peníze. Do budovy jsem dorazil kolem třetí. Liam už byl v plných přípravách. Byl o něco starší, tudíž měl nějaké ty zkušenosti. Pomohl jsem mu se zbytkem a čekal, až někdo přijde.

Počítali jsme, že přijde možná patnáct nebo dvacet lidí ale jak tak vidím, je jich mnohem víc. S chlastem jsem to přehnal a skončil kdesi v lese společně s nějakou brunetkou. Probudila mě až křik a velká rána. Nemotorně jsem se zvedl a utíkal směr budova. To co jsem viděl jsem měl před očima ještě hodně dlouho. Budova hořela, lidé z ní vybíhali. Nikde jsem ale neviděl Liama. Bežel jsem ke vchodu, ale kvůli ohni jsem se tam nemohl dostat. Křik postupně utichal, až bylo slyšet jen praskající oheň, který demoloval starý sklad. Zmohla se mě úzkost a strach, kde je Liam.

Když přijeli hasiči a zkrotily ty ničivé plameny začaly to tam postupně prohledávat . Liama našli kdesi vzadu, byl podle všeho zavřený v menší místnosti, nebo co to bylo. Hned mi došlo, kdo to udělal. Byla to ta banda z jihu města, nesnášeli nás a dokázali udělat opravdu cokoliv, aby se nás zbavili. Liama nesnášeli nejvíc a to proto, že chodil s Madison, nejhezčí dívkou z města a nejeden kluk na ní měl zálusk. Neříkám, že jsem nebyl jeden z nich ale, když Liam řekl, že jí má moc rád, nechal jsem to být.

Liam seděl v sanitce, takže hned jak jsem ho uviděl, rozutíkal jsem se k němu. Vlasy mu porývala vrstva popela, tváře začouzené taktéž od popela a tváři měl obravskou krvavou jizvu, jejíž okraje lemovala seškvařená kůže.

Od toho dne se z Liama stala zrůda. Tak moc se chtěl pomstít. Největší ránu do něho zasadila však sama Madison, které po zjištění, že je Liam takhle zohavený, řekla, že s takovou zrůdou chodit nebude. Tohle ho naprosto změnilo. Stal se z něho štvanec, stalo se z něho to, co nikdo nikdy nečekal, stal se z něho mučedník.

End of flashback

Při mém vzpomínání jsem si ani nevšiml, že se po mé lící valí pár neposlušných slz. Říká se, že chlapy nebrečí ale, když člověk nebrečí, nežije opravdový život. Mě moje vzpomínky na můj život bolí, tak moc. Chtěl bych se vrátit v čase a zastavit sled událostí, které zapříčinily to, kde jsem teď. Možná by Greg ještě žil a já bych se nemusel skrývat před vlastní rodinou, před vlastním já.

DigiQ>q

Je to sice krátké ale je tu něco asi po měsíci, no možná i po delší době, kdo ví :D

Omlouvám se, že jsem to pozastavila ale psala jsem GE(prosím přečtěte si to) a nějak jsem neměla na tohle ani čas, ani chuť a ani nápad :/

Hope you like it and love you :* ♥