Důvěra je jako víno. Bez trpělivosti nikdy nepoznáš, jak se časem zlepšuje.
Je jako papír. Jakmile ho jednou zmačkáš, už nikdy není jako dřív. My jsme oba začínali s rovným povrchem, ale časem se začaly ohýbat rohy a trhat okraje. Ale i když není jako dřív, uvnitř je pořád stejný. A copak záleží na vzhledu, když oba víme že i zmačkaný papír je stejný jako ostatní? My už ale nemáme papír. My máme celou knihu. Každá kapitola je jiná... V jedné je zlost a zoufalost, v jiné strach, ale tohle všechno tvoří stránky lásky, citů, něhy. Uvědomění.
Ty víš, že jsem pro tebe schopná zabíjet. Víš že máš moje srdce v dlani, kterou jsem ti sama nabídla. Až přijde smrt a podá mi ruku, chytím tě tou druhou a slíbím ti, že tě najdu. Kdekoliv, v jakémkoliv životě. Protože to co k tobě cítím je silnější než smrt. A nás dva nemůže rozdělit ani konec světa. Pro nás není konec. Jsme nekonečná kniha psaná ve hvězdách. A i když ty záříš jak Orion a já tě doprovázím jako hvězdný prach, vím že jeden bez druhého bychom nemohli být.
A jestli jednou tenhle svět skončí, my si sedneme ruku v ruce a budeme se dívat, jak mizíme z obzoru. Budeme spolu. Navždy.
