Ten pocit, když...

Ten pocit, když běháš pro fyzičku

Již několik týdnů chodím každodenně běhat. Cvičím a posiluju.
Tady je výsledek:

Já: *přesvědčena, že mám naprosto dokonalé tělo, po té námaze, si stoupnout před zrcadlo*

Já: *odhodlaně otevřu své dosud zavřené oči*

Zrcadlo: Proboha odpal odsud! Nemůžu se na to dívat!

Já: Co to se mnou ten sport dělá? To už vážně mluvím se zrcadlem?

Zrcadlo: Bež si o svých filozofických otázkách přemýšlet jinde! Tady mě nutíš popraskat!

Já: Tohle je divný...

*Kolem projde máma*

Máma: Můžeš mi vysvětlit, proč tady mluvíš na zrcadlo?

Já: To ono mluví na mě!

Máma: Napila ses po tom běhu?

Já: ...

Zrcadlo: A stejně nevěřím, že chodíš běhat.

Já vím, že jsem retard, ale vážně se mi občas tohle stane😂😂😂