Povídky

Konec

Moře bylo nekonečné. Naše láska prý taky. Ale já tomu nevěřím. Cítím, že se blížíme k cíli. Tam se budeme muset rozloučit a každý půjde svou cestou.
Lehla jsem si na pláž a utíkala od cíle.
Bum! Prásk! Je to blízko. Tyto zvuky oznamují, že se blíží konec. Křach! Teď se nám zlomily srdce.
Kap, kap. To jsou mé slzy, které z těžka dopadají na zem.
Ležím. Ztrácím se. Je to tu! Ten osudný den. Konec, konec, konec.... Chci křičet ne, ale je konec, konec ko... Není? Co? Kdo mi to tu šeptá? Jsi to ty mozku? Nebo ty srdce?
Skřřř. Srdce je zase celé. A já budu taky. Ale ne dnes, ani zítra, ale za neurčeno let... Možná...
Buum!
Další kapitolka je zde.
Doufám, že to pochopíte.
Sama osobně jsem nad tím kapku přemýšlela.
Snad se vám to líbí. Vaše Sarajevok.