Ptáte-li se, jaká je moje nejoblíbenější barva, tak se dozvíte, že to je červená.
Ptáte-li se proč, protože krev.
Nedává to smysl, že?
Ale pro mě ano.
Krev mě doprovází, dává mi život.
Koluje ve mně, ale myslím něco jiného. Při depresích mě uklidňuje.
Vezmu žiletku, najdu správné místo a pak už to jede.
Cítím bolest, ale za tu řeku krve to stojí.
Brečím a zároveň se směju.
Bolí to, ale nevadí mi to. Jsem zvyklá.
Moje ruce jsou samá jizva. Nohy to samé. Pravidelné čáry, nápisy a podobné věci zdobí mé tělo.
Koukám na krev a pak omdlím.
Konec?
Ležím. Cítím to, ale ne a ne se probudit. Proč to nejde? Slyším křik mé matky. Slyším sirény a pak nic. Nevnímám. Jsem pryč.
Buum!!!
Další povídla je na světě. Snad se líbí.
Vaše Sarajevok ❤
ČTEŠ
Povídky
ContoBude to taková menší sbírka povídek, které se mi zrodí v hlavě. Doufám, že se vám budou líbit. Vaše Sarajevok.
