We fall apart

2

15. 2. 2022, Brooklyn

Pamatuju si na to,
kdy jsem jí poprvé uviděl.

Byl to trapas a bylo mi hned jasné,
že mě ta holka nesnáší,
ale netrvalo to dlouho a ona se do mě zamilovala.

Nikdy jsem na lásku tolik nevěřil,
ale ona mě donutila
na ní věřit.

Nebylo to tak,
že bych začal věřit na lásku
jako takovou,
ale začal jsem věřit, že tahle dívka je ta láska.

Ta, která mou náladu dokázala změnit jenom jejím úsměvem.
Ta, která se semnou dokázala hádat i hodiny, ale přesto mě milovala.
Ta, která mi ukázala, jak být šťastný.
Ta jediná, která mě rozplakala, která mi ublížila.

Ta jediná co mě skutečně milovala.

„Ta jediná co mě skutečně milovala" opakuju si v hlavě tu větu z deníku pořád dokola a dokola. Použil minulý čas, aniž by věděl, že ho stále miluju a nikdy jsem nepřestala, i přesto že jsem mu ublížila.

3. 7. 2018, Brooklyn

„Harry tohle je Cass" představí nás Emily. Naproti mě stojí o dost vyšší kluk a musím uznat, atkraktivní je. Jenom se na mě pousměje a napije se z červeného kelímku, ve kterém má nejspíše pivo, předpokládám, protože nic jiného kromě piva jsem tady zatím neviděla. Úsměv mu jenom oplatím a hodím nervózní pohled po Em. Tohle je tak trapný a zoufalý.

„Tak já vás tady nechám" vím o co se snaží. „Emily" zavrčím „Bavte se" vyjekne předtím než mizí v davu lidí.

„Promiň za ní, nechtěla jsem aby nás nějak seznamovala. Tohle je trapas" cítím se vážně trapně. Ne já jsem trapná.

„Normálně bych se na nějaké takové seznamování vysral, ale nedalo mi to, chtěl jsem tě poznat" sama sebe přistihnu, jak se mi koutky úst rozjedou do úsměvu.

„Odkud Emily vůbec znáš?" začnu nějaké téma. „Ani nevím" zamýšlí se, přičemž se na jeho čele objeví vráska mezi obočím.

„Vážně si nevzpomínam" zasměje se „Myslím, že na nějaké párty." Dodá „možná jsme spolu šukali. Fakt nevím" zamračím se nad tím, co řekl. Vážně by mi Em dohazovala někoho s kým spala? Nemyslím si.

„Odkud jí znáš ty?" Opáčí otázku. „Od dětství" pousměju se. Začnu pociťovat jak tahle debata je nejspíše u konce a mezi námi začne panovat to trapné napětí, kdy ani jeden neví co má právě říct.

„Chceš něco k pití nebo chceš jít rovnou nahoru?" Šokovaně zamrkám nad jeho otázkou „Cože?" Doufám, že jsem jen slyšela špatně. Tohle mi přijde zkrátka nechutný. Sotva ho znám.

„No jestli chceš jít rovnou nahoru? Však víš" přitáhne si mě za pas na své tělo a olízne si rty.

„Za co mě sakra máš?" Okamžitě jeho ruce zdělám ze svého pasu a o krok od něho odstoupím.

„Myslel jsem, že si užijeme" ušklíbne se „Tak to teda ne" zamračím se snad ještě více nad tím, jak se mi najednou zdá tak nechutný. Okamžitě od něho odcházím najít Emily.