We fall apart

4.

16. 2. 2022, Brooklyn.

Její oči byly tak zvláštní.
Viděl jsem tolik nádherných očí, ale žádné nebyly takové, jako ty její.
Může to znít otřepaně, ale je to tak.

Vždy když jsem se podíval do jejich očí, neviděl jsem jenom modrou barvu,
ale něco jiného.

Nedokážu to snad ani popsat, ale když se na vás podívala ve stínu, řekli by jste si, že jsou tmavě modré jako oceán, v kterém se topíte, ale na slunci vypadaly spíše modrošedé.

A když jste se podívali z blízka, mohli jste vidět tu nádhernou modř, která se míchala společně s šedou a kapkou zelené barvy.

Ovšem barva jejích očí není to nejkrásnější na nich.

Vždy mě fascinovalo, jak jsem z jejích očí mohl poznat úplně všechno.
Jestli byla smutná, veselá nebo naštvaná.

Její oči nebyly jen tak obyčejné,
byli tak nádherné, že při pohledu do nich jsem se vždy ztrácel.
Doslova.

Vždy mi říkal, jak krásné oči mám, ale nikdy né takovým způsobem, jakým to napsal sem do deníku. Nevažila jsem si toho tolik, protože jsem to slýchávala poměrně často.

Vždy mi ale připomínal, jak krásná jsem a jaké má štěstí, že mě má. Jenomže mi to nepřišlo zvláštní, nevažila jsem si toho. Neuvědomovala jsem si co mám.

To já jsem měla štěstí, že jsem měla jeho, né on, že měl mě.

4. 7. 2018, Brooklyn

„Není mi dobře a ty mě nutíš jít na nějaký debilní fotbalový zápas kvůli ještě více debilnímu klukovi" stěžuju si, když jdu vedle Emily na fotbalové hřiště.

„Nemáš chlastat" „A mimochodem Harry není vůbec debilní" dodá hned, což mě donutí protočit očima.

„Nesnáším tě" upravím si svou kšiltovku na hlavě „Já vím" usměje se. Vážně se právě teď necítím ve sportovním duchu. Nikdy jsem takovou kocovinu neměla. Fuj. Myslím si, že rum a vodku už dlouho vidět nechci.

Dojdeme na fotbalové hřiště a hned si to namíříme k tribunám, kam se posadíme snad na nejvyšší lavičku, co tady je.

„Tam je" vyjekne Emily a ukáže na Harolda, který pobíhá po hřišti. To je den. Sedím na slunku s kocovinou jak prase a čumím na nějakého debila, co se snaží hrát fotbal.

„Co tady vůbec děláme? Fotbal ani jednu z nás nebaví"

„Jo, ale mě asi začne"

„Panebože" povzdechnu si a vložím si obličej do dlaní. „Hele" drkne svým loktem do mých žeber „Kurva to bolelo" vyjedu po ní a dám jí jemně pěstí do ramene. „Héj" vyjekne ublíženě a začne si rukou třít rameno „Nedělej ze sebe citlivku. Ty komediante" hned co to dopovím, uslyším její hlasitý smích.

„Jsi vtipná, když jsi protivná" poznamená se smíchem „Díky" protočím nad ní očima, ale i přesto se mi malý úsměv na tváři objeví.

„A chtěla jsem ti říct, že tam dole je Shawn a dívá se sem" řekne mi a já se podívám směrem, kterým mi řekla.

Vážně tam stojí u plotu, který rozděluje fotbalové hřiště a tribuny. Vedle sebe má starší ženu a může, což odhaduji, že jsou jejich rodiče. Když se podívám na Shawna, okamžitě se jeho rty zvlní do úsměvu a zamává mi. S menším úsměvem mu zamávání oplatím.