Why? He is perfect

Part 10

      Pověděla jsem Niallovi, proč mám takový vztah k Harrymu a vlastně i k němu...tentokrát sem slzy nespustila....ale neměla jsem k tomu daleko. ,,Já ti ho najdu...a nebudeš se trápit!" ,,Nialle zkoušela jsem mu psát...volat nic. Pochybuju, že bys ho našel...i když by to bylo fajn." ,,Uvidíme, co se dá dělat." Usmála jsem se na něj smutným úsměvem. Nezmohla jsem se na nic víc. ,,Juj to je hodin...musíme se nasnídat a vyrazit na trénink. Jdu už něco nachystat...přijďte." Vstanula jsem z postele a šla jsem směr kuchyň...jen jsem slyšela kluky, jak si o mě povídají...čím dál jsem šla tím miň sem je vnímala. Nechtěla jsem na to myslet....už bylo pláče dost! Nachystala jsem pár rohlíku se šunkou a uvařila jsem jahodový čaj. Vzpomněla jsem si na českou písničku...Jó třešně zralý....nenapadlo mě nic lepšího než si ji začít zpívat. Miluju ji...veselá písnička....o muži, který je věrný své Gracy a nevzdá se ji ani kdyby za to dostal pěknou holku a prachy. ,,Co to zpíváš?" ,,Ale nic...doufám, že si mě neslyšel..." ,,Zpíváš pěkně...a náhodou jo slyšel...tak co to bylo?" ,,Já to taky slyšel....krásný hlas." ,, Česká písnička....neznáte ani jeden.", ,A zazpíváš nám ji znova? " ,,Ne...neumím zpívat." Věděla jsem, že trošku zpívat umím...ale nechtěla sem se zesměšnit před kluky... ,,Prosiiim zpíváš krásně." ,,Hahaha vtip týdne." ,,Opravdu...on říká pravdu." ,,Vy jste spiklenci dva to je hrozné....tak dobrá ale jen kousek." Zazpívala jsem jim to nakonec celé...neumím přestat v půlce písničky. Zatleskali mi a Harry dokonce i hvízdnul. ,,Krásně ti to jde....někdy si zazpíváme spolu. Všichni. " ,,Byla by to pro mě pocta." ,,Pojď se nasnídat a probereme to všechno v autě...Nialler bude řídit ať si na chvilku odpočineš." ,,To ale nemusí....na talíři máš rohlík se šunkou a u pravé ruky hrnek jahodového čaje.",,Děkuju...dobrou chuť." ,,Taky přeji dobrou chuť." Tak jsme si všichni popřáli dobrou chuť a mohli jsme začít jíst....při jídle bývá zábava...a ani my jsme nebyli výjimka.

        Opravdu bylo příjemné se nechat někde dovézt...,,Kluci? " ,,Ano?" Chtěla jsem aby mi zazpívali...a doufala jsem, že jo. ,,Zazpíváte něco? " ,,A tebe to baví nás poslouchat? " ,,Harry děláš si srandu? Miluju váš zpěv....je to jako pohlazení po duši." ,,Aha...tak to jo." Happily...moje oblíbená...ani bych neřekla, že jim to tak krásně ve dvou a bez nástrojů zní... ,,Asi jsem se zamilovala...to je tak úžasné, když zpívat acapella... " ,,Děkujeme...Harrymu to jde ale mě chybí kytara v ruce." ,,Nialle neblbni...nechci se s tebou hádat...takže...řekněme, že nám to jde oběma. Kytara v tvých rukou je úžasná...ale i bez ní ti to jde. " Dohadovali se o pitomostech...můj mozek šrotil...asi bych měla dojet za tetou a strejdou, taky jsem si uvědomila, že jsem ani rodičům nedala vědět, že už netrčím v nemocnici ale jsem...jak řekl ředitel....v terénu. ,,Halooo země volá Mars!" ,,Co že? Co to kecáš za nesmysly?" Vytrhli mě se smíchem z mého přemýšlení. ,,Už jsme tady...ty jsi byla asi myšlenkami vedle co? " ,,Jo jo...promiňte.... jdeme? " Vystoupila jsem z auta a čekala jsem, až vystoupí také. Šli jsme a Harry šel skoro sám...jen se malém srazil s druhým slepcem. ,,Žiješ?" ,,Jo...mayby. " ,,Ty ses lekl viď? " ,,Strašně...takové šoky." ,,Dobře...už tady nikdo není...nádech a výdech. Uklidní se." Zhluboka se nadechnul a vydechnul. Držela jsem ho za ruku a pomalu jsme se rozešli. ,,Je to lepší? " ,,Ano....promiň." ,,V pořádku....už jsme skoro tam." Uvědomila jsem si, že mi tady někdo chybí....no jasně Niall. ,,Ehh kde zmizel Niall?" ,,Šel do obchodu nebo kam...prostě někam šel." ,,Aha...ta jo jsme tady." Otevřela jsem dveře aby jsme mohli vejít dovnitř.

          Dnes jsem byla s Harrym a pozorně jsem sledovala jak, co má dělat aby se nezabil. Chvilkama jsem mu pomáhala a trenérka nám říkala, co děláme špatně a co blbě. ,,Pane Stylesi můžete jít...jen vás bych poprosila o chvilku." ,,Dobře...za chvilku přijdu.'' Zaklaply za ním dveře a Stef mi nabídla, aby si sedla. Sedly jsme si na dvě menší křesla, které sloužily také jako pomůcky. ,,Asi začnu tím, že jsem vás požádala aby jste tady chvilku zůstala, protože chci dokázat panu Stylesovi, že zvládne sám dojít skoro kamkoliv kde to zná...." nadechla se a pokračovala. ,,A taky to...jak to říct." Odmlčela se a já jsem napjatě čekala. ,,Včera se zmínil, že chce odjet do zahraničí...jen vás chci upozornit, že se může stát, když bude někde, kde to nezná...jeho byt, domov prostě zná...ví jak vypadá. Ale tam nebude v prostředí, které zná...takže je celkem možné, že propadne náhle panice a na vás pak je aby, jste ho uklidnila. Kam že vlastně jedete? " ,,Do České Republiky." ,,Aha...tady může nastat další háček...protože pochybuji, že by uměl český." ,,Co vím tak neumí..." Povzdechla si a přikývla. ,,Pravděpodobně tam bude málo kdo mluvit anglicky...a to může působit...nebo jako klaustrofobie...jestli mě chápete." Přikývla jsem, že rozumím. ,,A to taky může vyvolat nějaký výbuch nebo něco....musíte všechny kolem něj upozornit na to aby věci nechávali na svých místech, nedávali nic do cesty...a taky mu musí když tak vysvětlit co kde je. Vy to už samozřejmě znáte...promiňte za zdržení jen jsem vás chtěla připravit i na zápory dovolené nebo výletu." ,,V pořádku a děkuju....jsou to pro mne důležité informace." ,,Není za co...příště na shledanou." ,,Ano zítra naschlé." Odešla jsem hledat Harryho...nebo spíš sem doufala, že mě počká na recepci. Šla jsem rychle ale tak abych neupadla...otevřela jsem dveře...seděl si pohodlně na gauči a kecal s recepční..... ukázala jsem na recepční, aby o mě byla ticho...pomalu jsem šla k Hazzovi a chytla jsem ho za ruce... ,,Hmm Lucy? " ,,Jak jsi to uhodl? A taky ses neleknul." Byla jsem v údivu.... ,,Tvoje ruce mají zvláštní hebkost a taky jsem tě slyšel jít směrem ke mně." ,,Dobře...to je moc i na mě...nepůjdeme? Vysvětlil bys mi to v autě? " ,,Ano...na shledanou." ,,Na shledanou.  Rozloučili jsme se a šli jsme k autu.