Royal Daughter (Opravuje se)

Válka

Pohled Christiana o dva měsíce později

Zrovna jsem seděl u ohně když přijela skupina strážných které jsem poslal do přístavu pro krabici s dopisy které napsali vojákům jejich ženy a blízké osoby. Od doby co jsme odjeli jsem dostal hromadu dopisů od Olivie, které jsem ani neotevřel. Ale ani jeden od Caroline. Doufal jsem že po tom našem polibku se to mezi námi zlepšilo ale nejspíš jsem to celé ještě víc pokazil. Od našeho odjezdu jsem se neholil ani nestříhal takže mi vlasy sahají do obličeje a mám pořádné strniště. Myslím si že by mě v tomhle stavu Caroline ani nepoznala. Poslední dobou se nepoznávám ani já sám. Zatím jsme většinu bitev vyhrály ale blíží se ta největší a nejtěžší bitva při které musíme zabít Adelaide. Nelíbí se mi to stejně jako Caroline ale sama řekla že by po ní Adelaide šla. Takže mi nic jiného nezbývá.

    "Chrisi???? "    . Vytrhl mě z myšlenek Alexův hlas.    "Ano Alexi?? "    . Odpověděl jsem mu a promnul jsem si oba dva spánky.     "Už musíme vyrazit abychom u hradu byly před setměním"   . Řekl a prohlédl si mě podezřívavým pohledem .   "Dobře, všechny svolej a řekni jim že už pokračujeme v cestě"   . .    "Jistě "   . Pravil a odešel.

Když jsem vyšel ze stanu uviděl jsem jak prostitutky běhají okolo stanů a vojáci za nimi. Nesnáším to ale nemůžu jim to odepřít. Často přemýšlím jestli to jejich ženy vědí. Tohle bych Caroline nikdy neudělal. Ne po tom co jsme se políbili.

Vyjeli jsme. Cesta proběhla v klidu, udělali jsme pár zastávek aby si koně odpočinuly. Jakmile jsme se přiblížili k hradu vtrhlo na nás anglické vojsko. Já s Alexem a několika vojáky jsme se rozeběhli směrem k hradu ale v tom mě ze zadu někdo zasáhl měčem. Naštěstí mě jen škrábl. Otočil jsem se a daného vojáka zabil, ale při tom mě do ramene zasáhl šíp. Zaškrtil jsem si ránu a vydal jsem se za vojákama do hradu. Trvalo to déle protože se mi začala motat hlava. Když jsem vešel do chodby nikdo tam nebyl. Moje armáda všechny nepřátelské vojáky oddělala. Vešel jsem do královské komnaty a uviděl jak vojáci míří na Adelaide.   "Zabte ji"   . Vykřikl jsem.   "Christiane, proč?"  .Zeptala se Adelaide.   "Zaútočila jsi na moje království a vyhrožovala jsi mojí ženě. To ti příjde málo? "   . Vykřikl jsem znova.    "To snad není pravda. Ty jdeš do války jen kvůli té skotské děvce"   .Vyjekla rozlobeně.    "Alexi zab ji. Hned"   . Řekl jsem a začalo mě hrozně bolet rameno. Po pár vteřinách jsem se skácel k zemi a omdlel.

Probudil jsem se až na naší lodi.    "Blahopřeji králi Anglie"   . Řekl s úsměvem  Alex který seděl vedle mé postele na židly.   "Nech toho"   . Řekl jsem. Snažil jsem si sednou ale nešlo to.    "Jen lež, ztratil jsi hodně krve a ještě nemáš vyhráno"   . Řekl smutně.   "Nebuď tak vážný jsem v pohodě"    . Ujistil jsem ho.    "Ne to nejsi. Lež, když ne kvůli sobě tak alespoň kvůli mě a Caroline"   . Podíval jsem se na něj a řekl: "Mezi mnou a Caroline nic není"   . .    "Mě lhát nemusíš. Je očividné že mezi váma něco je i když se furt hádáte. Je to takový váš způsob komunikace"   . Řekl zase s úsměvem který jsem mu s radostí oplatil.   "A co Adelaide je mrtvá.?.. "   . Zeptal jsem se.    " Ano je"   .Odpověděl. Chvíli jsme se na sebe koukali a potom řekl:   "Tak já půjdu. Za chvíli budeme připlouvat k přístavu"   . .    "Už??To jsme ve Francii?? "   . Zeptal jsem se udiveně.   "Ano pěkně jsi se prospal"    . Pousmál se a odešel.

Tak dnešní kapitola je na světě, snad se vám bude líbit.

Nezapomeňte psát do komentářů jestli by jste chtěli aby jsem psala FF na Selekci. Případně jestli bych měla dopsat tento příběh a až potom začít psát něco nového nebo jestli bych měla začít psát teď hned.

Vaše Kája 😀😀😍😘😍😘😘😘