MISS YOU. | CZ LS ✔

4.

Trvalo dlouho než jsem se dostatečně uklidnil, abych mohl mluvit, ale Harry byl trpělivý. Čekal než ze sebe dostanu vše co potřebuji a já ani neočekával tolik trpělivosti. Jiný člověk by mě už asi i pomalu vyfackoval, abych se dal dohromady.  

,,Promiň já..-" Chtěl jsem se omluvit za svůj další zkrat, když už jsem byl schopný mluvit, ale on mi skočil do řeči. 

,,Ne Louisi neomlouvej se. Nemáš se za co omlouvat. Je normální co cítíš a chápu proč jsi vybouchl. Neměl jsem prostě vyzvídat, když jsi řekl, abych to neřešil. Jenže.. občas prostě rychleji mluvím, než myslím" Jemně se pousmál a sklopil pohled. 

,,Děkuju Harry" řekl jsem prostě. 

,,A za co?" Nakrčil lehce obočí což mi přišlo trochu vtipné a roztomilé zároveň.

,,Že mě chápeš" Usmál jsem a on mi úsměv opětoval. 

Seděli jsme tam v tichosti ještě dalších asi patnáct minut, než jsem si uvědomil svůj nákup v jeho autě a zároveň také svůj, ještě stále, prázdný žaludek. 

Proto jsme se tedy vydali zpět k parkovišti. Chtěl jsem si prostě jen vzít svoji tašku, když mě Harry, dnes už asi po třetí, překvapil. 

,,Nechceš hodit domů?" Zazubil se na mě jako sluníčko. V tuhle chvíli vypadal jak malé dítě. 

,,Nemusíš si kvůli mě dělat zajížďku" Opět jsem se usmál, přičemž mi došlo, že se dnes nějak podezřele moc usmívám. 

,,Ale no tak. Kdyby mi to vadilo, tak se neptám. Nasedej" Nastoupil do auta a mně tedy nezbylo nic jiného, než prostě udělat to samé. Tenhle kluk očividně ne, nebere jako odpověď. Rovnou jsem mu tedy řekl svojí adresu a on se podle toho vydal na cestu. 

,,Zatím jsme mluvili hlavně o mě. Řekni mi teď něco o sobě ty" Nechtěl jsem, aby tu bylo takové ticho, tak jsem toho rovnou využil. 

,,Nemám nijak extra zajímavý život. Jsem Harry Styles, je mi 22 let a pocházím z Holmes Chapel, kde i nadále žije moje máma s nevlastním tátou. Mám starší sestru Gemmu, která je v Americe s přítelem. Též nechodím na vysokou a jak víš.. začínám zpívat" Snažil jsem se zapamatovat si každičké slovo. 

,,A když jsme u toho zpívání.. Rozhodl jsi se to zkusit?" Navázal rovnou na další téma. 

,,Vlastně jsem nad tím ještě moc nepřemýšlel. Neměl jsem kdy, protože jsem stále přemýšlel o tom mém výbuchu a jak ti napíšu, jelikož mě to fakt štvalo a na tohle už nezbyl čas" Přiznal jsem.

,,Chtěl jsi mi napsat?" Zeptal se překvapeně. Asi nečekal, že bych se mu ještě někdy ozvat chtěl. 

,,Ano chtěl. Byl jsi, po dlouhé době, první člověk co se mnou navázal nějaký kontakt, mrzelo mě jak jsem utekl bez vysvětlení a navíc.. vyzařuje z tebe taková podivně pozitivní aura, víš?" Zasmál jsem se a on se mnou. 

,,Pozitivní aura jo?" Smál se dál, ale to už jsme zastavovali před domem, kde bydlím. Se stálým úsměvem na tváři se na mě podíval, přičemž já přikyvoval. 

,,Lou? Chtěl bych se na něco zeptat" Maličko znervózněl. 

,,Ano? A na co?" Byl jsem zvědavý. Jako vždy. 

,,Nechtěl by jsi večer zajít do kina? Na.. rande?" Zůstal jsem zírat. Vážně? 

,,Hrozně rád. Tak v 7?" Zeptal jsem se. 

,,Dobře. Vyzvednu tě" Rozloučili jsme se a já se i s nákupem vydal do svého bytu. 

Jako první jsem se rozhodl samozřejmě konečně najíst. Nasypal jsem si svoje cereálie, zalil je mlékem a se stálým úsměvem na tváři se usadil v obývacím pokoji. Dalo by se říci, že vlastně obědvám. 

Co jsem dojedl, hned jsem si zašel na dlouhou sprchu, při které jsem po dlouhé době na nic nemyslel. Prostě jsem si jen užíval horkou vodu na svém těle. Pak už jen zbývalo vybrat oblečení, učesat se a čekat. 

__

Přesně v 7 se mým bytem ozval zvonek. Vyskočil jsem na nohy a vydal se ven. 

,,Ahoj" Zaculil jsem se na něj. 

,,Ahoj.. Sluší ti to" Zalichotil mi a díky tomu mé tváře nabraly načervenalý odstín. 

,,Děkuju. Půjdeme?" Jen přikývl a my se tak vydali na cestu. 

,,Na co vlastně jdeme?" Zeptal jsem se, když jsme zastavili před kinem. 

,,Záleží co si vybereš" Pokrčil rameny a já se podíval na program. Naštve se, když mu řeknu, že se mi nic nezamlouvá? 

,,Vadilo by ti, že se půjdeme někam projít? Nějak nic nevypadá zajímavě. Nebo jsi chtěl na něco jít?" Zkusil jsem volbu ještě nechat na něm. 

,,Ne nevadilo. Tak nějak jsem doufal, že by jsi nějakou takovou variantu navrhl" Zasmál se a tím mě uklidnil, že se nezlobí. Tak tolerantní.

Celý večer jsme se tedy procházeli po městě a snažili se více poznat. Nenápadné a letmé dotyky našich rukou skončily propletenými prsty a já si připadal jako v nebi. Bylo asi deset a my už pomalu byli u mého domu, když Harry zrovna říkal jeden ze svých vtipů. 

,,Knock knock" Bože jen ne tohle, smál jsem se. 

,,Who's there?" 

,,Kanga" 

,,Kanga who?" 

,,Actually, It's kangaroo!" Harry se začal smát a já se prostě jen přidal. Ten vtip sám o sobě nebyl ani tak vtipný jako, jako Harry samotný. 

Stáli jsme naproti sobě a smáli se. Tohle bylo rozhodně fajn zakončení báječného večera. 

,,Měl by jsi se smát více. Sluší ti to tak" Opět mi polichotil mi a já musel trochu zčervenat. 

,,Dlouho jsem na smích neměl důvod" Pokrčil jsem rameny, přičemž on ze mě nespouštěl oči. 

,,A co je tím důvodem teď?" Zeptal se s jiskřičkami v očích. 

,,Ty" Přiznal jsem s upřímným úsměvem na rtech.  

I on mi opět ukázal své dolíčky a pomalu se ke mě naklonil. Chtěl jsem začít panikař, i když nebyl důvod, ale než jsem to stihl udělat.. Spojil naše rty v jedny. Zapadly do sebe jak dva dílky skládačky. Měl jsem pocit, že kolem nás vybouchl ohňostroj. Jestli jsem si myslel, že vtip byl fajn zakončení večera, tak tohle to přebilo na plné čáře. 

Po dlouhé době jsem pocítil pocit radosti, štěstí a začínající lásku. 

Že bych se i já nakonec dočkal šťastného konce? 
_______________

Hi!

Touto kapitolou bych chtěla knížku ukončit. 
Je to kratší, než jsem zvyklá knížky psát, ale zprvu to měla být jednodílovka, která se nakonec rozrostla na čtyři části. 

Doufám tedy, že se vám knížka líbila. 

Mohu vám ještě říct, že plánuji Epilog z pohledu do budoucna :))

- Mitchie.