Nový život

Osamělý dům

O deset měsíců později...

"Všichni zhasnout a spát!", rozléhal se majestátní prvorepublikovou vilou na okraji Prahy rázný hlas vychovatelky Sedlářové. Nejprve prošla chlapecký pokoj a potom dívčí. Úplně na konec jí zůstaly nejmenší holčičky. Když si ověřila, že všechny jsou v pořádku na okamžik se zastavila nad postýlkou jejich nejnovějšího přírůstku. Před několika dny sem mladá dívka přinesla malou holčičku. Prosila, aby se o ní postarali. Jediné, co jim o ní řekla, bylo její jméno; Šárka. Teď se vychovatelka Sedlářová zastavila a dívala se jí do klidné, spící tvářičky. Přemýšlela nad tím, kdo jsou její rodiče a co je přimělo dát svou dcerku pryč... Poté pokrčila rameny, že ať to byl kdokoliv, jistě k tomu měl své důvody a odešla. Zítra se má setkat s mladým párem, který chtěl v domově, pomáhat s péčí o děti... Pokud je dobře pochopila, neměli šanci mít své vlastní dítě a tak chtěli alespoň pomáhat k lepšímu životu opuštěným dětem... Byla nesmírně ráda, že tací lidé ještě jsou a nemohla se osobního setkání s těmito ušlechtilými lidmi dočkat...

Kristián

Od toho dne, kdy nám doktoři oznámili tu zlou novinu jsem neměl vůbec chuť do života. Znovu mě přepadla lítost nad tím, čeho jsem byl před rokem svědkem a vzpomněl jsem si na Sáru a přemýšlel, jak se s tím asi vyrovnala... Poté, co jsem se ujistil, že je v pořádku jsem s ní přerušil veškeré kontakty, protože jsem z toho trochu vinil sebe... Možná, kdybych se víc snažil, milovala by mě, a nic z toho by se nestalo. Ale už je to rok, a nezdá se, že bych jí nějak chyběl... A ona mě koneckonců téměř také ne... Poměrně záhy po derniéře Lady Love jsem se seznámil se Stellou... Okamžitě jsem poznal, že my dva jsme pro sebe jako stvoření.. A nemusel jsem jí ani moc přesvědčovat, aby se mnou šla na rande. Ze začátku jsme sice na sebe neměli moc času, ale to se brzy zlepšilo a nyní jsme se k sobě nastěhovali a začali plánovat společnou budoucnost. Asi po půl roce jsme dokonce začali uvažovat o dětech... Vím, že to vypadá, jako bychom šli do všeho po hlavě, ale pochopte prosím, že oba jsme měli na vztahy obrovskou smůlu, a když jsme konečně našli svou spřízněnou duši, tak jsme chtěli mít všechno ihned... Začali jsme se o dítě snažit, ale prostě to nešlo, tak jsme nakonec vyhledali pomoc doktora. Ten nám sdělil, že dítě mít nejspíš nikdy nebudeme, protože Stella byla neplodná. Ze začátku se cítila strašně... Chtěla se se mnou rozejít, že prý si zasloužím dívku, která je mi schopná dát potomka... Začala upadat do depresí a já jsem jí musel pomoci se s tím vyrovnat... Rozhodl jsem se to udělat ve velkém stylu... 

Aby pochopila, že náš vztah myslím vážně, rozhodl jsem se jej posunout dál... Jednoho dne jsem jí přesvědčil, aby se mno šla na večeři do velmi drahé restaurace v centru Prahy.. Netušila nic zlého, ale poznal jsem, že se konečně trochu uvolnila... A potom přišel šok... Objednal jsem pro nás stůl předem a tak hned co jsme se posadili a objednali si jídlo, objevil se číšník se dvěma skleničkami šampaňského... Stella tu svou vzala a poněkud bezmyšlenkovitě se napila... Ve stejnou chvíli jsem jí sledoval přes okraj vlastní skleničky se zájmem a čekal jsem jak zareaguje na prsten, který se jí leskl na dně. Když konečně dopila, cinkl jí o přední zuby a ona se překvapeně podívala dolů. Nevěřícně se na mě podívala, a já jsem jí řekl slova, která jsem toužil říct od okamžiku, kdy jsem jí potkal: "Vezmeš si mě, Stello?". Chvíli putovala nevěřícně pohledem mezi mnou a prstenem na své dlani a poté potichu odpověděla.. Měl jsem co dělat, abych jí porozuměl, co odpovídá. Když uviděla můj výraz, usmála se a hlasitě odpověděla: "Ano". A rozbrečela se. Okolo nás se rozlehl potlesk ostatních hostů a já byl šťastný. Nevadilo mi, že nebudeme mít děti, dokud jsme byli spolu. Miloval jsem jí víc, než myšlenku dětí. A byl jsem rád, že to konečně poznala... 

Dnes nás napadlo, že když už nemůžeme pečovat o vlastní děti, můžeme jít vypomáhat do blízkého dětského domova opuštěným dětem bez rodin... A zítra jdeme poprvé do dětského domova u svaté Michaely...

Dalšího dne

Kristián

Po ránu byla Stella nezvykle živá... Pobíhala po bytě a uklízela, a hledala nejhezčí kabelku, kterou měla a které šaty jí slušely nejvíce... Jen jsem líně zívl a odvětil jí na její šílenství se smíchem: "Víš, že to je jen víceméně neformální setkání a ne módní přehlídka, že ano?". Jen se natáhla a se smíchem mě pleskla po hlavě kabelkou, kterou zrovna vytáhla ze skříně... Řeknu vám, není zrovna dvakrát příjemné dostat tou hromadou kovu a kůže po obličeji takhle po ránu... Ale alespoň to člověka přiměje vstát... Podobný spíše zombii, než člověku jsem se odplížil do koupelny abych se trochu kultivoval, ale nehodlal jsem vyšilovat jako Stella... Už včera jsem se rozhodl pro jednoduchý styl... Proto jsem teď šel na jistotu a popadl ze skříně červenou košili a tmavé kalhoty... Takto připravený jsem se konečně dostal k tomu, abych si dopřál po ránu menší kofeinovou bombu XS Power Drink... Poté se konečně objevila Stella... Vypadala prostě úchvatně... Nakonec si vzala krátké červené šaty bez ramínek se stříbrným pásem a doplnila je vkusným zlatým psaníčkem a ve tváři jí zářil takový úsměv, jaký jsem již dlouho neviděl... Takhle připravení jsme vyrazili na setkání s hlavní vychovatelkou, se kterou jsem před tím mluvil pouze po telefonu...

Když jsme dorazili k honosné bráně, otevřela se a my projeli až ke hlavnímu vchodu... Když jsem se podíval, jak se nade mnou dům tyčí jako nějaký zámek, pocítil jsem trochu závrať... Dům byl nádherný ale žít bych tady určitě nechtěl... Vystoupili jsme z auta a vyšli k hlavním dveřím... Zde na nás již čekala hlavní vychovatelka Sedlářová. Krátce jsme si potřásli rukama a poté jsme se přesunuli do její kanceláře. Zde jsme dostali čaj a mile si popovídali o dětech a o domově... Poté nás provedla kde co je a zakončili jsme svou prohlídku na zahradě... Zde jsme se posadili na lavičku v oddělené části zahrady a dívali se do klidné vody v jezírku před námi... Když jsem se poté trochu pokradmu otočil na Stellu, poznal jsem z jejího výrazu, jak moc je domovem nadšená... Když jsme se loučili s vychovatelkou Sedlářovou, věděli jsme všichni, že se nám bude společně pracovat skvěle.

***

Tak se nám to zajímavě vyvíjí.. Co myslíte, skutečně Sára na Chrise zapomněla a nechybí jí? Odpověď najdete v další kapitolce.. Váš Radek R*