Nový život

Prolog

Sára

Vždy mě zajímalo, odkud vzal Chris své jméno, ale vždy když jsem se zeptala, dělal jako by mě neslyšel a hned to zamluvil nějakou otázkou. Víte on byl takový zajímavý a tajemný... Věděla jsem, že se věnuje hudbě, herectví a fotografování... Co se týče této jeho stránky o té jsem věděla vše... Ale nic jsem nevěděla o té osobní stránce. Zajímalo mě, jestli má sourozence, jestli třeba studuje nějaké umění, nebo něco podobného... Ale nevěděla jsem to... A nejspíš se to díky té chybě jménem Milan nedozvím... Chris byl vždy takový opatrný a plachý... A když už se k něčemu odhodlal potom bylo vidět, že je nervózní a neví, co má dělat... Potřeboval trochu popostrčit a tak jsem se dala dohromady s jeho kamarádem... Byla jsem připravená mu dát za pár dní kopačky, čekala jsem, že Chris bude bojovat, ale on ne... Uzavřel se ještě více do sebe a jen na Facebook trochu neurčitě napsal "Dokud jsi šťastná, budu i já..." nikdo netušil pro koho to bylo... Jen já... A otevřelo mi to oči.. A ještě další ránu mi dal Milan... On to vzal hrozně vážně a pořád mi všude na Facebooku a Instagramu všude kde to šlo dával srdíčka a podobně... A pořád se v komentářích objevovaly narážky jeho kamarádů na to, že spolu chodíme a podobně... Chris mi sem tam taky sice do komentářů něco napsal, a vždy to bylo mnohem příjemnější číst, než to cukrování kterým mi komentáře spamoval Milan... No, a v těchto myšlenkách mi utekla celá děkovačka... Ani jsem si nevšimla, kdy na jeviště přišel režisér a začal mluvit... Mluvil o tom, jak je naším divákům vděčný za jejich přízeň a kdoví o čem ještě ale mé oči pořád pozorovaly Chrise. A jeho pozorovaly mě...

Když jsem se po představení vyšla ven fotit s fanoušky Lady Love, čekala jsem, že bude stát hned u vchodu, abychom si mohli popovídat. Ale místo toho tam stál jen Milan a ten jeho strašný kamarád Jakub.

Jakub si mě přidal do přátel na Facebooku a Milan mě přiměl, abych mu to přijala... No, a od té doby mi neustále messenger spamoval, a já mu zdvořile odpovídala. Bohužel se mnou začal i trochu manipulovat... Mě se to co mi psal hodilo.. Ptal se mě, jestli mi nepřijde divný si psát s nějakým dalším klukem, když mám svého přítele a podobně... No a já jsem to jednoho dne, když to opakoval asi posté vzala tak, že má asi pravdu a přestala jsem si s ním psát a omezila jsem i kontakt s Chrisem... Když se mě jednou zeptal, jestli mě otravuje, že mi píše, málem mi vhrkly do očí slzy a musela jsem se hodně držet, abych mu nenapsala, že jsem moc ráda, když mi píše, protože ho také miluju... Napsala jsem mu to, co mi tak dlouho opakoval Jakub a on se mi omluvil a poté už mi nenapsal...

Sotva jsem vyšla ze zákulisí, hned se postavili každý na jednu stranu umělců, kteří jsme se s lidmi fotili, jakoby hlídali aby se mi něco nestalo... Když jsem konečně v davu zahlédla Chrise, obličej se mi rozzářil a Jakub si toho samozřejmě hned všiml a pozorně sledoval, kam se dívám.... Když si byl jistý, že se skutečně dívám na Chrise, jeho pohled potemněl, ale zůstal stát na místě... Začala jsem tušit něco zlého, ale nenapadlo mě, co to je...

Když jsem se konečně vymanila z davu fanoušků Lady Love všude okolo, začala jsem si prohlížet všechny okolo a hledala Chrise... Jako kdyby to vycítili, objevili se Milan s Jakubem vedle mě a začali na mě mluvit a nakonec mě odvedli do zákulisí... Nebylo mi to nápadné, dokud jsem neseděla ve své šatně a oni dva neodešli, prý se projít na čerstvý vzduch. Byla jsem tolik zabraná do myšlenek na Chrise, že jsem nic nevnímala... Z úvah mě nakonec vytrhl až příchod Vítka...

Vítek byl asi pětapadesátlietý zpěvák a herec, který hrál spolu se mnou v Lady love. Oslovil mě velmi potichu a já cítila, že něco není v pořádku... Jen mi zašeptal: "Sáro, pojď se mnou, tohle bys měla vidět...". A já šla. Vyšli jsme potichu z divadla vchodem pro personál a mě se naskytl ten nejhorší pohled, co jsem mohla vidět. Chris ležel na zemi a Jakub do něj kopal. Milan stál opodál a vše s pobavením sledoval... Vítek se tam chtěl vrhnout a roztrhnout je, ale na chvíli jsem ho zastavila. Chápala jsem, že je to pro něj těžké, protože se s Chrisem během doby, kdy tady pracoval docela spřátelil ale chtěla jsem vědět, co přijde teď... Nechtěla jsem Chrise takhle vidět. Najednou Milan něco řekl Jakubovi a ten na chvíli poodstoupil. Potom ke mě dolehlo, co Milan Chrisovi říkal... Nadával mu a vyhrožoval, že pokud mě nenechá na pokoji, tak ho zmlátí spolu s Jakubem tak, že se už neprobere a podobně. Chris pomalu otevřel oči a podíval se na něj... Poté jeho pohled sjel stranou a já jsem si s hrůzou uvědomila, že kluk, kterého miluji leží kousek ode mě a bije jej můj takzvaný "přítel"... Nechtěla jsem se na to dál dívat a podívala jsem se na Vítka. Ten jen mlčky kývl směrem ke Chrisovi. Podívala jsem se na něj také a teď jsem to uviděla... Vrtěl hlavou jako by nechtěl, abychom mu pomáhali. Nechápala jsem to, ale poté jsem si všimla nenápadného drátku, který mu visel z ucha. Bylo to sluchátko a on evidentně měl na druhé straně někoho, kdo mu pomůže... A skutečně, když jsem se ohlédla, spatřila jsem z jednou zídkou krytého dalšího kluka, který vše sledoval a také hovořil do sluchátka, které měl na uchu. Najednou se Chris zvedl a vítězoslavně se usmál. Slyšela jsem je výkřik, "Lancelote...!". Na to se ten druhý kluk vyřítil směrem k nim a stanul po Chrisově boku. Viděla jsem, jak zle je Chris zřízený a uvědomila jsem si, že ani s tím svým kamarádem, kterému říkal Lancelot nemají šanci. Najednou si to evidentně uvědomil i Jakub a s úsměškem k nim zamířil... Chris sklonil zklamaně hlavu a poté natáhl k Lancelotovi ruku. Ten mu něco podal a najednou jak Chris, tak i Lancelot drželi v ruce teleskopické obušky. Usmála jsem se na Vítka. Pak jsem zaslechla první úder... Jakub někde sebral tyč a nyní s Chrisem zoufale šermoval, Milana jsem nikde neviděla, asi někam zbaběle utekl, jakmile to přestala být přesila... poté jsem uslyšela zařinčení kovu, jak konečně Chris seknul po Jakubovi přesnou střechou a vyrazil mu tyč z ruky. Poté se napřáhl a chtěl jej udeřit, ale nakonec si to rozmyslel a jen jej vzal, nejspíš pořádně bolestivě, po spánku... Nakonec se jen otočil a bez jediného pohledu na mě se s Lancelotem otočili a odešli...  Teprve nyní jsem si uvědomila, že se mi celou dobu tají dech, jak jsem se o Chrise bála... Podlomila se mi kolena a nebýt Vítkova včasného zásahu, asi bych tam skončila na zemi.

Jemně mě podepřel a pomohl mi se vrátit do mé šatny. Viděla jsem, že i na něj to velmi hluboce zapůsobilo, ale pečoval o mě, a já mu za to byla neskonale vděčná. Nevím, kde jí získal, ale když na minutku odešel, vrátil se s plným šálkem horké čokolády a usmál se na mě... Poté se musel již jít věnovat svým povinnostem a já ve své šatně osaměla... Zanedlouho se ozvalo tiché zaklepání na dveře... Myslela jsem, že se buďto Vítek vrátil, nebo se sem nějak tajně dostal Chris, tak jsem se s úsměvem otočila. V tu chvíli již byl ten návštěvník uvnitř a mě zaplavila vlna zděšení. Byl to totiž Milan... Potichu zavřel dveře a zamkl je za sebou. Poté přešel pomalu ke mě... Netušila jsem, co má v úmyslu, ale pohled v jeho očích mi říkal, že to nebude nic dobrého a měla jsem pravdu. Když ke mě došel, usmál se na mě.... Já jsem úsměv, velmi křečovitě, ale přece, opětovala... Když se ke mě naklonil, že mě políbí, zkusila jsem jej jemně odstrčit s vysvětlením, že mi není nejlíp... On se na mě jen tak zvláštně podíval a poté se na mě vrhnul, líbal mě hodně divoce a drsně, chtěla jsem křičet a volat o pomoc, ale nešlo to, protože mi svým jazykem blokoval ústa... Poté mi vytáhl šaty nahoru a já věděla co přijde. Do očí mi vhrkly slzy a snažila jsem se bránit, ale byl moc silný... Nedokázala jsem se mu ubránit... Bolelo mě to, a nemohla jsem nic dělat, než mu vzdychat do úst a snažit se křičet, když zrovna přestal dávat pozor, najednou jsem ucítila něco odporně mokrého... Došlo mi co se stalo a co by také teď mohlo přijít... Když skončil, podíval se na mě pohledem plným opovržení a odešel.

Zůstala jsem sama v již skoro prázdném divadle a cítila jsem se mizerně... Nemohl jsem dávat vinu Chrisovi, ač jsem chtěla, poté, co jsem viděl, co si vytrpěl... Byla jsem znásilněná a podvedená klukem, který se tvářil, že je můj přítel... Když jsem za dveřmi zaslechla kroky, schoulila jsem se ustrašeně pod stůl... Co když to je Milan, který se vrátil, aby dokončil co začal a aby mi znovu ublížil...

Dveře se pomalu otevřely a já jsem konečně uviděla, kdo vchází. Do očí mi vhrkly slzy štěstí. Byl to Vítek a hned za ním v těsném závěsu následoval Chris.. Stále měl obličej a oblek celý od krve, ale tvářil se, že se nic nestalo... Když mě spatřil, jeho pohled potemněl... Oba dva s Vítkem vypadali šokovaně, a já jsem tam brečela. Brečela jsem štěstím, že je tady se mnou někdo, kdo mi určitě pomůže a bude stát při mě, ať se stane cokoliv... Když jsem se pokusila vstát, necítila jsem své tělo... Bylo jako kus hadru, který někdo pohodil a který nemá svou vlastní vůli. Když to Chris uviděl, kleknul si vedle mě a objal mě.. Já jsem se ho chytla jako malá holka a brečela jsem mu na rameni ještě asi půl hodiny...

O několik dní později...

Stála jsem v koupelně a klepala se mi kolena. Očima jsem probodávala tu zlovolnou věc, která ležela přede mnou na nemilosrdně mi ukazovala skutečnost, že jsem těhotná... Bylo mi devatenáct let a a vypadalo to, že můj život jak jsem si jej vysnila je v troskách... A mohla jsem si za to jen já sama, protože jsem si chvíli nedávala pozor a pustila si k tělu nesprávného člověka. Pomalu jsem se sesula na zem a znovu jsem se rozbrečela. Nemohla jsem dál, jsem křesťanka a tedy nemůžu jít na potrat... Budu muset vychovat dítě, o které jsem nikdy nestála... Najednou jsem uslyšela cvaknutí kliky u dveří... Neměla jsem sílu vstát a onu zpropadenou věc ukrýt... A když jsem konečně zaostřila svůj pohled na příchozí, byla jsem šťastná... Byla to Míša a nevěřícně putovala očima mezi mnou a testem... Poté mě beze slova objala a řekla: "Nebudeš v tom sama, pomůžu Ti, slibuju!"...

***

Ahoj, vítám vás u svého dalšího příběhu... Doufám, že jsem Vás prologem alespoň trochu navnadil k tomu, aby jste si přečetli i zbytek knížky, která bude postupně vycházet... Nebojte, nebude už tolik násilná, jako tahle část...

Váš Radek R*