Transformers: Crossed - Elisabeth Farley

2. Kapitola

„Ale ne." Ztěžka jsem polkla, když jsem uslyšela, jak se k nám ten robot blíží.

Hlavou mi několikrát proběhly myšlenky na zběsilý útěk, ale nebyla jsem schopná se pohnout. Najednou, jako by mě mé nohy neposlouchaly. Dokázala jsem jen pomalu otočit hlavu tím směrem, odkud se ke mně robot blížil.

Naštěstí tu ale byl Yuu, který se přede mne postavil a byl zřejmě odhodlán mě bránit. Začal na robota vrčet, aby mu tak dal najevo, že se ke mně jen tak nedostane.

Ten žlutočerný robot pak po chvíli otevřel ústa, z nichž následně vyšel jakýsi nesrozumitelný zvuk. „No jasně, mimozemšťani naší jazykem asi mluvit nebudou," říkala jsem si.

Když pak Yuu začal robota očichávat a následně se trochu zklidnil, začala jsem si říkat, že s námi třeba nemá špatné úmysly. I přes to jsem se ho ale stále bála, přeci jen, kdo by se nebál mimozemšťana, co si sem jen tak najednou přiletěl.

S tím robotem jsme se na sebe chvíli koukali, nevěděla jsem, co čekat dál. Překvapilo mne, když pak pažemi naznačil něco, co by čistě teoreticky mohlo znamenat, ať tu počkám. Pokrčila jsem rameny a posadila jsem se na zem. „Co má asi za lubem, co je zač?" začala jsem přemýšlet.

Ani jsem se nenadála a robot už byl zpět.

Ukázalo se, že tenhle velký neznámý tvor skrývá mnohá překvapení. Najednou totiž začal mluvit mou mateřštinou, tak, jako by jí mluvil vždycky. Zdravil mě.

„Eh, ahoj," dostala jsem ze sebe. Stále jsem byla překvapená.

Pak se začal vyptávat, jestli je Yuu můj, tak jsem mu to odsouhlasila. Sice nejsem jeho vlastníkem, ale vždy zůstával se mnou, tak myslím, že jsem mohla říct, že je můj.

„Já jsem Volt. A ty?" představil se mi.

Najednou mi to přišlo takové vzrušující, právě se mi představil inteligentní mimozemský tvor. No tohle se přeci nepoštěstí jen tak někomu.

„Elisabeth Farley. A tohle je Yuu," představila jsem sebe i svého psího přítele.

Následně se začal zajímat o to, na jaké je planetě a co jsem vlastně já zač. Nepřipadal mi nějak nebezpečný, tak jsem se s ním dala do řeči. Snažila jsem se mu nějak rychle dát odpovědi na jeho otázky. Daleko zajímavější část naší konverzace ovšem přišla, když se mi snažil vysvětlit, odkud pochází on, a co je zač.

Na chvíli jsem pohledem sklouzla k Yuuovi, který byl neustále po mém boku. Moc ráda bych si s ním popovídala tak, jak jsem teď mluvila s Voltem. Měla bych na něj tolik otázek. Sice mi už teď bylo jasné, že zřejmě také pochází z Cybertronu, ale i tak bych přivítala možnost si promluvit se svým dlouholetým přítelem.

„Jak ses dostal na zemi?" položila jsem Voltovi po chvíli další otázku.

„Um, no, ono..."

„Jestli o tom nechceš mluvit, tak nevadí... Ale popravdě, opravdu by mě to zajímalo." Tu zvědavost jsem prostě skrýt nedokázala.

Když jsem ho pozorovala, nemohlo mi uniknout, jak mu „povadla" tykadla. Musela jsem mu pokazit náladu, když jsem se začala vyptávat na jeho minulost. Určitě zažil něco nepříjemného, takže jsem mu to již nadále připomínat nechtěla. Prostě jsem přešla k jinému tématu:

„Takže... Ty jsi něco jako vosa?"

Zdálo se, že mě nepochopil. Musela jsem se nad tím pousmát. Abych mu to přiblížila, tak jsem vytáhla mobil a začala na něm hledat nějaké obrázky vosy. Když jsem po chvíli našla nějaký hezký, otočila jsem displej směrem k Voltovi.