Monstrum se srdcem

Poslední cigareta

Uběhl týden. Bylo mi líp. I když jsem věděl, že je něco špatně. Přestal jsem chodit do školy. Kerry mi každý večer nadávala, že jsem blbec. Zahodil jsem školu a i všechno ostatní. Jen jsem seděl a čekal na to, co se mělo stát. Jediné, co mě dokázalo zvednout, byly děti. Mrtvé. Maso mi chutnalo klasicky. Jenže jednou se stalo něco, co se stát mělo. Mrtvolka ležela uprostřed čerpadla. Penny trhal pravou a ja levou stranu. Jenže mě zavalil zvláštní pocit. Jako kdybych své tělo nevedl já. Chtěl jsem všechno maso. Začal jsem vrčet. Pennywise se na mě podíval a od mrtvolky odběhl. "Bille... " cítil jsem zvláštní pocit v krku a n obličeji. Došel jsem po čtyřech k vodě abych viděl svůj vlastní odraz. Měl jsem pravdu. Nebyl jsem to já. Mé vlasy změnily barvu na zrzavou, má kůže na obličeji zbělala a pomalinku se mi rýsovalý linie od koutků. "Bille..." Penny mě chytl za rameno. "Už je pozdě. Měl by ses jít rozloučit." Přesně jsem to věděl. Hodil jsem si kapucu přes hlavu a vyběhl z kanálů. "Kerry???" Volal jsem už před barákem. "Copak??" Stála v kuchyni. Sundal jsem si kapucu. Vykřikla a rozplakala se. "Kerry poslouchej mě! Odstěhuj se!! Co nejdál! Miluju tě sestřičko moje!" Pevně ji se slzami v očích objal, dal jo pusu na tvář a vyběhl z baráku. Něco za mnou křičela, ale to už jsem byl v kanále. Běžel jsem do čerpadla, kde stál Pennywise. "Mám ještě čas?" Kývl. "Co budeš dělat?" Zeptal se zvědavě. Vyndal jsem z kapsy od mikiny krabičku cigaret. Jednu jsem vyndal a zapálil si. "Na poslední cigaretu je čas vždycky." Řekl jsem a pokusil jsem o úsměv. Když jsem se podíval na mé ruce... bělali. "Bille poslouchej mě... až se proměníš, nebudu tu." Zvedl jsem obočí. "Proč? Nechci tu být sám. Podělíme se a já..." Zastavil mě. "Odejdu nadobro. Nesmíme tady být dva." Udělalo se mi zle. Já tu nechci být sám. Ne! "Penny já tady nechci zůstat sám." Začal jsem plakat. Penny mě objal. Najednou jsem cítil obrovskou bolest v břiše. Křeč mě dostala na nohy a já začal plivat krev. Omdlel jsem se strachem, jak a kde se probudím.

Všude byla tma. Předemnou se zjevila postava. Dvě postavy. Byl to Penny. Měl jsem radost, že ho vidím. Tu druhou postavu jsem poznal až po chvíli. Maminka. Obímali se. Něco si šeptali a neustálé se hltali pohledy. Mamka se na mě podívala a vřele se usmála. Pustila z Pennyho ruce a šla ke mě. Vzala mou hlavu do svých rukou a políbila mě na čelo. Potom se obrátila a šla zpátky k Pennymu. "Mami já nevím, co mám dělat..." Nemohl jsem se pohnout. "Mami.... tati..." Tati... tati... Oba dva se na mě podívali a zmizeli. Plakal jsem. Všude byla tma. Ruce mi pokryli bílé rukavice, tělo sametový klauský oblek a duši... duše se změnila na krvavý vřed.