Monstrum se srdcem

Když vám monitor hlásí CHYBA

Měl jsem pocit, že jsem selhal. Vystavil jsem ji obrovskému nebezpečí. Kdybych nepřispěchal, už by jí Penny trhal na kusy. Musel jsem tu myšlenku vyhnat z hlavy. Seděl jsem na shnilých schodek předn Neeboltem a mlčky jsem se díval na své tenisky. Seděla vedle mě a dělala totéž. Až na to, že se dívala na mě. Dala mi ruku na záda a začala mě hladit. "Bille... Promiň. Chtěl jsi mě chránit. Chápu tě. A..." Se slovy se sklonila k němu uchu. "Mě nevadí, že... si jiný. Ja tě totiž miluju." Naskočila mi husí kůže. Podíval jsem se na ní. Usmívala se. Vlepila mi pusu. "Já tě taky miluju." Začal jsem ji líbat. Byla krásná... dokonalá. Hodně jsem se držel. Tak krásně voněla a chutnala. Přestala. "Už budu muset jít domů." Pošeptala. Kývl jsem. Pomohl jsem ji na nohy a objal ji. "A semnou se nerozloučíš?" Ve dveřích stál Penny s nastavenou náručí. Nyla se zasmála a šla ho obejmout. "Promiň za ten incident." Omluvil se jí. Nyla kývla a zabořila hlavu více do jeho ramene. Pennywise ji obmotal svýma dlouhýma rukama. Byla opravdu ryzí... milovala mě jako monstrum. I když je pořád ve mě ten strach.... byl jsem odhodlaný to vyzkoušet. Jestli jí jen jednou ublížim, odstěhuju se někam daleko a už jí nebudu kazit život. Ale chtěl bych to vyzkoušet. Odešla od Pennyho a kráčela si to okolo mě. Cestou mě objala. Najednou se ztratila za křižovatkou. "Je krásná... je dobrá ve vnitř. Kývl jsem na souhlas. "Beth by se líbila." Maminka... určitě by s ní souhlasila. Milovala mě a miluje mě pořád. Říkávala mi, že kdo je můj přítel, je i její a bude ho chránit taky.

V pondělí mi Nyla řekla, že se v úterý u mě zastaví. Že potřebuje pomoc s úkolem. Úterý pět hodin. Kerry šla za Pennym. Konečně zazvonil zvonek. Vyběhl jsem ke dveřím. "Ahoj Bille... nejdu nevhod?" Zavrtěl jsem hlavou. Sedla si na gauči a rozložila sešity. Matematiku jsem celkem zvládal. Vše jsem ji vysvětlil a ona se jen culila a pokaždé, když něco věděla, praštila se do stehna. Byla úžasná. Šel jsem ji pro vodu a když jsem jí ji podával, poděkovala a dala mi pusu. "Díky Bille. Seš dokonalý." Měla tak krásné oči. Začala mě líbat. Silněji a silněji. Stěží jsem to ovladal. "Prosím Nylo... já prosím nechtoho." Prosil jsem ji celou dobu. Jenže ona nepřestávala. Pomalu si sundavala prádlo až na mě ležela jen ve spodním. Mě zatím sundala jen triko. "Notak Bille... jsem tvoje."  Se slovy strčila moji ruku pod košíček podprsenky. V tu chvíli, to ve mě ruplo. Chytil jsem ji za vlasy a hodil ji na zem. Najednou jsme byl jen divákem, který kouká na dravce, který loví. Nyla vykřikla bolestí. V očích měla obrovský strach. Chytil jsem ji za krk a přimáčkl ji k podlaze. Tak krásně voněla. Začal jsem ji olizovat krk a hruď. Naříkala, ale pod mým severním se ani nehnula. Cítil jsem se tak... tak silný. Byl to prostě úžasný a nepopsatelný pocit. Cítil jsem, jak mi po krku tečou mé vlastní sliny. Nyla se klepala a oči měla pevně svěřené. "Nylo... si tak... krásná... ja to udělat nechci ale musim... řekla sis o to." Pošeptal jsem ji do ucha. Začala plakat. Po tvářích se ji kutálely slzy velke jako hrášek. Nakláněl jsem se k jejímu krku, když v tom někdo vtrhl do dveří a začal mě od Nyli odtahovat. "Notaaal Billi heeej tady Kerry. Sestřička, která se o tebe stará." S jejím hlasem mi zas naběhly lidské motory. Když jsem viděl tu spoušť a Nylu mezi ní... utíkal jsem ji pomoc, ale ona se odtáhla a s vyděšeným pohledem si sebrala oblečení a schovala se za Kerry. "Bille měl by si jít na chvili k Pennywiseovi..." promluvila Kerry. Poraženě jsem si vzal triko a šel na Neebolt. Tam totiž existovalo něco, co mě chápalo na 100%. Někdo, koho jsem nejdříve odvrhoval, ale teď si uvědomuju, že je mi nejblíž.

Tak jo na vaše přání další díl. Překvapilo mě, kolika lidí se ozvalo v komentářích. Potěšili jste mě. Neskutečně. Děkuju hlavně VÁM lidi!!!