Spoustu mých Y/N cringey příběhů za které bych si dala korunu. Ano. Jestli vám takové příběhy nevadí pokračujte. No nic, užijte si knihu mích představ nebo-li řečeno duševních záležitostí s k-pop členy. A ještě malé upozornění, jsou krátké. Takže je...
» kim jeonguk (and 24K members) » 24k » Y/N = your name (tvoje jméno)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Z vedlejšího pokoje se ozýval smích. Kluci hrají videohry už ranních hodin. Vstávala jsem kvůli tomu v 6 hodin. O víkendu, hrůza. Alespoň jsem mezitím stihla připravit oběd, uklidit a sednout si ke kávě s novou knihou. Nebydlet úplně v centru města nezní sice moc lákavě, ale jakmile si zvyknete na pár nedostatků, budete spíše rádi. Pamatuji si jak jsem tu byla poprvé, nebyla jsem zvyklá na smog, kterého tu všude bylo plno, takže mě dost často napadali nemoci nebo migrény. Uběhly tři roky a cítím se tu jako bych tu žila celý život. Miluji to tu. Ještě k tomu mám práci kterou naprosto zbožňuji. Co víc si přát. "Y/N!" že bych to zakřikla? Hodila jsem knížku na stůl a vyběhla jsem se podívat co se děje. Všichni kluci se upřeně dívali na černou obrazovku a v ruce stále drželi ovládání. "Co jste zase provedli?" řekla jsem s klidným tónem a pokusila jsem se usmát. "Z ničeho nic to přestalo fungovat." vzhlédl ke mě Jinhong. Protočila jsem očima a zamířila k pojistkám. Musela jsem se smát. Doběhla jsem zpátky za nimi. "Tak co?" zeptal se Jeonguk. "Vypli elektřinu, dneska už žádné videohry." Všichni nahlas vydechli. "A co tedy budeme celý den dělat?" řekl raněně Kiyong. "No já být vámi tak se budu alespoň trochu řídit dnešním denním programem. Už dávno jste měli být na cestě do bazénu." Jen pohodili očima a svalili se na zem. "To že máte volno ještě neznamená, že nebudete vůbec nic dělat. Připravovala jsem ho pro vás celý týden, tak mě alespoň trochu respektujte a jděte něco dělat." Zavřela jsem dveře a vrátila jsem se zpět ke svému čtení. Po chvilce se na chodbě konečně ozvali kroky, zacinkání klíčů a bouchnoutí dveří. Bylo konečně ticho. Zabořila jsem se do křesla, už dlouho jsem se necítila tak klidu. Ale..měla bych si raději vyjít ven, není to zase tak zajímavé jak jsem čekala. Popadla jsem lehkou bundu, kabelku s potřebnými věcmi a vyrazila do ulic. Je štěstí že všude okolo je spousty kaváren a obchodů, takže mám spoustu možností jak se rozmazlovat. Nejdříve si zajdu do kavárny pro ledový čaj aby mi to nakupování trochu zpříjemnilo. Vypadá to, že tu moc lidí dnes není. Počkat. Zdá se mi to nebo to je.. "Jeonguk?" zvedl hlavu a pousmál se. "Nečekal jsem, že tu budeš." "Jak to že nejsi s ostatními?" Nic neodpověděl a vrátil zrak zpět na obrazovku telefonu. Protočila jsem očima. Je zvláštní dělat manažera klukům starším než jsem já, ale jsem za to i ráda. Jsou to pro mě jako starší bráchové a vždy mi se vším pomohou co mě trápí. Například tady Jeonguk je o sedm let starší než já, proč ne, že? Ale mám je všechny moc ráda. Jsem ráda že můžu pracovat pro někoho jako jsou oni. "Budeš jen tak koukat nebo se taky posadíš?" "Uhm..jasně." Rychle jsem si vedle něj posadila. Jakmile jsem to udělala, on položil telefon na stůl a otočil se ke mě čelem. Až děsivě si mě pozoroval. Sáhl mi na malý pramínek vlasů a dal mi ho za ucho. Takhle se nikdy nechoval. Snažila jsem se vyhnout očnímu kontaktu jak jen to šlo. Přišedl si blíž, vzal mé nohy a položil si je na klín. Přestávalo se mi to líbit, jestli by nás někdo ze společnosti viděl, dají mi okamžitého padáka. "Já..myslím že to není dobrý nápad." šeptla jsem. Dal mi ruku kolem krku a položil si mě na jeho hruď. Dobře, je to můj konec. Všichni lidé co procházeli kolem na nás zírali. Ještě, aby tomu nebylo málo, políbil mě do vlasů. Fajn. O co se snaží? Chlapče, ať už jsi starší nebo ne pořád ti můžu dát ránu. "Proč jsi tak upjatá?" Proč? Moje práce právě visí na vlásku a já mám být v klidu? Ještě k tomu mě objímá sexy kluk, ale to je další věc. "Kluci všechny pracovníky hlídají, nemusíš se bát že by nás někdo viděl, všichni ze společnosti jsou tam kde mají být." Takže tohle všechno je plánované? Prudce jsem ho uhodila do hrudi. On se začal smát. "Všechny vás zabiju." A ještě k tomu se stejně nedrží denního programu? Ach jo..mám to náročný život, ale stejně je mám ráda.
tak co? líbí? je to takový mišmaš a je to dost divné, ani nic nemusíte říkat, vím to i za vás :))))))
