I Angels and Demons I (Short Story) ✔

2. část ✔

"Crrr...!!" zazvoní mi jako každé ráno budík a já se ještě víc zachumlám do peřiny. Nakonec se přemůžu a vstanu. Obleču se jako vždy a jdu se nasnídat. Poté udělám ranní hygienu a, jelikož mám ještě čas, tak jsi jdu psát s Vanes. Po asi deseti minutách, už vyrážím z bytovky k obchodu a jako, vždy tam je Adam s Márou. Vypadají divně tak..tak... zkroušeně.

"Čau kluci, co se stalo?" zeptala jsem se jich mírně zmatená protože, oni se takhle normálně netváří

"Tys to neslyšela?" obořil se Mára. Jen jsem zavrtěl hlavou jako, že ne

"Škola je zavřená-" řekl pro změnu Adam

"Ale to je super ne?" výkřikla jsem hned radostně

"No ne úplně," řekl Adam a podíval se na mě "prý se tam něco pokouší strašit a má to postavu a hlas jako ty, ale nemá to tvoje oči, má je rudé jako krev a oblečení tmavé" zastavil se mi dech. Vážně? Vážně ve škole pobíhá nějaká nestvůra co vypadá jak já?

"A jde se dneska do školy?" zeptala jsem se roztřepeným hlasem. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet

"Ne, ale napadla nás jedna taková věc," povídá Mára s šibalským úsměvem. Nadzvednu obočí, abych mu dala náznak, že může pokračovat "budeme ve škole přespávat" řekl a s úsměvem se zamračil

"To si ze mě děláte srandu, ne!? A ví o tom říďa?!" začala jsem vyšilovala jako o život

"Klídek Viki. Ví o tom všichni učitelé i říďa, takže je to v cajku, doufám" usmál se ,teď už jemně Mára a podíval se na mě tím svým cute obličejem. On je celý cute

"Ok, kdy se tam jde?" zeptala jsem se

"Dneska, čeká se jen na tebe, máme jít s tebou k bytovce?" zeptal se mě opět Mára

"No ok, tak pojďte" řekla jsem a ukázala rukou gesto, aby mě následovali. Učinili tak a za asi tři minuty jsme byli u mě doma a kluci se koukali jak si balím na týden věci. Rozhodně mi to nepřišlo moc příjemné a to ani od Máry a to je co říct.

"Tak a můžeme jít " vykřikla jsem nadšeně na kluky a s úsměvem zapnula tašku. Dala jsem si jí na záda a otočila jsem se na kluky, kteří měli spokojené výrazy

"Ok, tak jdeme" zavelel Adam a jak řekl tak jsme udělali. Vyšli jsme z bytovky a, jelikož jsme po cestě dělali kraviny tak jsme tam došli asi za dvacet minut. No co k tomu říct, prostě my tři.

S klukama se znám už přibližně šest let. Ani nevím jak jsme se poznali, ale co se mělo stát se stalo a jsem za to ráda, nikdy jsem nepotkala větší blázni než jsou mí přátelé. Ok konec vzpomínání... Když jsme došli už tam stála celá naše parta.

"Ahoj" pozdravila jsem s klukama tak krásně sborově až jsme se všichni rozesmáli

"Vy jste teda dobrý sbor" řekla mezi smíchy Dany a my se přestávali smát.

"Ok a kde budeme spát?" zeptala jsem se podstatě okamžitě co se všichni přestali smát

"Hmm.. to je dobrá otázka... No přemýšleli jsme o naší třídě nebo tělocvičně" řekla s přemýšlením Anička, která jako vždy opírala zrak o mě a Máru. Jen jsem se nad tím pousmála

"Ta tělocvična zní dobře" řekl Adam a my jsme jen přikývli

"Tak co tady ještě stojíme jdeme ne?" rozkazala nám Vanes a my vešli do školy. Ne jako, každý den sem jdu s nechutí, dneska je to jiné, mám divný pocit... Něco mě sleduje a ne Mára to není, počkat ...cože?!

Když jsem se otočila Mára na mně měl pohled, který jsme říkal 'Taky to cítím, někdo nás sleduje' . Byl tak moc upřený pohledem na mě, že  neviděl kam jde a zakopl hned o první schod v hale. Zase jsme se všichni dali do smíchu který, ale netrval moc dlouho, protože jsme něco uslyšeli z pravé chodby

"Slyšeli jste to?" zeptala jsem se a pohled z chodby jsem otočila na svoje přátele. Téměř všichni přikývli, až na Máru. Ten byl strachy bez sebe, nesnáší takové zvuky.

Pomalými kroky jsme se šourali přes halu a schody k pravé chodbě. Ale, když jsme tam nakoukli, nic tam nebylo. Jen naše stará chodba kde jsme měli druhou a třetí třídu. Jop, jsou to krásný vzpomínky, někdy vám je třeba povím

"Vždyť tu nic není, tak co to tedy bylo?!" rozčilovala se Vanes nad tím maličkým zvukem, který jsme před chvilkou slyšeli

"To teda nevím, ale měli by jsme si jít odložit věci do tělocvičny, pak mužem jít třeba na školní hřiště" řekla celkem nadšená Natka a my jen přikývli.

Šli jsme tedy po chodbě do tělocvičny, kde jsme si vyndali karimatky a spacáky. Hned jak jsme udělali vše potřebné, tak jsme vyšli ven za školu na školní hřiště. Je celkem malé, ale nám stačilo, nám sedmi sedmákům, teda budoucím. Na hřišti jsme byli do tmy pak už nám začala být zima, tak jsme se rozhodli jít dovnitř. Šly jsme do tělocvičny a tam se podělili o nějaké to jídlo, protože jsme měli logicky hlad. Mamka ví, že jsem ve škole a přespávám tu, zavolala jsem jí na hřišti, prý ji to nevadí hlavně, když se mi nic nestane. S partou jsem si povídala ještě asi tak čtyři hodiny a pak jsme šli spát. Byli jsme celkem unavení.

"Dobrou" řekla jsem než jsem zhasla světlo v tělocvičně a šla se zachumlat do spacáku. Následně jsem po chvíli uslyšela několik klidných oddechování. Jen jsem se usmála a víčka mi začala těžknout a já se propadla do říše snů...