Jak ukrást svět

1

Když zastavím na ulici náhodného člověka a zeptám se ho, jak si představuje smůlu, odpoví mi:

,, Smůla je, když na sebe v pondělí ráno převrhnu kafe a přes cestu do práce mi přeběhne černá kočka. "

Jenže... Ne. Tohle smůla není. To je jen blbý den, nic víc. A už jen tohle je náznak toho, že většina lidí neví, co je to pořádná smůla. A všechno jako smůla ve hře, štěstí v lásce jsou jen kecy pronesené lidmi, kteří si prostě jen chtěli udržet sebevědomí, ale dopředu věděli, že jsou prostě smolaři. Ale možná bych je i dokokázala pochopit, protože ne všichni se dokáží srovnat s faktem, že mají prostě život na nic. Já si za ty roky zvykla. Zvykla jsem si na to, že ani jeden den pro mě není klidný...

Tak třeba; na mých šestých narozeninách jsem sfoukávala svíčky na dortu, od kterých mi následně začaly hořet šaty. Bezva, ne? Nebo - o pár let později - jsem si v páté třídě sedla omylem na slimáka, kterého mi kluci dali na židli. Učitelka místo toho, aby zjistila, kdo to byl, pouze řekla, že mám střevní potíže.

Nejdříve jsem si myslela, že to je jen mým nízkým sebevědomím. Pak mi došlo, že je to navěky. To už jsem to neřešila. Prostě jsem se většinou ztrapnila a hotovo.

Jmenuji se Sky Wheelerová a právě jsem na sebe převrhla oběd.