Kdo ví,jak bolí...

Když odpovídáte někomu,že jste v pohodě s úsměvem na tváři ale přitom v pohodě nejste a chcete aby to ten někdo poznal a když to pozná,tak stejně dále říkate,že jste v pohodě....

Pokud tě nebaví,když se dlouho někdo rozkecáva(rozepisuje),tak to klidně přeskoč.
Chtěla jsem tuto kapču popravdě kratší ale nakonec jsem si to rozmyslela,protože by jsem se k tomu to chtěla nakonec i docela vyjádřit...Tuto věc dělám popravdě často a večer "doma" toho lituji,chci aby mi lidé na kterých mi záleží,aby mi pomohli ale proč jim tvrdim,že jsem v pohodě,když vim že tu pomoct od nich potřebuju...[Protože mám i strach ale na to by mohla být jiná "knížka"( teda pokud vůbec v budoucnu ji udělám)] a vím,že mi chtějí pomoct ale nevím,co bych jim měla říct,jak jim vysvětlit,proč se cítím tak jak se cítím...Párkrát to ze mě páčily ale i tak já byla tvrdohlavá a stále jsem jim to opakovala ( to že jsem v pohodě ),nakonec to nechali být a když se mě zeptaj i teď,tak se to opakuje už jen cca 2x a nechaj to být,pokud se tedy neuráčím jim to říct a vím,že by i bylo lepší,kdybych se jim svěřila ale i tak to neudělám,jen kvůli tomu že nevim,jak bych se vyjádřila jak se cítím...Pokud toto také děláte,chtěla bych vás poprosit o menší laskavost pokud je možno,když se vás někdo několikrát zeptá zkuste mu nakonec říci pravdu ( ale jen tomu komu opravdu věříte a víte,že by se k vám neobrátil zády ),nebuďte paličatí jak já a slibuju i já,že se o to pokusím.(A pokud to někdo čte z mích přátel,tak se ti velmi omlouvám,že jsem ti to nikdy neřekla ale tak to je...omlouvám se)
Jo a ještě něco,ten kdo to dočetl až sem,tak mu děkuji a nejspíše jsem vám vzala pár minut života,jen tím jak jsem se tu vykecávala a za to se omlouvám.
Prozatím se s vámi loučím
Najkali