Než jsem tě poznala

2. Kapitola

Konečně je pátek! Poslední den v týdnu a taky ten nejhorší, ale stejně se na něj těším už od pondělí. Aspoň ty dva dny, kdy si od všeho můžu odpočinout. Žádné tiché pomluvy, když procházím kolem. Žádné divné a opovrhlivé pohledy. Žádné posmívání. O přestupu na jinou školu už jsem taky uvažovala, ale za necelý tento ročník maturuju, takže by to asi bylo k ničemu. Těch pár měsíců už nějak přetrpím. Zase až tak hrozné to být nemůže.
,,Cullenová, Cullenová," uslyšela jsem známý hlas za sebou. Tak fajn, může. Nechtěla jsem se otáčet, protože mi zbývalo posledních pár kroků, abych se ztratila na dívčích záchodech, ale dotyčný mě popadl za zápěstí a tím mě přinutil se zastavit. Je to vůbec možné? Jak jsem tohohle kluka mohla milovat? Lépe řečeno, jak jsem si mohla myslet, že ho miluju nebo on miluje mě. ,,Copak jsi ztratila řeč? Když jsme spolu chodili, moc ticho si zrovna nebyla," začal se strašně smát a dva kluci, co stáli vedle něj taktéž. Sklopila jsem zrak a přešlápla z nohy na nohu. Dělalo se mi z nich zle.
,,Asi se s námi princeznička nechce vybavovat," ušklíbl se jeden z jeho kámošů a vrazil do mě. Zády jsem narazila do skříněk a zaúpěla bolestí. Trojice se znova začala smát, ale k mému štěstí se rozhodli odejít a nechat mě být.
Zahnala jsem slzy, které se mi draly do očí a vydala jsem se do třídy, kde jsem měla mít hodinu. Všichni tři už tam seděli. V zadních lavicích, stejně jako Samantha, Marry a jejich následovatelkyně. Přišlo mi k smíchu, že jsem kdysi byla taky taková. Někdy možná ještě horší. Posadila jsem se na své místo a zadívala jsem se z okna. Blížila se zima, tudíž to venku vypadalo vážně zajímavě. Většina stromů už na sobě neměly žádné listy, protože opadaly a teď dělaly neplechu na zemi. Vítr byl totiž studených a silný, rozfoukal všechny hromady, které lidé tak pracně nahrabaly. A dneska dokonce i pršelo. Mně to rozhodně nevadilo, protože mě déšť uklidňoval. Cítila jsem se mnohem lépe. Sama nevím, proč.
,,Dobrý den, mládeži," přerušil mé rozjímání hlas naší matikářky a já k ní teda obrátila pozornost. Asi jako jedna z mála. Zezadu jsem pořád slyšela tlumené rozhovory a tichý smích. ,,Doufám, že vás tam vzadu neruším," pronesla otráveně a své věci si odložila na katedru.
,,Trochu jo, pančelko," odvětvil Mark znuděně a já se na něj otočila, stejně jako zbytek třídy. Akorát, že skoro všem to přišlo náramně vtipné.
,,Ty jsi borec, Marku," rozesmála se Samantha a prohodila svými dlouhými blond vlasy. Uchechtla jsem se, aniž bych chtěla a několik pohledů se otočili na mě. Sakra.
,,Přijde ti snad něco vtipného, Cullenová," zasyčel Mark a já opravdu nevím, kde se ve mně znova vzala ta odvaha. Ve škole jsem s nikým nepromluvila už půl roku. Držela jsem se zpátky a snažila se na sebe neupoutávat pozornost, ale teď jakoby se ve mně něco pohlo.
,,Možná to, že se chováš jako šašek a tamty dvě ti zobou z dlaně," odfrkla jsem si a učitelka vypadala, že už to vážně psychicky nezvládá.
,,Mládeži, to stačí!" okřikla nás. Jenže jsem se asi trefila do černého.
,,Ty jsi fakt děsná kráva," zasyčel Mark. Pokrčila jsem rameny. Jeho názor je mi totiž úplně ukradený. Nejspíš bych to teda nechala i být a naše matikářka by zůstala ještě klidná, ale on se odvážil zvednout ze židle a vydat se ke mně. Po dlouhé době jsem z něj neměla respekt. Takže jsem se taky zvedla. Celá třída zmlkla, až na učitelku a ty dvě vzadu.
,,Collinsi, sedni si! A ty taky," zakřičela učitelka.
,,Nesednu si dříve, než si tady někdo uvědomí, že se se mnou takhle bavit nebude," odsekl a obrátil se na mě. ,,Možná se chovám jako šašek, ale aspoň mě tady má někdo rád," ušklíbl se. ,,A narozdíl od tebe mám pořád rodiče," mrkl na mě a já už ztratila nervy.
,,Zavři hubu!" vrazila jsem do něj a on spadl na lavici za sebou.  Kdyby nás matikářka nepřerušila, asi bych skončila vážně špatně.
,,Tak teď už vás mám vážně plné zuby! Oba dva do ředitelny. Hned!" zařvala učitelka.
,,Ale ona si začala!"
,,To není pravda. On mě provokoval," bránila jsem se, protože jsem vážně nechtěla mít problémy. Už tak mám všeho dost.
,,Vaše kecy mě nezajímá. Padejte," zavrčela učitelka a já si sebrala svoje věci. Ani jsem neřešila, jestli jde ten idiot za mnou, ale když do mě někdo prudce vrazil, došlo mi, že sama nejdu.
,,Pokud kvůli tobě budu mít problém, skončíš v pekle!" zasyčel a věnoval mi hnusný pohled. Protočila jsem očima. Tak určitě. Chlapeček z bohaté rodiny bude mít problémy, haha.
,,Tak, co jste vyváděli?!" zeptala se ředitelka otráveně a poklepala propiskou o stůl.
,,Já nic! Ona do mě začala rýpat a otravovat mě," bránil se Mark a já prudce zavrtěla hlavou.
,,V žádném případě! To on otravoval mě," zakřičela jsem.
,,Možná tak ve snu, blbko," odfrkl si.
,,Tak a dost! Momentálně vy otravujete mě," povzdechla si ředitelka.
,,Já se omlouvám, prosím, nevolejte domů," zamumlal Mark a já se musela tiše zasmát. Najednou dostal strach. To je mu podobné. Idiot!
,,Oba dva jste do konce pololetí po škole. Trest vám ještě vymyslím," řekne a já si povzdechnu. To mi ještě chybělo. Strávit s ním dva měsíce po škole.
,,Nashledanou," řeknu a vydám se pryč. Kvůli Markovi jsem teď vážně nahraná! Dva měsíce po škole. Jak budu stíhat brigádu? Vždyť už takhle pomalu nestíhám platit byt, i když mi po rodičích zbylo dost peněz. Přece jen to byli milionáři, ale já na ty peníze sahat nechci. Kdyby jo, klidně bych mohla zůstat bydlet v naší vile.

Pohled Damona
Balil jsem si do tašky oblečení potřebné na tři dny. Trvalo mi to strašně dlouho, protože se mi nechtělo. Nakonec jsem se rozhodl letět letadlem, protože to je jen hodina a půl cesty. Jenže takovým tempem mi to nejspíš uletí, což by mi vážně nevadilo.
Kai a Enzo už byli někde v tahu, nejspíš na nějakém koncertu. Alarick byl začtený do nějakého dokumentu a sem tam mi věnoval soucitný pohled. Ozvalo se klepání a následně vrazil do dveří Zayn.
,,Čau, kluci," pozdravil a posadil se na mou postel. Nohy si dal nahoru a já zaskřípal zuby. Moje vychováni se asi nezapře, protože tohle mě dovedlo rozčílit.
,,Ty nohy, Zayne!" upozornil jsem ho a on je dal okamžitě dolů.
,,Hele, kámo, za chvilku jedu k mámě. Nechceš hodit na letiště?" zeptal se a já nepatrně přikývl. Ne že bych se někam hnal, ale co mám asi tak dělat? ,,Mamka se ptala, proč taky nepřijedeš. Řekl jsem jí, že jedeš domů, takže jí prý máš zavolat a nedělat si z ničeho velkou hlavu," oznámil mi a já se na něj zadíval. To byla celá Sally. Nedělej si z ničeho velkou hlavu, Damone. Ale i tak byla skvělá. Co bych za to dal, kdyby ona byla moje máma!
,,Jasně, zavolám jí," přikývl jsem a zapnul cestovní tašku.
,,A taky říkala, že si máš najít holku," dodal s plnou pusou mého oběda. Uchechtl jsem se.
,,Tak to kecáš. To říkala tobě," opravil jsem ho. Přestal se cpát a koukl se na mě.
,,Říkala to sice i mně, ale mluvila i o tobě," zamumlal. ,,Já už mám jednu holku vyhlídnutou, ale o tobě začínám mít pochyby," řekl a já pozvedl obočí. Pochyby? Nechápavě jsem se podíval na Alaricka, který se smíchem naslouchal našemu rozhovoru.
,,Jestli nejsi náhodou teplej," ušklíbl se Rick. ,,To tím měl na mysli," dodal a já se rozkašlal. Copak se dneska všichni pomátli?!
,,Ty vole! Raději už jedeme," zvedl jsem se a Zayn se smíchem taky.
,,Kdybys byl, řekl by jsi nám to, ne?" ujišťoval se a já mu vrazil pohlavek. Takové pitomé kecy!