Stačilo málo a vše bylo jinak

3.

Probudila jsem se do nového rána. Pavel stále spal a ticho v domě mi naznačovalo, že není sám. Potichu jsem na sebe hodila tepláky, triko a seběhla jsem po schodech dolů.  V domnění, že všichni spí, jsem si kráčela obývákem směrem ke kuchyni. Z ničeho nic na mě promluvil Radek ležící na gauči.
„Fuj, to jsem se lekla," trhla jsem sebou, „já myslela, že všichni spíte."
„Oni dva jo, divil bych se kdyby ne, ale já jsem ranní ptáče," zasmál se Radek.
„Jdu dělat snídani. Dáš si taky nebo už to to naše ptáčátko zvládlo?" ušklíbla jsem se.
„Že se ptáš," okamžitě vychrlil a posadil se, „snídaně, kterou udělá někdo jinej, se neodmítá."
„A co kluci? Mám dělat i pro ně?"
„Je osm, takže Štěpán má teď naspaný asi tak čtyři hodiny a Pavel se tu asi taky nějakou dobu ješte neukáže. Zbylo to jen na nás," mrkl na mě a znovu si lehnul.

„Ohoho, míchaný vajíčka, to si nechám líbit," zaradoval se Ráďa.
„Jo, mohlo být něco lepšího nebo v nich mohla být alespoň slanina, ale to by jste tu museli něco mít," položila jsem talíře na stůl a pokrčila jsem ramena.
„To víš, u nás se moc, spíš skoro vůbec, nevaří."
Vlastně jsem se ani nedivila. Tři kluci v baráku, co by člověk mohl čekat. Docela mě i překvapilo, že tu neměli takový bordel, jako jsem čekala. Překvapili mě ve více věcech, například jsem čekala, že to budou mnohem větší nerdi a už vůbec jsem nečekala, že budou tak vtipní.
„Ještě jsem se chtěla zeptat, proč je ve vaší prázdný ledniče tolik soli?"
Radek se zarazil a lehce vyděšeně se na mě krátce podíval: „Ono to asi vypadá vážně divně, co? Hlavně si nemysli, že jsme divný. Slibuju ti, že po pár streamech, co u nás zažiješ, to pochopíš."
S tímhle mě štvali. Nikdy nic pořádně nevysvětlili, takže jsem usoudila, že se budu muset začít na ty streamy vážně koukat.
Nakonec jsme se s Radkem domluvili, že dojedeme nakoupit a uvařím i oběd.

I po našem návratu z obchodu stále všichni spali. Vyndali a uklidili jsme vše z tašek. A že toho bylo vážně hodně, ale bylo to potřeba.
„Máte tu alespoň nádobí, že?" zavtipkovala jsem.
Nákupem jsme ztratili hodně času, takže byl nejvyšší čas pustit se do vaření. Radek si zalezl do pokoje dělat svoje věci a kuchyň zůstala jen mně. Snad každou věc jsem musela hledat, takže mi vaření trvalo mnohem déle než normálně. Zhruba v polovině procesu se dostavil i Pavel. Usadil se u stolu a pozoroval, co dělám.
„Věděl jsem, že budeš skvělej otrok," podrbal se ve vlasech a lišácky se na mě usmál.
„Někdo vás musí zachránit před smrtí z hladu," došla jsem k němu a dala jsem mu pusu.
„Fast foody jistí všechno," řekl si spíš pro sebe, „ale domácí strava je domácí strava," dodal rychle, když zjistil, že se na něj dívám.

Vše bylo hotové, usedli jsme společně ke stolu a začali jsem si nandavat maso s rýží. Celou místností se linula vůně masa a už to vypadalo, že budeme obědvat jen ve třech, když v tom se na schodech konečně objevil i Štěpán. Byl ještě celý rozespalý a rozcuchaný a taky to byla pravděpodobně ta nejroztomilejší věc, kterou jsem kdy viděla.
„Tak tohle si nechám líbit," pronesl nad prostřeným stolem a sedl si naproti mně. Usmáli jsme se na sebe, ale já z nějakého důvodu strhla pohled pryč.
Během jídla si kluci libovali, jak je hezké když někdo uvaří, a najednou se u Pavla zrodil nápad:„Štěpáne, dneska na streamu dáme subwars o to kdo bude vařit zítra."
„Ať už to prohraje kdokoli z vás dvou, nedopadne to dobře. To říkám rovnou," vložil se do toho Radek, ale i přes jeho varování Štěpán souhlasil. A já jen mlčky seděla, jelikož jsem opět nevěděla o čem mluví. Kdykoli začali mluvit o něčem ze streamů nebo videí, byla jsem ztracená.

Když všichni dojedli, dala jsem se do uklízení nádobí. Začala jsem skládat talíře do myčky, když v tom za mnou přišel Štěpán: „Počkej, pomůžu ti."
„Děkuju," vzala jsem si od něj další talíř.
„Víš, je to příjemná změna, když někdo uvaří a ještě ke všemu se to dá jíst, dokonce je to i vážně dobrý," vymáčkl ze sebe.
„To jsem ráda, že vám můžu dělat radost."
„A budeš večer koukat na stream?"
„Asi bych měla, což?" podívala jsem se na Štěpána, který jen kývnul hlavou, „Pokusím se na to nezapomenout."
Ještě nějakou tu chvíli jsme tam rozvíjeli náš rozhovor, až jsme oba zapomněli na nějaké uklízení. Já seděla na kuchyňské lince, Štěpán se o ní opíra a společně jsme se neustále něčemu smáli.
„Co vy dva tam furt děláte?" zavolal Pavel z obýváku a tím přerušil náš rozhovor.

Odpoledne se přehouplo a najednou tu byl večer a veškeré dění se přesunulo společně s klukama do jejich pokojů a jinak byl všude klid a ticho. Uvelebila jsem se na gauči a pustila jsem si na televizi film.
„Televize asi po sto letech slouží k něčemu jinému než k hraní," zatleskal ve dveřích Radek a zase mě vylekal, „Já si jdu jen pro pití a zase vypadnu."
„Do píči, kurva už ale," ozval se ze zhora Pavlův křik.
Udiveně jsem se podívala na Radka, ten mi v úplném klidu odpověděl: „O tom jsme mluvil, to jsou ty streamy no. A přesně takle poznáš, jak se komu daří," a odešel.
Tím mi připomněl, co jsem slíbila Štěpánovi. Rychle jsem vypla televizi, vytáhla notebook, našla a pustila stream. A to právě ve správný čas. Zrovna se chystali k při obědě zmiňované subwar. Každý si ze svých fanoušků postavil pětičlenný tým a nechali je proti sobě hrát LoLko. Sledováním jsem i docela pochopila, o co v té hře jde.
První hru vyhrál Pavlův tým, druhou zase Štěpánův, takže rozhodnout měla třetí hra. Napětí stoupalo a pohltilo i mě samotnou. Seděla jsem zachumlaná v dece, uprostřed tmavé místnosti a nervama jsem skoro nedýchala. Už od poloviny bylo jasné, že pokud se nestane zázrak, Štěpánův tým prohraje. Ale já stále doufala, že se to otočí. Bohužel marně.
Štěpán si zhrouceně složil hlavu do rukou a Pavel výsměšně křičel: „Tak Baxi, jsem zvědavej, co nám zítra uvaříš. A koukej ať se to dá aspoň žrát."
Prožívala jsem Štěpánovo zklamání spolu s ním.

Stream asi do půl hodiny skončil, to mi naznačilo, že se konečně můžu vrátit nahoru. Pomalu jsem si posbírala věci a vydala se ke schodům. Už jsem skoro byla u Pavlovo dveří, když v tom jsem se zastavila, otočila a vydala se na druhou stranu chodby. Opatrně jsem zaklepala na dveře a pomalu jsem je otvírala.
„Štěpáne?" strčila jsem dovnitř hlavu.
Štěpán seděl u počítače. Když mě uslyšel, rychle se otočil a naznačil mi, ať jdu dál.
„Zítra se vážně těším na oběd," začala jsem.
„Takže ses opravdu koukala?" rozzářil se Štěpán úsměvem, který ho po chvilce opustil, „Zrovna když jsem prohrál."
„Tak si příště musíš vybrat lepší tým, abys to napravil," usmála jsem se tentokrát já.
„Udělám pro to všechno. A co jsi na stream vůbec říkala? Líbil se ti?"
„I když jsem nestihla začátek, byl to první stream, co jsem dokoukala. A to už něco znamená," zasmála jsem se.
Chvíli jsme se tam spolu bavili, dokud mě nezačal shánět Pavel. Vypadal docela zaskočeně, že jsem byla u Štěpána, ale nijak to nekomentoval. Chvíli jsme si povídali a potom oba usli. Nic jsme neřešili a ani jsem se mu nepochlubila, že jsem viděla stream.