3. díl

77 12 2
                                    

Jenom něco málo k objasnění...dozvěděla jsem se, že tento příběh čtou i moji spolužácí. Možná se vám zdá podezřelé, proč jsem si vybrala zrovna takové jméno a vy si děláte svoje dedukce. Vysvětlení je prosté:

-chci mít co nejvíce reads a jméno Adam je často používáno v amerických filmech i knihách 

čte se to anglicky, takže nějak jako "ejdm"

-s tímto jménem už nic jiného nesouvisí, vaše dedukce zameťte stranou /jméno je to pěkný/

Vaše S.

...Po tváři se mu začaly kutálet obrovské slzy....

"Adame, kluci nepláčou." snažila jsem se zachránit situaci, ale udělala jsem ještě větší dusno. Podíval se na mě tak zvláštním pohledem. Zběsile jsem se kousala do rtu, až mi vytryskla krev. Asi bych se mu měla omluvit. Mám svou hrdost, v životě jsem se nikomu neomluvila, ale cosi mě nakoplo a já s povzdechem začala.

"Já..se ti chci.........omluvit,mno. Jsem hloupá, vím, nezasloužíš si to ošklivý chování. Měla jsem tě poslechnout s těma hanbatejma..víš co? Promiň." hlesla jsem a utřela si slzu. "Vlastně...je mi s tebou fajn." usmála jsem se na něj a políbila ho na tvář. Chytl mě za ruku a doprovodil až k domu. Ještě než jsem překročila práh, vložil mi do dlaně papírek s jeho telefonním číslem. Radostně jsem ho strčila do kapsy a vešla dovnitř.

"Laro!!!" řvala hystericky matka a vlepila mi facku přímo na tvář. Nechápavě jsem na ni pohlédla. Zle se na mě podívala a rozbrečela se. Přistoupila jsem k ní a pohladila po zádech.

"Mami, co ti je? Co se stalo?" utěšovala jsem maminku a sklopila oči.

"Sakra Laro....mělas se mnou dneska jít za Larrym...a něpřišlas...je po všem...!!" matce přeskakoval hlas a třepala se jí brada. Zděsila jsem se. Zapovídala jsem se s Adamem a zkazila matce život. Proklínala jsem se a políbila matku na čelo.

"Promiň mami..." zašeptala jsem a maminka zdvyhla pohled nahoru ke mně.

"Kde ses vlastně flákala, holčičko? Víš vůbec kolik je?!" snažila se zapomenout na Larryho a rychle obrátila list. Když mi řekne holčičko, je to moc špatný. Tohle znám už dlouho. Domácí vězení na týden a domácí práce.

"Na pizze..." polkla jsem.

"Sama?" mámina zvědavost přibírala na intenzitě.

"Ne...s jedním...klukem." zrudla jsem a zase se kousla do rtu.

"Tak s klukem, jo? Na to seš moc malá holčičko. A nic mi neřekneš. Vlastně, ani si nebyla ve škole. Volala tvoje třídní. Místo školy chodíš na pizzu?! To už přestává všechno!!!" zařvala a uraženě odešla do kuchyně. Chtěla jsem zavolat, snad z trucu, že díky své hlouposti už měla v mém věku mě a ona mi zakazuje se s někým stýkat. Avšak jsem nechtěla dělat ještě větší zle, proto jsem odešla do pokoje, do tašky naházela pár kusů oblečení a hygienu. Dneska přespím u Adama, rozhodla jsem se a bez vědomí mé matky odešla. Bylo těsne před půnocí. Moc dobře jsem věděla, kde Adam bydlí. Chvíli jsem postávala před jeho vilkou a dodávala si odvahy. Moje ruka se blížila ke zvonku. Stiskla jsem ho a čekala. Za pět minut otevřel Adam, jenom v boxerkách a musela jsem si utřít slinu, jakou měl vypracovanou postavu!

"Co blbneš? Je půlnoc.." promnul si oči a protáhl se.

"Můžu u tebe přespat? Matka mě vyhodila, ale zítra bude všechno fajn. Prosím!" uculila jsem se. Adam to vzal jako svoji šanci a hrdě mě uchopil za ruku.....

Takže, možná přestanu, nikdo to nečte a taky kdo mi poradí s tím věnováním? 

With love, S.

xox

Perfect tastes greatKde žijí příběhy. Začni objevovat