Jela jsem pozdě večer na kole domů. Cestu jsem si zkrátila lesem. Protože byla už tma, zpletla jsem si odbočku a jela neznámo kam. Nakonec jsem dojela až k polorozpadlé chatrči. Zvědavost mi nedala a já vstoupila dovnitř. Okamžitě se za mnou zabouchly dveře a já začala litovat toho, že jsem tam kdy vstoupila. U krbu seděla má matka. A já si uvědomila, že stojím v naší staré chatě, ve které spáchala před deseti lety sebevraždu...
