M y l i t t l e l o v e r

MLL- thunder in heart

Šla jsem spolu s Linou a Torikim do školy.* co máš vlastně v plánu?* zeptala se zvědavě Lina. Vyndala jsem z batohu plakát.*cože? Děláš si...* hned si ho vzala do ruky a prohlížela. * akorát..* dodala jsem.* ne..Tokyo?* Lina a Toriki se zastavili.* no ale já tam strašně moc chci* usmála jsem se.* myslíš si že ti to rodiče dovolí? Pro nich je tvoje studium důležitější než ty samotná* ukázala na mě a Toriki se začal chechtat. *ah..oni to pochopí* mávla jsem rukou a pokračovala v chůzi.

Z pohledu Liny.........

Schovávala jsem se za jídelnou kde se měli setkat Chyiomi a Toriki. Měl pro ní totiž nějaké překvapení, ale nechtěl mi říct jaké, tak jsem to vzala po svých a sledovala je.END

*tak co si mi to chtěl včera říct?* zasměju se a držím si svůj batoh v náručí.* no vlastně..já..* předal mi jakou si obálku.* co to je* dal mi to a já jsem zkoumala co by to mohlo být. Bylo to měkké.*dárek pro Moon Little Princess. Chtěl jsem ti to dát už včera, ale nebyl jsem si jistý, jestli je to no..vhodné* usmál se. V jeho hlase zněla jistá nejistota, ale neřešila jsem to, protože mě zajímal obsah té obálky.* ale já nemám narozeniny* otevřela jsem obálku a hmatla po nějaké věci. Vytáhla jsem to a k mému překvapení, tam byl medvídek s malým pytlíčkem na kterém byl Měsíc.* líbí?* zeptal se nesměle.* to víš že ano! Děkuji* uculila jsem se a pořádně si to prohlížela.*udělal jsem to sám a ten Měsíc, ve fázi dorůstání je znak Moon Little Princess* ukázal na tu část kde byl ten Měsíček.* wow úžasný* pochválila jsem.*Chyiomi..* oslovil mě.*copak?* postavila jsem se na špičky, abych mu viděla lépe do tváře, jen přece je vyšší než já.* chci ti říct...že mám rád Moon Little Princess..miluju Moon Little Princess..miluju Chyiomi!* vykřikl. Byla jsem překvapená, že mi dokázal takhle hezky vyznat lásku. Lásku kterou já neznám, nevím jaké to je, ani nevím jestli mu je dokážu opětovat.....

Po škole.....

Začalo silně pršet. Naštěstí jsem měla svůj deštník, který mi táta nezapomněl dát do batohu. Táta nikdy nezapomene. Kráčela jsem cestou k jednomu velkému mostu, přes který vede silnice k mému domu. Chtěla jsem odbočit, ale někdo mi mojí cestu zablokoval. Byl to Taehyung a ne jenom Taehyung, ale i Naiomisan. Spolu kráčeli pod jedním deštníkem. Zaraženě jsem stála a dívala se na ně, jak okolo mně prochází.

Z pohledu Naiomisan....

Držela jsem se Taehyunga a kráčela s ním. Byla jsem tak blízko a to jsem celou dobu měla v plánu. Když jsme byli už skoro na mostě, potkali jsme Chyiomi. To byla ta holka co po něm pořád pokukovala. Jenže má smůlu, jsem k Taehyungovi blíž než ona. *Tae..* špitla jsem mu do ucha zatím co nás sledovala.*huh?* otočil se na mě.*proč se nedomluvíš s mým otcem. Budeš mít obrovskou šanci se dostat na jakoukoliv dobrou školu* usmála jsem se a čekala co na to řekne.*nevím, nejsem tenhle typ, chci to udělat po svém* ani mi nepoděkoval a pohled přesunul někam jinam. Budu se snažit si ho získat. Udělám cokoliv. END

Nevím co se to se mnou dělo. Rychle jsem se rozběhla domů. Deštník jsem hodila někam mezi boty a šla do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a rozplakala se.* proč sakra pláču?* zeptala jsem se sama sebe.*nemůžu přece žárlit...nemůžu ho milovat* utřela jsem si slzy a sedla si na zem a hlavu zabořila do postele.* můžu..můžu ho milovat* vzpomněla jsem si na dětství.* chci vrátit čas..já ho chci zpět* ještě víc jsem se rozplakala.

O 6 hodin později....

Musím říct rodičům o tom Workshopu v Tokyu. Strašně moc tam chci, připravovala jsem se na to. Nadechla jsem se a vydechla. Vyšla jsem z pokoje do kuchyně kde byla máma s tátou.*chtěla bych vám něco říct* židli jsem od stolu trochu odsunula a postavila se před ní.* a o čem?* zeptal se mě hned táta.* na čas nebudu chodit do školy..protože chci jít do Tokya* máma se na mě otočila a podívala se nevěřícně.*cože? Proč? Nemůžeš vynechat školu* řekl naštvaně táta.* kvůli tancování a pochop že já se na to připravovala* nemám v plánu rezignovat.*tobě asi přeskočilo* vykřikla mamka.* na to tancování zapomeň, tvojí povinností je...* přerušila jsem ho.* vystudovat a porodit ti dítě s nějakým pablbcem?* zvýšila jsem na něho hlas a olitovala jsem. Táta mi jednu v sekundě vrazil na tvář. Nic jsem neřekla a se slzami v očích jsem utekla do předsíně. Nazula jsem si boty a vzala deštník.

Procházela jsem se směrem k pláži. Vypadalo to že bude velmi silná bouřka, ale ignorovala jsem to. Nebyla jsem jediná kdo se procházel. Viděla jsem nějakého muže s kolem.* co tu děláte? Zanedlouho přijde silná bouřka, měla by jste jít raději domů* pokřikoval příslušník policie. I přes jeho varování jsem se procházela, ale vyrušil mě vybrující mobil. MÁMA: Chyiomi kup prosím nudle.
*to si snad dělá srandu ona mě ještě k tomu pošle pro nudle* naštvaně jsem řekla nahlas a šla do obchodu.

Když jsem šla domů, počasí nebylo divoké a to se mi takhle v noci líbilo. Nohy se mi střídali v krocích pouhou chvíli, protože se mi hned zastavili když jsem se potkala s Taehyungem. Podíval se na mě a potom se znovu otočil.*Tae počkej!* zastavila jsem ho.* co? Co je?* řekl trochu otravným tónem.* proč se mi stále jenom vyhýbáš? Proč mě ignoruješ? Když jsme byli děti, měly jsme se rádi..pamatuješ? Pamatuješ na náš slib?* můj dech se zrychlil a s ním i tlukot srdce.* byly jsme děti* zdůraznil.* byl si s Naiomisan?* opatrně jsem se zeptala.* to není tvoje věc* odpověděl.* aha není moje věc...ty mě nemáš rád..* špitla jsem to nakonec.* ne nemám, nemám tě rád!* vykřikl.* proč se ke mně chováš hnusně..si zlý* otočila jsem se a rozběhla do neznáma.

Začalo hodně pršet a tak jsem si při tom běhu otevřela deštník. Jenže vítr byl mnohem silnější a vytrhl mi ho z rukou.* počkej! Čekej zastav!* křičela jsem a rozeběhla se za ním. Běžela jsem přes pláž, kde jsem už byla a jen tak jsem se tudy dostala. Nakonec se někde zaseknul. Rozdýchavala jsem se a pohledem zavadila o místo, které jsem moc dobře znala. Pomalým krokem jsem šla k té malé jeskyňce, kde jsme si Taehyungem poprvé řekli, že se máme rádi. Vešla jsem dovnitř a sedla si. Nezbývalo mi nic jiného než tu čekat až to přestane, ale vypadalo to že se počasí nezlepší. Nohy jsem si přitáhla víc k sobě a zabořila si do nich hlavu.*proč byl na mě tak zlý* vzpomenula jsem si na jeho slova.*byli jsme kamarádi už od malička a teď...* v mojí mysli se všechny vzpomínky na dětství náhle objevily.* chci se vratit. Já chci Taehyunga!* rozplakala jsem se a pomalu upadala do říše snů.