Mavy one shots

I Wish You'd See Me Falling

Zdravím Mavy rodinu, po asi třech měsících přicházím s další povídkou. Jak jste si už mohli všimnout, moje příběhy vždycky inspiruje nějaká reálná událost a už v den, kdy Martin vydal svoje Coming Out video, jsem věděla, že dřív, nebo později na to něco musím napsat. Představme si následující: Co kdyby Karel po vydání Martinova videa nebyl v pohodě? Co kdyby po tweetu "clickbait. not cool. at all." nikdy nepřišel ten druhý, smířlivý, a nekonal by se ani "usmiřující" Utubering? Co kdyby to Martin prostě pokazil a Karlovi na tom až příliš záleželo? Užijte si četbu, budu ráda za každou hvězdičku i komentář. :) Pac a pusu, vaše Allka

P. S.: Povídku prosím berte jako fikci, která neodráží můj osobní názor na Martinovo video ani můj názor na to, co si o videu myslí Kovy. Nějaký názor samozřejmě mám, ale nechci ho tady úplně řešit, navíc pravdu neví nikdo jiný než oni dva, takže momentálně video beru jen jako inspiraci pro příběh. :)

A ještě přidávám malý playlist, kdybyste si měli chuť ke čtení něco poslechnout. :)

Sufjan Stevens - Futile Devices, 5 Seconds of Summer - Why Won't You Love Me, Lorde - Hard Feelings, Troye Sivan - Strawberries and Cigarettes, Flume ft. Tove Lo - Say It, Lorde - Perfect Places

"Už se ti někdy stalo, že sis myslel, že někoho fakt dobře znáš... A pak jsi zjistil, že ses spletl? Že ten dotyčnej je úplně někdo jinej?" zeptal se Karel svého kamaráda a zadumaně se zadíval z okna pokoje. Na amsterdamskou ulici se snášel soumrak a po okenní tabuli stékaly kapky deště. 

"To tě tak vzalo to video?" dovtípil se Honza rozvalující se na posteli.

Karel přikývl. Odvrátil se od okna a zády se opřel o parapet. "Myslíš, že si to moc beru?"

"Ne," opáčil Honza. "Ale možná," dodal po krátké odmlce, během níž se vzepřel na lokti, "si trochu moc bereš celýho Martina."

"Je to můj kámoš."

"Byl," vypálil Honza okamžitě. "Ne, promiň, tak jsem to nemyslel," snažil se zmírnit svá slova, když viděl bolest, která se jeho příteli blýskla v očích. "Já jen, že... Martin byl skvělej kluk a něco z tý skvělosti v něm určitě zůstalo, ale oba dobře víme, že se změnil. A to, co dneska vydal, je prostě jen další z řady kravin, který udělal za poslední rok."

Karel chvíli přemýšlel. "I tak mě to žere."

"Já vím," přikývl Honza. "Ale jsou věci, který prostě tak jsou, a nic s nima neuděláš. Martin je teď někde jinde a je tam ze svojí vlastní vůle..."

"Někdy mi přijde, že už neví, jak by se proti mně vymezil," poznamenal Karel.

"Tak to..."

"Ne, tak to je. On je pořád můj kámoš, ale já jeho už ne. Používá moje jméno, jenom když se mu to hodí. Asi bych se s tím měl smířit. Sám nevím, proč mi to nejde."

"Nejde ti to, protože nejsi naštvanej. Jsi smutnej. Musíš se naštvat, pak to půjde snáz," poradil Honza.

Karel se pousmál, odlepil se od parapetu a přešel ke své posteli. Lehl si a zavrtal se do přikrývek. Vzal do ruky telefon. Po odemknutí displeje klikl na ikonku YouTube. Martinovo video se mu objevilo jako jedno z prvních. Stačilo, aby se podíval na miniaturu, a začalo to v něm slušně vřít. "Tak jo, jdu se naštvat," ohlásil Honzovi.

"To schvaluju," opáčil druhý mladík a zhasl lampičku na nočním stolku. "Dobrou, Kovyáši."

"Dobrou," oplatil mu Karel. Nasadil si sluchátka a spustil přehrávání.