Mavy one shots

Hidden Truths

Zdravím všechny příznivce Mavyho. :) Tuhle povídku věnuju všem těm, kteří si myslí, že ať je pravda, jaká chce, klukům by to spolu prostě slušelo. :)) Budu moc ráda za přečtení, hvězdičky i komentáře a předem za ně děkuji. <3 Pac a pusu, vaše Allka

P. S.: Nápad na tenhle příběh vznikl na základě komentáře, který Martin opravdu napsal pod jedno video na YouTube (konkrétně Švédská ochutnávka, které natočil právě s Kovym). Video vzniklo už v roce 2016, ale já jsem si v povídce trošku upravila časy, takže si pojďme představit, že se nacházíme zhruba v období podzimu roku 2017. :)

BOŽE LIDI NECHODÍME SPOLU ANI NIC OMG JSEM HETERO OK NEMŮŽETE O MNĚ PSÁT JAK SPIM S NĚJAKOU HOLKOU A NE S NEJLEPŠIM KÁMOŠEM PLZ DÍK

Bylo to jako nůž, který mu někdo vrazil do břicha a s každým dalším slovem jím otočil. Nepamatoval si, že by ho v poslední době něco tolik bolelo.

NECHODÍME SPOLU Bum! JSEM HETERO Bum! SPIM S NĚJAKOU HOLKOU A NE S NEJLEPŠIM KÁMOŠEM Bum!

Jako sto ran kladivem do hlavy. Přitom to bylo směšné. Vždyť to věděl. Věděl tohle všechno. Věděl, že je Martin hetero. Že neustále mluví o nějakých holkách, které se mu líbí. Že žádný dotek, úsměv, roztomilá přezdívka... nic z toho není myšleno vážně. Jsou to jenom vtípky. Jenže vidět to takhle napsané... tak... natvrdo... Bylo to, jako by to Martin nenáviděl. Tak moc nenáviděl pouhou představu jeho a Karla jako něčeho víc, že se k tomu musel takhle vyjádřit přímo pod jejich společným videem na YouTube. A to bylo asi to, co tolik bolelo. Vlastně ještě víc Karla bolela vlastní hloupost. To, že jemu ta představa nevadila. Naopak.

S tím, že je Martin heterosexuál a každá myšlenka na něj, na ně, je jen dalším krokem do propasti, protože je prostě absurdní, se Karel už naučil žít. Trvalo to, ale nakonec se dokázal smířit s tím, že se jeho sny nikdy nestanou skutečností. Jak ale zvládne vědomí, že se Martinovi hnusí, to netušil.

Karel si lehl do postele, aniž by se obtěžoval byť jen se zaklapnutím notebooku. Přikryl se peřinou a zavřel oči. Než usnul, přemýšlel o tom, jak je možné, že jeden člověk dokáže způsobit to, že byste se občas nejradši rozplynuli v mlze, pokud by to znamenalo, že tím skončí vaše bolest. Po tváři mu stekla jedna osamělá slza. Nechal ji vpít se do polštáře.

***

Probudilo ho bzučení telefonu. Venku byla tma a on byl dezorientovaný, netušil, co je za den, natož kolik je hodin. Párkrát zamrkal a poslepu nahmatal mobil ležící na nočním stolku. Aniž by si přečetl, kdo volá, automaticky hovor přijal.

"Za deset minut tě vyzvednu," ozval se ve sluchátku Honzův hlas.

Karel se vymrštil do sedu. "Cože?"

"No, vyrážíme přece do toho klubu... Nebo ne?"

"Hm..." Karlovi pomalu začalo sepínat. Usnul během odpoledne a teď muselo být kolem deváté večer. Byl pátek a s Honzou byli domluvení, že zajdou na skleničku do nového klubu, který si otevřel jeden jeho kamarád. Dobře, dobře, už začínal být v obraze. "Jo, kámo, promiň, já jsem nějak usnul, tak jsem trochu mimo. Za deset minut budu ready, spolehni se."

"A taaak, já jsem tě vzbudil, Růženko? Oukej, tak se nějak prober a za deset minut se sejdeme u tebe před domem, zatím čao." S tím Honza zavěsil.

Karel měl jen chvilku na to, aby se kompletně probudil, čemuž se vydal pomoct tím, že si v koupelně opláchne obličej. Když tak učinil, pročesal si vlasy a vrátil se zpět do pokoje, kde otevřel skříň, aby si vybral něco na sebe. Chvíli se v ní přehraboval, přičemž se neubránil nespokojenému vzdychání. Myslel na důvod své rozmrzelosti. Nedokázal ten Martinův komentář dostat z hlavy. S každou další vteřinou se cítil hůř. Jako by se v jeho srdci otevíraly všechny staré rány, i ty, o kterých si myslel, že jsou dávno plně zahojené. Najednou měl co dělat, aby se znovu nerozbrečel. To poslední, co se mu teď chtělo, bylo jít někam mezi lidi.