Give Me A Chance |KoliBee/PotaPato| ChanSoo

chapter 3

,,Co když tě někdo uvidí se tu se mnou poflakovat?" řekl skoro zoufalým  tónem a zastavil se před vstupní bránou školy. Nechce, aby někdo takhle... uh, celkem hezký a oblíbený klesl tak hluboko, jako byl on sám. Protože ze dna se dostává hodně špatně. To mohl potvrdit z vlastních zkušeností. ,,Proč by mi to mělo vadit?" zeptal se, na tváří pořád ten pitomý úsměv. ,,Protože... jsem níž, než ty." sklopil zrak k zemi. Celkem bolelo, říkat to nahlas. Uvědomoval si pak víc a víc, že je to pravda. Že je jen nepotřebnou součástí světa okolo něj. ,,Říkáš nesmysly. Je mi jedno, co si  budou myslet. Taky by ti to mělo být." udělal nepatrný krok k němu. Kyungsoo překvapeně zvedl hlavu a i když nesnášel oční kontakt, přeci jen se jejich pohledy spojily. ,,A-ale.. mě to přeci je jedno!" snažil se nalhat sám sobě, ale stejně věděl, že ho to mrzelo. Mrzelo ho, že neměl život jako ostatní jeho spolužáci. ,,Nikdo ti už neublíží." udělal další krok k němu a sklonil se, aby na něj lépe viděl. Přeci jen, Kyungsoo byl oproti němu celkem maličký. ,,Tche, vždycky.. si najdou způsob." raději hlavu sklopil, aby si Chanyeol nevšiml slz, které se mu v očích začaly postupně hromadit a on jen čekal, kdy si něktrá najde cestu ven. ,,Kyungie," vzal jeho tváře do dlaní. V ten moment chtěl Kyungsoo okamžitě ucuknout, ale v moment kdy se znovu zadíval do těch velkých očí se uklidnil. Kyungie... tuhle zdrobnělinu použila naposledy jeho máma. A to už nějaká doba bude. ,,Nedovolím, aby ti někdo ublížil. To ti slibuji." 

,,Proč?" zašeptal plačtivě. ,,P-proč jsi na mě tak hodný? Skoro mě neznáš." znovu se dostavil ten pocit, To něco, co mu našeptávalo, aby se okamžitě zbavil toho příjemného tepla, které Chanyho dlaně  vytvářeli, ale zůstal stát. Stál a ani se nepohnul, jen se snažil zadržet slzy. A propadnout se do země měl chuť ve chvíli, kdy ho dlouhán po tvářích pohladil. ,,Už jsem něco podobného zažil. Řekněme, že nechci, aby se to opakovalo." 

,,Nechápu to.." maličko pokrčil spodní ret. ,,Když se o mě budeš zajímat, stane se ti to samé! Tím jsem si jistý. Jsem jen odpad, radši bys měl-"

,,Tyhle blbosti neříkej, Soo! Jsou to lži a oni jen chtějí, abys tomu věřil!" Kyungsoo se se zhluboka nadechl a vydechl. ,,Proč by to tvrdili všichni, když by to nebyla pravda?" hlas se mu v půlce věty zlomil. ,,Protože tě neznají. Ani nevíš, co dokážou předsudky a pomluvy. Já tě měl tu možnost poznat.. aspoň trošku. A můžu říct, že to všechno jsou jen hlouposti." mezitím co mluvil se přisunul snad ještě blíž a Kyungsoo najednou nevěděl, jestli se mu tahle vzdálenost líbí nebo ho děsí. ,,Ch-Chanyeole.." zavrtěl hlavou a po tváři mu stekla první slza. Najednou se ocitl v pevném objetí a aspoň na chvíli si připadal v bezpečí. ,,Všechno bude dobrý, Kyu." oslovený svěsil ruce podél těla a opřel si čelo o Chanyeolovu hruď. Už nemohl dál zůstat silný. Nechat si tu neoblomnou masku, co měla toho pitomého kluka s přiblblým úsměvem odehnat. ,,Tak moc bych ti chtěl věřit." zašeptal a popotáhl. ,,Prosím, věř mi.. aspoň v tomhle.." pohladil ho po vlasech. A to byla poslední kapka. Kyungsoo se ihned narovnal a vymanil se z jeho objetí. Rychle si otřel slzy do rukávů a zamumlal: ,,Budu se snažit." na to se Chanyeol jen usmál a udělal pár kroků od Kyungsooa. ,,Půjdeme?" 

***

,,Jak daleko odsud bydlíš?" zeptá se po chvíli chůze. ,,Až na konci města.." povzdechl si, protože nesnášel tu dálku. Ale nic s tím nemohl udělat, byl to nejlevnější byt, co našel. ,,Tak proč nejezdíš MHD?" nechápavě naklonil hlavu trochu na stranu. ,,To je složitý." zamumlal výmluvně a mávl rukou, aby to dál už neřešil. ,,Hele! Zrovna to jede!" chytl ho z ruku a táhl k zastávce. Kyu se snažil nějak bránit, ale když si Chanyeol něco usmyslel, neměl proti němu šanci. To si mohl vyvodit jen z té chvíle, co se znali. Vlezli do autobusu, Chany zaplatil a posadil se. Stáhl Kyungieho vedle sebe, celý nadšený, že Kyungsoovi pomohl. ,,Vždyť je to skoro zadarmo." 
,,O t-to nejde." pokusil se zhluboka nadechnout. ,,Na začátku jsem si schovával peníze, abych se měl pak jak dotat domů, ale vždycky je našli a taky-" na chvíli se mu objevily před očima černé mžitky, ,,N-nedělá mi to.. uplně nejlépe." 
,,Dělá se ti špatně?!" vyděsil se. Začal si v hlavě nadávat, že zase něco udělal moc rychle, bez rozmyšlení.  ,,Heh, n-ne.. o-ono to bude.. um, dobrý.." pokusil se usmát, ale spíš to vypadalo, že se snaží napodobit štěně, kterému někdo právě sebral kostičku. ,,Kyungsoo, promiň, promiň! Nevěděl jsem..! Vystoupíme?"  
,,N-ne.. už jsem tu, t-tak to jednou přežiju." pevně se chytl sedačky předním. Yeoliemu nezbyde nic, než na Kyungsooa vystrašeně koukat, s obrovským pocitem vinny. ,,Fakt se ti omlouvám." chytil ho za ruku. Měl pocit, že by to Kyungiemu mohlo pomoct.  Ten se pod jeho dotykem ještě více napne. Skoro se neznal.. to to tomu dlouhánovi nepřišlo zvláštní? ,,Kdyby cokoliv... řekni, dobře?" ruku pomalu odtáhl. Viděl, že mu to není dvakrát příjemné, tudíž mu tím rozhodně nepomáhal. ,,Jsem v pohodě." znovu se pokusil usmát, ale stále to nešlo. Místo toho se chytil  za břicho, měl pocit, že každou chvílí bude zvracet.  ,,Támhle už bydlím!" vyhrknul najednou, s nepřeslechnutelnou nadějí v hlase. Yeol znovu pohotově zareaguje a pomůže Kyungiemu vstát, když autobus zastaví. Společnými silami vylezou ven, Kyuještě chvíli stojí na místě a užívá si čerstvého vzduchu. ,,Takže, už o mě víš další věc. Nesnáším autobusy. Ale já o tobě pořád skoro nic nevím."
,,A co bys chtěl vědět, Kyungie?"