Mr. Teacher

Chapter 6

Srdce mi bije jak o závod. A koukám jak jde pravděpodobně do kabinetu. Co se to sakra děje. A proč zrovna já, z celé školy by byl dobrovolný zástup holek, který by o něj stály. Ničemu nemůžu uvěřit, je tl můj učitel, nejen, že z toho všeho může mít problém on, což si za to samozřejmě může sám, ale já to můžu schytat s ním.

Když vše nějak vstřebám, vejdu do třídy a usednu do lavice, Claire hned na mě zareaguje. "Kde jsi byla tak dlouho? Stalo se něco?" pravděpodobně zaregistrovala můj obličej. "Ne, všechno je v pohodě, jen jel pozdě autobus." pokusím se o co nejupřímnější úsměv, který dokážu.

Sebastian se vrátí s USB, zapne projekt a pustí nějaký dokumentární film. Ve třídě se zhasne a zatáhne, je ještě ráno, takže je ve třídě opravdu minimum světla.

Dokument byl celkem zajímavý, když v tom šeru zaregistruji, že Sebastian není u katedry. Kam šel? Rozhlédnu se po třídě, stojí opřený u topení. Nemůžu si pomoc a začnu ho sledovat.

Opět černé kalhoty, tentokrát košile tmavě modrá. Stojí tak klidně. Vypadá tak nevinně, ale zároveň na něm něco je. V obličeji se zdá měkký a tvrdý zároveň. Začnu přemýšlet nad jeho chováním. Proč ve třídě působí tak mile... A ke mě se chová jak ti debilní nevychovanci s úchylnými narážkami. Vzpomenu si na dnešní ráno, jak mě pohladil, okamžitě mám husí kůži. Ano, přiznávám, ten chlap mě přitahuje, ale je o 11 let starší a navíc učitel. Sakra učitel, vůbec na to nemysli.

Když v tom se střetnu s jeho pohledem. Stále jsem na něj nevědomky koukala, hned jak se na mě podíval tak odklopím pohled a snažím se předstírat, že se nic nestalo. Bože, musím být rudá až na zadku. Ještě, že je to šero.

Nedá mi to a kouknu na něj znovu, stále na mě hledí. Fajn, když on chce koukat, tak proč nemůžu já. Pozoruji ho jak obrázek, nebudu první kdo tentokrát uhne pohledem. Snažím se pohledem nedat najevo žádné emoce, ještě to tak.

Měla jsem štěstí, protože byl zrovna konec hodiny, takže musel jít vypnout projektor. Vítězoslavně se uchechtnu. Claire jen na mě nechápavě koukne a já jen zavřím hlavou. "Jdeš se mnou prosím pro letáčky?" prosí mě se štěněčím pohledem.

Jako každý rok se za dva týdny koná ples. Ano, ples takhle brzy. Jedná se o ples, kam přijdou všichni ze školy, jsou zde i všichni učitelé, ale radši jen do půlnoci, aby nebyli svědky něčeho, čeho nechtějí. Slouží to hlavně kvůli tomu, aby se nováčci zařadili do kolektivu. Vždy se to nejak zvrhne půlka holek přijde o panictví, další půlka je něčím pravděpodobně sjetá. Nevím zda tam jít, vždy se to tam něčím posere a o tuhle zábavu nestojím.

Když vyjdeme ze třídy, procházíme kolem Sebastiana, jen se na něj s největší arogancí vítězoslavně usměju a jdu dál.

Dojdeme pro letáčky, letos jsou doopravdy krásné. Claire na mě s nadšením koukne "Musíme si jít koupit co nejdříve šaty!" Claire a nakupování, jak jinak. Omluvně se na ní podívám "Letos tam asi nepůjdu." Podívá se na mě, jak kdybych jí snědla svačinu. "A to jako proč?" odmlčím se. "Vždy se to nějak zvrtne, nemám potřebu mít zážitky s takovýhle koncem."

Proběhne asi další 10 minutové dohadování, skončí to pouze tím, že Claire naštvaně odejde. Je to pro ni pravděpodobně důležité, ale opravdu nestojím o to, aby mi někdo dával sexuální návrhy a při nejlepším ještě hodil něco do pití.

Dál tam jen stojím a koukám na ten leták. Doopravdy se mi tam nechce. Z přemýšlení mě vytrhne cvaknutí dveří, tedy spíš jejich zavření a následné otočení zámku. Nechápavě se otočím a tam stojí Sebastian. Hodně nasraný Sebastian.