Bloody Business w/ Marcus & Martinus

1.

Probudila jsem se do nového dne. Sluneční paprsky svítili zvenku přes moje okno, čímž mě donutily otevřít oči. Sedla jsem si na okraj postele a podívala se na hodiny. Bylo něco kolem osmé ráno. Zvedla jsem se z postele a moje první kroky vedly do koupelny, která se nacházela vedle mého pokoje. Jako každý den jsem si udělala hygienu a trochu se zkulturnila. Rozhodla jsem se pro menší ranní spršku. Vlezla jsem si do sprchového koutu a pustila jsem vodu. Horké kapky začali dopadat na moje tělo. Byl to úžasný pocit, cítila jsem se volně. Po chvíli jsem si vzala houbičku a nanesla na ni vanilkové mléko.

Když jsem byla hotová, šla jsem zpátky do pokoje, tentokrát ke skříni. Otevřela jsem ji a začala hledat vhodné oblečení. Nakonec jsem vyhrabala černé roztrhané džíny a k tomu bílé triko s nápisem 'Levis'. Oblékla jsem se a následně šla po schodech dolů, až do kuchyně. Otevřela jsem lednici a vyndala z ní sýr. Namazala jsem si ho na rohlík a potom ho snědla. Když už jsem dojedla, ještě jsem si vyčistila zuby a byla jsem hotová.

Vzala jsem si menší batůžek a do něj dala mobil s klíčema od bytu. Batůžek jsem si přehodila na záda a vzala jsem si boty. Vyšla jsem z domu a následně ho zamkla. Šla jsem po široké cestě, která vedla ulicemi až do města. Dneska dostanu další misi, vůbec ale nevím, co mě čeká zlého. Vždycky je to něco špatného. Došla jsem až do garáže, kde už na mě čekal John. ,,Konečně jsi tady, kde jsi byla?" zeptal se klidně. Jen jsem protočila očima a podívala se na něj. ,,Trochu jsem se zdržela doma" odpověděla jsem s nezájmem. Tohle mě opravdu nebaví, proč já?

,,Mám pro tebe další misi. Tentokrát to bude těžší a budeš se muset snažit" posadil se. Ukázal mi fotku dvou kluků, kteří vypadali jako dvojčata. ,,Chci, aby jsi ty kluky jménem Gunnarsen pronásledovala, potom chytla a přivedla mi je až sem!" řekl docela naštvaně. Trochu jsem se začínala bát.

,,Nebudu se pouštět do špinavé práce, kde musím pronásledovat Gunnarseny, kteří ti nic neudělali?" řekla jsem s nechápavostí. Jen co jsem to dořekla, rychlým krokem ke mě přistoupil a chytil mě silně pod krkem. Z pravé kapsy vytáhl kapesní nožík a začal mi s ním jezdit po rtech. Mým tělem začal proudit stres a celá jsem se začala třást. ,,Máš na výběr dvě možnosti... Buď to dopadneš jako děvka, nebo najdeš ty zkurvený Gunnarseny!!!" zakřičel po mě z plných plic. Celá jsem byla ve stresu, nedokázala jsem se pohnout. ,,Vybírám si druhou možnost" odpověděla jsem tiše, až se divím, že mě slyšel. Po chvíli mi do ruky vrazil fotku, již zmiňovaných Gunnarsenů. Už jsem si jen s pomyšlením prohlížela fotku.

,,Budeš muset až do Norska, koupili jsme ti lístky. Letadlo odlétá večerv jedenáct" řekl a podal mi lístky. Do Norska? No to snad ne. Lístky jsem si vzala do ruky a radši jsem nich nenamítala. ,,Máš na to všechno dva týdny a jestli se něco pokazí" přešel ke mě a pokračoval. "Budeš toho šeredně litovat" dopověděl a znovu si sednul. ,,Ano, rozumím" řekla jsem tiše na souhlas a odešla z garáže. Hned jak jsem vyšla, po tvářích mi začali stékat slzy. Proč já? Proč já musím pracovat pro business a dělat takovéhle věci.

Je to hrozné, ale já nemám na výběr. Kdybych odmítala plnit úkoly, John by mě zabil...a to doslova. Šla jsem zpátky po široké cestě, až jsem došla před dům. Odemkla jsem a následně vešla dovnitř. Sundala jsem si boty a šla do svého pokoje. Ze skříně jsem si vyndala velký kufr a položila si ho vedle postele. Začala jsem si vyndávat věci, které si vezmu do Norska. Proč to musí být tak daleko. Jasně, protože já bydlím v New Yorku, tak musím ta daleko. Ach jo..

Když už jsem měla zabaleno a hotovo, lehla jsem si do postele a jen tak koukala kolem. Opět se mi začali kutálet slzy po tvářích. Po chvíli jsem propadla v hysterický pláč. Nechápu to, proč si vybrali mě? Proč mi dávají takovéhle šílené úkoly? Proč? Proč? Proč? Tolik otázek, ale ani jedna odpověď.

V každém měsíci mi dají tři úkoly, nebo mise. A ty musím splnit. Tohle je druhý úkol v měsíci. Mám před sebou ještě jeden. To je opravdu strašný. Z toho přemýšlení jsem začínala být unavená. Po chvíli mi z toho hráblo a nějakým záhadným způsobem jsem usnula.

××××××××××

Probudila jsem se zrovna v noci. Otevřela jsem oči a protáhla se. Po chvíli jsem si vzpomněla, že mi letí letadlo... A sakra! Rychle jsem vstala z postele a běžela do koupelny. Učesala jsem se a umyla si obličej, abych nevypadala jako mumie. Když jsem byla hotová, běžela jsem zpět do pokoje a vzala si kufr společně z malým batůžkem, ve kterém mi zůstali klíče a mobil.

Doběhla jsem dolů a vzala si boty. Radši jsem zkontrovala, jestli jsem něco nezapomněla a potom jsem vyšla z domu. Zamkla jsem a podívala se na hodinky. Bylo půl jedenácté a mě to letí v jedenáct. Super, proč to musí být v noci? Když jsem došla do města, stoupla jsem si na chodník a zavolala jsem si kolemjedoucí taxi. Naštěstí zastavil a já rychle nastoupila. ,,Na letiště prosím" řekla jsem a chvíli potom se auto rozjelo.

Když jsme dojeli na letiště, poděkovala jsem a zaplatila. Vystoupila jsem z auta a šla k letišti. Procházela jsem frontou na kontrolu a potom na kontrolu pasu. Naštěstí mi všechno vyšlo a já mohla spokojeně nastoupit na letadlo. Sedla jsem si vedle jedné starší paní, která vypadala sympaticky. Letadlo vyletělo chvíli po té, co všichni cestující nastoupili a uložili si zavazadla.

Po začátek letu bylo v letadle ticho. Skoro půlka lidí spalo, nebo si četlo. Za to já jen koukala kolem. Letadlo mělo přistávat za přibližně čtyři hodiny. Po chvíli mě to přestalo bavit a usnula jsem.

Čauky! Mám tady pro vás první kapitolku.. Doufám že se vám líbí, budu ráda za každý hlas a komentář. Moc se vám omlouvám, že dlouho nevycházeli kapitoly, ale buďto jsem byla pryč, nebo neměla náladu a nechtělo se mi to psát a nebo se mi prostě něco stalo s wi-fi a já měla smůlu. Mno, dneska trochu delší.. 😄

- Amy xx 💔