Bloody Business w/ Marcus & Martinus

2.

Letadlo zrovna zastavilo na letišti a všichni cestující se začali společně se zavazadli cpát dopředu. Ještě že já měla místo někde vzadu. Chvíli jsem počkala, než všichni opustili letadlo a potom jsem teprve společně s kufrem šla. Když jsem vystoupila z letadla, uviděla jsem tu krásu Norska. Bylo to nádherné. Všude skály, do kterých naráželi proudy moře. Nikdy jsem v Norsku nebyla a mám k tomu i důvod.

,,Prosíme o pozornost, všichni cestující musí do deseti minut opustit letiště, děkujeme" rozezněl se hlas v hale. No to je skvělý, já tady čumim na krásu Norska, zatímco ostatní už jsou pryč. Popadla jsem svůj kufr, který stál vedle mě a běžela jsem s ním do haly. Všude bylo prázdno, viděla jsem jen pár lidí, kteří také nestíhali.

Co nejdříve jsem opustila halu a zastavila si taxi, do kterého jsem následně nesedla. ,,Na náměstí prosím" řekla jsem a auto se na to rozjelo. Celou cestu jsem pozorovala tu krásu kolem. 

Byla jsem do toho tak zažraná, že jsem SK nevšimla, že jsme zastavili na náměstí. Když jsem se vzpamatovala, opět jsem poděkovala a zaplatila. Vystoupila jsem z auta a rozešla se. Šla jsem podél obchodů a všelijakých věcí. Když jsem došla před hotel, který jsem hledala, vyndala jsem si papírek s jménem hotelu. Radši jsem si to zkontrolovala a naštěstí, jsem byla správně. Vstoupila jsem do hotelu a všechno bylo krásné zařízené. Podél k recepci vedli křesla s malými stolečky, kam si mohli návštěvníci odložit věci, nebo si sednout.

Rozešla jsem tedy podél a rozhlížela se kolem. Je to tu opravdu krásné. Podívala jsem se na strop, na kterém vysel velký lustr z třpytivých kamenů. Pohled jsem sklopila na červený koberec podemnou. Jaká nádhera. Došla jsem k recepci u které stála mladá na pohled milá slečna. ,,Dobrý den, jsem slečna Anne Cooperová a přišla jsem si pro ubytování" představila jsem se a usmála se. Slečna mi úsměv opětovala a pohled sklopila na obrazovku monitoru. ,,Ano, jste tady, počkejte, dám vám klíčky" odpověděla zdvořile a na minutku odešla.

Po chvíli přišla i s klíčkemi v ruce a podala mi je. ,,Pokoj 365" ukázala na výtah. ,,Děkuji" poděkovala jsem a rozešla se k výtahu. Zavolala jsem si ho dolu a ani ne za dvacet sekund byl dole. Nastoupila jsem a zmáčkla druhé patro. Výtah se rozjel a já byla spokojená. Vystoupila jsem z výtahu a rozešla se po chodbě hledat svůj pokoj. Nakonec jsem našla dveře, které byly blízko s nápisem 365. Super. Odemkla jsem pokoj a následně vešla. Pohled mi padnul na krásně zařízený pokoj s velkou postelí a krásnou sedačkou s televizí. Zavřela jsem zasebou dveře a kufr jsem zaparkovala vedle sedačky.

Pořádne jsem si prohlížela celý pokoj. Bylo to prostě dokonalé. Nevěděla jsem, že v Norsku mají takový luxusní hotel. Když skončila moje prohlídka pokoje, šla jsem si vybalit věci.

×××××××××××××

Blížila se dvanáctá hodina a já za Boha nemohla usnout. Začalo mě být špatně a točila se mi hlava. Musela jsem být ale ticho, protože vedle mě je taky někdo ubytovaný. Musím brát ohledy, že ano. Chytla jsem se za hlavu a zavřela oči. Bože, to je hrozný. Z nočního stolku jsem i vzala mobil a odemkl ho. Mám kontakt na Johna, takže jsem se mu rozhodla napsat.

Me: Jsem na hotelu

John: Skvěle. Zítra se do toho pusť.

Nic jsem na to neodepsala, jen jsem protočila očima a vrátila jsem mobil na noční stolek. Jak mám asi Gunnarseny najít za dva týdny. Co si to zase vymyslel. Nesnáším to. Ale co neměla jsem na výběr, nemůžu za to, že to jsem zrovna já.

Z přemýšlení na můj smysl života je mi fakt smutno. Opět mi začali po tvářích stékat slzy. Rodiče mi umřeli při autonehodě, je to už pět let a od té doby jsem dospěla a bydlím sama. Nikoho nemám, jen babičku. Ta bydlí daleko od New Yorku. Aspoň mi píše na Vánoce, svátek a narozeniny. Už mě přestalo bavit pořád přemýšlet a zanedbávat se blbostma, tak jsem usnula.

Flashback

,,Pozor!" zakřičel táta na mámu, která nekoukala na cestu. Před námi jel velký kamion a máma prudce zahnula do prava. Celé auto se s námi převrátilo na bok. Začal utíkat plyn z auta a já se začala dusit. ,,Ma-mi, ta-ati" řekla jsem s nedostatkem dechu.

Pomalu jsem ztrácela kyslík a upadala do bezvědomí. Svoje rodiče jsem neviděla.. Jen tmu.

------------

Probudila jsem se v nemocnici. Všechno bylo kolem mě bílé a světlé. Po chvíli se otevřeli dveře a do pokoje vstoupil doktor. Vypadal sklesle a v ruce držel nějaké papíry.

,,Slečno Cooperová, mám pro vás špatnou zprávu.. " odmlčel se. Bylo vidět, že mu to nejde říct. Pokračoval. ,,Vaši rodiče, jsou mrtví" dořekl. Po tvářích mi začali stékat slzy. ,,To ne, to NE!" vykřikla jsem...

Endflashback

Probudila jsem se z noční můry. Zrychleně jsem dýchala a snažila se popadnout dech. Tohle byla ta nejhorší noční můra v mém životě. Tohle už nechci začít, proč se to děje?

Čus! Další kapitola je tu.. Tak co jak se vám líbí? Já doufám že se vám líbí 😄 budu ráda za každý hlas a komentář. Těším se u další kapitoly..

- Amy xx ❤