Dřevěné tajemství

·Prolog·

,,Nemůžeš to udělat a ty to víš," šeptala mladá dívka. Nedávno se stala dospělou. Stála na okraji skály a pod ní zela prázdnota. Byla noc a foukal silný vítr. Noční košili měla roztrhanou a na pár místech rudou od krve.

,,Proč si to myslíš?" řekl pohrdavě starší muž, který stál před ní. V ruce držel dýku.

,,Protože jsem ti řekla celou pravdu. Když to teď uděláš nic tím nezměníš."

Muž si pobaveně odfrkl. ,,Že ne? Ale ano! Změním celou budoucnost. To ty jsi byla tak hloupá, aby jsi mi to řekla. Kvůli tobě se to stane a ty s tím nic nebudeš moci dělat, protože já žádného svědka neztrpím."

Dívka se zachvěla zimou i strachem. Tohle nebylo správné. ,,Kdybych ti to neřekla, bylo by to lepší."

,,Kdyby jsi mi to neřekla a já se dozvěděl, že jsi to věděla, zabil bych mimo ni také tebe a i tvou matku," zašeptal muž výhružně a přiložil jí dýku na hrdlo. Dívka se sykavě nadechla. Po tváři jí tekly slzy.

,,Proč nehceš aby se stala vládkyní?" křičela dívka. ,,Já vím ty chceš všechnu moc jen pro sebe!"

Muž zakroutil hlavou a přitiskl dýku silněji ke krku až jí začaly stékat malé praménky krve. ,,Chci ji pro svého syna."

Dívka udiveně vykulila oči. ,,Ty máš syna?"

,,Ano dnes se narodil a proto to chci co nejrychleji skoncovat."

To nemohla být pravda. Nemohla tomu uvěřit. Vyděšeně polkla.

,,Bojíš se smrti? Bojíš se toho, že tě budu mučit?" otázal se muž. Odvážně zavrtěla hlavou.

,,Ne nebojím! Děláš strašnou chybu," křikla. Muž se k ní víc přiblížil a dýka na jejím hrdle víc přitlačila. ,,Tohle ti nikdy neprojde. Za to budeš platit."

,,Už mi to prošlo," řekl muž a strčil dívku do propasti. Ozval se výkřik a náraz těla o kameny. Pak se rozhostilo mrtvé ticho. Muž se tiše vplížil do stínů. Očekával ho ještě jeden úkol.

*******

Žena tiše seděla na posteli a zašívala díru na svém plášti. Byla noc a její dcera už spala. Plamen svíčky se mihotal a vrhal po pokoji slabé světlo.

Najednou dovnitř vtrhl muž. Bylo vidět, že je naštvaný.

,,Jak to, že jsi mi to neřekla? Musela mi to povědět tvá dcera. Přikázal jsem ti, aby jsi mi vše říkala. Jsem tvůj vládce. Právě se mi totiž narodil syn."

Žena odložila plášť. Udiveně a zároveň bojácně se podívala na muže. V očích měla strach. ,,Já...nemohu....nemohla jsem. Já jsem ti to chtěla...říct. Ale já...za to....nemohu."

Muž si pobaveně odfrkl. ,,Pff! Ty nemůžeš za to, že ji máš s někým jiným, než se svým mužem?"

Žena popošla blíž k oknu. Jenže muž si jejího pohybu všiml. Přiskočil k ní. Ruce ji svázal za zády kusem provazu a odvedl z pokoje ven. Žena se vzpírala, ale proti jeho silným pažím nic nezmohla. Dorazili ke vchodu do podzemí. Muž ji prostrčil dveřmi a zamkl za nimi. V podzemí se nacházelo několik žalářů pro ty nejhorší zločince. Došlo jí co sní hodlá udělat. Chtěla se mu vysmeknout, ale muž ji držel pevně. Otevřel jeden žalář a hodil ji tam.

,,Nikdo se nic nedozví, protože jediná osoba která to kromě tebe věděla, byla tvoje dcera. A tu už nikdy nespatříš."

Žena zděšeně vyvalila oči. ,,Co jsi s ní udělal?" zařvala, ale muž odcházel pryč. ,,Co jsi s ní udělal?"