Je 7:30 bože jak já nesnáším budíky.Človek si ho nastaví ale stejně na něj každé ráno nadává.Vstanu a půjdu se umýt obleču si černé roztrhané džíny s bílým trikem a modrou džiskou, k tomu jsem si dala bílé tenisky a zlatý náramek.Poté si jdu udělat snídani ,dám si cereálie s mlékem a nějakým ovocem.Jak dojím, jdu si pro tašku a jde se do školy.
Jak vejdu hlavníma dveřma školy vidím jak na mě čeká Amy moje nejlepší kamarádka ,mám jí moc ráda vždy mi ve všem pomáhá. S Amy se znám už od malička, beru jí skoro jako svou sestru, vše děláme společně a jsme okolo sebe totálně poblázněné. Amy je stejně velká jako já, má hnědé dlouhé vlasy a krásné oříškové oči, je jedna s nejkrásnějších holek co znám a divím se že doteď nemá kluka .
Pozdravím se s ní a rovnou míříme do třídy kde si najdeme místo vzadu jako obvykle a kecáme do zazvonění.O hodině je popravdě nuda ,učitelka furt mele stejné kecy a já už jen čekám až zazvoní na přestávku.
O 25 minut později Jooo..Konečně zvoní. zvednu se a vycházím ze třídy.Hned ale jak vystoupím z ní cítím jak mě někdo táhne za ruku na záchody. Když se podívám vidím že je to Amy "Dělej Izo pojď musím ti něco říct.„ řekla a já vůbec nechápala co se vlastně děje."Okay, okay hlavně pomalu„ zasměju se.Jak jsme došli na záchod tak nás zamkla a já začala mít strach co mi vlastně chce říct .Amy ke mně pomalu přišla a řekla mi, že jednomu klukovi z naší třídy se líbím,já osobně jsem tomu nevěřila, ale ona vypadala poprvé v životě že si fakt nedělá srandu.
„A jak se ten pán zamilovaný jmenuje?" odpověděla jsem jí. "J-Je... t-to Dylen..„
Co!? to nemůže být pravda ,prostě nemůže. ,,Si děláš prdel že jo!! řekni mi že jo„ snažila jsem se přesvědčit že je to jen blbý vtip. "Právě že ne, slyšela jsem je jak si Dylan a Austin povídali o tobě že jsi sexy a že jsi se přes prázdniny změnila a takové hovadiny..„
Stála jsem tam asi ještě 10 minut než jsem to rozdýchala, No tak Izabello schop se je to jen blbý kluk nedělej z toho drama. Asi se ptáte proč tak vyšiluju jen kvůli kluka. No víte ono se to má tak, že Dylena znám už hodně dlouho, defakto od mých 5 let byly jsme strašně dobří přátelé jak ve školce tak na základce, vždy se za mě postavil a chránil mě, takový velký brácha ,ale....Každá pohádka nějak končí a ne vždy šťastně. Před 6 třídou mi řekl že se stěhuje a mě se hned nahrnuli slzy do očí.
Pak jsem ho do prváku neviděla, když jsem sem nastoupila a viděla ho mezi nováčky, ihned jsem k němu běžela a chtěla ho obejmout ale než jsem to stihla udělat ,tak se k němu nahrnula jiná holka, objala ho a dala mu pusu, byla to Emily z druháku. Přesně v tu chvilku jsem cítila stejný pocit, jak před tou šestkou a uvědomila si ,že ho miluju, ale teď už ne. Všiml si mě a ihned mě poznal, odtrhl se od ní a chtěl mi něco říct, ale já jsem řekla jen tiché ahoj a utekla, Emily na něj začala řvát a pak se pohádali a myslím si že se později rozešli, docela mě to mrzelo, protože to bylo asi kvůli mě, ale už jsem to od té doby přestala řešit.
Teď ale zpátky do reality. Konečně jsme vyšly z toho záchodu, rozloučila se s Amy měla totiž jiné hodiny stejně jako s Adamem, ale s ním mám jen Bilogii a Zeměpis a já směřovala na Matiku.
Jak jsem byla už u dveří ucítila jsem jak mě někdo zase chytil za ruku, Amy to ale nebyla...byl to Dylen měl krátké, hnědé vlasy a zelené oči, postava byla štíhla a docela vypracovaná, otočila jsem se na něj a on spustil,,ahoj Izzo dlouho jsme se neviděli, jak se máš?"To jako vážně, vidíme se skoro každý den na chodbě, nebo spíš já ho vidím a on mi řekne tohle?! ,,A-Ahoj Dylene nevšimla jsem si tě, co potřebuješ?"znejistila jsem z toho jak mě držel ,,Chtěl jsem se tě zeptat jestli nechceš zajít, třeba na kafe nebo tak nějak?" a zrovna teď jsem znejistila ještě víc, stála jsem tam nehybně a říkala si co se to se mnou děje proč ho prostě nevyfakuju jako ostatní.
Nakonec jsem mu řekla. ,,J-já bych ráda a-ale nemůžu však víš Adam a taak." Už jsem byla trošku sebejistější než na mě vyvalil tohle. ,,Aha, tak to promiň, ale co třeba jen tak přátelsky, jako za starých časů." No super a co mám jako teď dělat. Nevnímala jsem co dělám a tak ze mě vyšlo ,,eeeeeh ještě nevím ,napíšu ti až budu vědět" Co se to sakra teď stalo!!! už mi pomalu fialověla ruka jak mi ji mačkal, chtěl mi ještě něco říct ale já se mu vysmekla a šla do třídy.Díky bohu už to fakt bolelo.
Pak jsem čekala na Amy ,jak jsem jí viděla jak vchází tak jsem jí hned řekla ,, Kde jsi prosimtě byla ,teď mě málem Dylan pozval na rande!!" ona na to jen řekla ,, Jaj tak promiň musela jsem si něco vyřídit před hodinou.'' chtěla jsem ještě něco říct, ale než jsem to stihla tak učitelka přišla do hodiny, takže jsem už jen čekala až další blbá hodina uteče a já si mohla jít domů lehnout. Učitelka nás furt poučuje jak moc je Matika úžasná a takové věci ,ale my jí nikdy nebrali vážně. Hodina byla víc a víc zdlouhavá až najednou jsem upadla do snového království.
Ocitla jsem se doma ve svém pokoji ale ne v mém apartmánu ale tam kde jsem vyrůstala, vyšla jsem ven z pokoje a sešla ze schodů, když jsem sešla dolů uviděla jsem mamku jak něco vaří. Najednou se na mě otočila, usmála se a řekla:,, tatínek se vrací domů.", když jsem to slyšela otočila jsem se na vchodové dveře, kde stál on....můj otec!!!, víte mého tátu kdysi odvedli na vojnu bylo mi asi 10 když jsem ho viděla naposled furt si pamatuju co mi řekl ,,Buď pro mě statečná, nenech se nikým ovládat jsi tatínkova malá holčička a strašně tě miluju tebe i maminku, budu na vás myslet'' rozloučil se i s mamkou a ještě než odešel tak se zastavil přišel ještě jednou ke mě, sehl se a řekl ,,Ještě něco abych nezapomněl tady, pohlídáš mi ji než příjdu domů?'' kývla jsem, byla to černá kšiltovka s nápisem NYC.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pak odešel, vždy jsem jí měla u sebe a nikdy jí nesundala z hlavy dokud nám za 7 let přišel dopis že je můj otec mrtvý a že se jeho tělo nenašlo, bylo to 11 května 2015 v ten den já i mamka jsme byly úplně na dně ,nevěděli jsme co dělat ,ano mamka měla dobrou práci i taťka, takže finančně jsme byly pohodě ,ale psychicky jsme nebyly. Cítila jsem jak mi tečou malé kapičky slz po tvářích ,pak ale najednou jsem uslyšela jak na mě někdo mluví.
Probudila jsem se, byla to Amy. ,,Izo vstávej je po hodině....Jsi v pohodě?'' zeptala se.,, Jo jsem v pohodě ,jen vzpomínka'' Amy asi pochopila o čem mluvím ,je moje nejlepší kamarádka ví o mě vše . Obejmula mě a řekla ,,Neboj všechno bude v pohodě jsem tu pro tebe'' ,, Děkuju, je mi lépe'' Postavily jsme se a zamířily ke mě domů.
Tak tady bych to zakončila. Vím není to nic na co by jste se koukli a řekli jste woow, píšu po dlouhé době a básník ani spisovatel nejsem ale snad se líbilo a určitě bude pokračování. Budu ráda za každou podporu. Miluju vás.
