Dostatečně krásná: Chráněná

Kapitola 31

„Lady Kristin?“ ozvalo se při snídani pár dní po Štědrém dni.

Přítomné vybrané zaskočeně zvedly hlavy k princezně Hayley. Bylo to úplně poprvé, co na snídani promluvila na někoho jiného, než na člena své rodiny.

„Ano, výsosti?“ oplatila jí tmavovláska.

„Odpoledne se chystám zastřílet si z luku. Nechcete se přidat?“

Dívku její otázka zaskočila. Nedala na sobě ovšem nic znát. „Omlouvám se, výsosti, ale nikdy jsem to nezkoušela. Nejspíš nebudu ten nejlepší společník pro tuto aktivitu,“ vyjádřila otevřeně své obavy, což Hayley přimělo se na ni usmát.

„Není se čeho bát. Naučím vás to.“ Na to nebylo co říct. Dívčin tón nepřipouštěl zápornou odpověď.

V takových chvílích si Kris uvědomovala, že si s ní královská rodina může dělat, co chce. Byla jen loutkou v jejich hře. Jejich otrok a nemohla s tím udělat vůbec nic. Nebyla ovšem jediná. Jiná dívka byla v tu chvíli ve spárech dalšího člena královské rodiny, jež jí sliboval věci, které mohl jen těžko dodržet. Na oplátku žádal až příliš mnoho. Tak už to ale bývá. Ti, kteří mají hodně, chtějí ještě víc.

Šíp se zabodl do země, přičemž si tmavovláska povzdychla. „Tohle nebude moje parketa.“

„Možná to je přesně vaše parketa a vzdáváte se příliš brzy,“ povzbuzovala ji princezna, ale sama tomu nevěřila.

„Proč jste mě s sebou brala, výsosti?“ sklonila dívka luk k zemi a točila se na světlovlásku, jež akorát vypustila šíp, jež se zabodl přímo doprostřed terče. „Řekla jsem vám, že jsme to nikdy neděla a přesto jste trvala na mé přítomnosti.“

Princezna odložila zbraň stranou, propletla si prsty a pomalu se nadechla. „Neumíte držet jazyk za zuby. To by vás mohlo přivést do problémů,“ upozornila dívku, jež nad jejími slovy pouze mávla rukou.

„Do těch jsem se dostala už tolikrát, že si s tím nedělám starosti.“

Hayley přikývla. „Nejste dostatečně opatrná. Odmítáte, nebo jste alespoň odmítala, stráž. Nabízíte své přátelství, srdce máte na dlani. Nedokážete mlčet. Co máte na jazyku, to řekněte, aniž byste nad tím přemýšlela. Váš úsměv je těžko uvěřitelný, k faleši jste nebyla stvořená.“

Tmavovláska naklonila hlavu na stranu. V podání princezny to vypadalo, jako kdyby byla naprosto nemožná.

„Takhle tu nemůžete přežít. Divím se, že tu ještě jste.“

Tohle bolelo. Netušila, proč si její slova bere až tak moc k srdci, ale bolelo to.

„Nechápejte mě špatně. Nebyla jste sice moje favoritka, ale teď jí jste,“ věnovala jí princezna mírný úsměv.

Kris nakrčila obočí. Nedávalo to absolutně žádný smysl.

„Říkám vám to, protože vám chci zachránit život. Byla by vás škoda. A nemyslím to tak, že by vás byla škoda kdybyste zemřela. Je vás škoda pro královský dvůr. Ale to Anthony ani Matt nevidí. Nebo to spíše vidět nechtějí. V našich kruzích se přátelství a láska nachází jen velice těžko. Proto na vás tak visí, proto se vás nikdy nebudou chtít vzdát,“ pokroutila hlavou princezna. Ve stejnou chvíli svým bratrům záviděla a zároveň by za nic na světě nechtěla být na svém místě.

„Nehodlám tu zůstat,“ přiznala tmavovláska. „Oba to vědí. Chci se vrátit ke své rodině a...“

„Pořád tu ale jste,“ skočila jí princezna do řeči. „Zůstáváte zbytečně dlouho. Proč?“

„Protože je nechci opustit. Lady Lorelay, ani vaše bratry.“

„To je sice ušlechtilé, ale riskujete tím vše, co jste kdy měla,“ varovala ji Hayley. „Kdybyste se domů vrátila teď, váš život by byl úplně jiný. Jak to ale bude, když se vrátíte až za další čtyři měsíce? Nebo za půl roku? A co když se dostanete do poslední trojky? Stanete se princeznou. Vaše budoucnost už nebude v sedmičce, ale tady.“

Nad tím Kris nikdy pořádně nepřemýšlela. „Pomůže to mé Oblasti.“ Tohle ji pohánělo dál. Proto se snažila vydržet.

„Jak moc jste ochotna obětovat?“ zeptala se princezna.

„Obětuji všechno, abych už nikdy nemusela vidět hladovět děti i jejich starší příbuzné. Vzdám se všeho, aby nemuseli krást a zabíjet jen proto, aby získali krajíc chleba,“ odpověděla Kristin, připravena svou odpovědět rozvést, bylo by to třeba.

Princezna uznale pokývala hlavou. „Nepřemýšlíte jako princezna,“ upozornila ji. „Přemýšlíte jako královna,“ zamumlala si sama pro sebe tak, že ji dívka nemohla slyšet. Zamířila do zámku, do svých komnat. Tmavovlásku nechala daleko za sebou.

_______________________________________

Pomalu se blížíme konci ☺