až si mě na ulici
zas někdo splete s žebračkou
a hodí mi pár korun
k poškrábanejm nohám
snad už budu mít dost
na svou vlastní hvězdu
nemusí být zlatá
ani stříbrná
vlastně ani bronzová
jen když mi splní přání
jedno jediný
ať poznáš
jak moc bolí
žebrat u tebe o lásku
když ty ani neposloucháš
a hraješ si s mými city
jak s rubikovou kostkou
žebrám u tebe o odpuštění
ale mám pocit
že mě ani neslyšíš
ČTEŠ
poezie muzejních exponátů.
Poetryrůžový mramor černobílá srdce pár rozlámaných nadějí a také vzácných hlav máte v polštářích střepy tak už jděte spát - - - - - - - - - - - - - Dokončeno @Amaenell ©2018
