Lovcovo tajemství [FF Teen Wolf]

Příjezd

Seděl jsem na zadním sedadle, poslouchal Alison s její matkou a sledoval přitom temnou krajinu za oknem, jež byla ještě temnější skrze moje sluneční brýle. Sice jsem mohl vypadat jako blbec, ale každý věděl, že je nosím skoro pořád i za tmi. Tohle a ještě nikotinové žvýkačky, které jsem žvýkal kvůli své snoubence, protože jí rozčiloval můj kuřácký zlozvyk.

"Proč se vůbec musíme zase stěhovat?" zeptala se Alison a já se ušklíbl.

"Jo a proč musím jet s váma a ne s Chrisem?" doplnil jsem její dotaz a schytal od Alison naštvaný pohled. "Promiň, ale necítím se bezpečně, když řídí žena."

"Já bych se zase necítila bezpečně s tebou a tvýma brýlema za volantem," vrátila mi uraženě Victoria a podívala se na mě přes zpětné zrcátko.

"Vidím s nimi dobře," zabručel jsem a vrátil se k sledování lesa, což mě docela uspávalo.

"Tak proč se zase stěhujeme?" zopakovala Alison svou otázku.

"Protože tvůj otec je významný prodejce a musí se kvůli práci stěhovat..."

"Mami pozor!" vykřikla najednou dívka a její matka prudce strhla volant do protisměru, jak se snažila vyhnout mladíkovi, co se najednou objevil na silnici. Já tou náhlou změnou směru narazil hlavou do okénka. To způsobilo zničení brýlí a kousnutí do jazyku.

"Sakra! Co to bylo?!" zařval jsem a otočil se, aby se mohl podívat zadním oknem.

"Mami, musíme se vrátit," řekla Alison a já se podíval na Victorii, která váhala. Věděla, co ve zdejších lesích žije. "Mami!?"

Za chvíli se nakonec Victorie otočila a zastavila na krajnici. Pak jsme všichni vystoupili a šli se podívat po tom mladíkovi. Já zůstal u auta. Chvíli jsem jen stál a nabíral čerstvý vzduch do plic. Les krásně voněl a cítil jsem i déšť, který se brzy proháněl kolem mě. Rukou jsem pročísl své zmoklé černé vlasy a modro šedivýma očima si prohlédl okolí. Najednou jsem zaslechl vytí a hned sáhl do kapsy od černé kožené bundy, kde se skrýval skládací nůž potřený omějem.

Zaslechl jsem kroky a lekl se, že na mě běží vlkodlak, ale šlo jen o Alison s její matkou. Ty si rychle nasedly. No spíše Victorie natlačila svou dceru do auta a mě rozhodně ukázala, abych udělal to samé. Radši jsem nasedl, protože by mi byla schopná ujet a nechat na pospas vlkům. Doslova.

"Tak našli jste ho ležet v blátě?" zeptal jsem se sarkasticky a schytal naštvané pohledy.

"Ne, asi utekl," řekla Alison. Atmosféra byla taková zvláštní. Obě byli trochu roztřesené z toho, co se stalo. Tak jsem se naklonil mezi přední sedačky.

"Kdy už tam budem?" zeptal jsem se a Victorie mě s úsměvem strčila zpátky dozadu.

"Brzy, seš jak dítě a ne dospělý chlap," odpověděla mi a Alison se zasmála a atmosféra byla zase příjemnější.

Měla pravdu, netrvalo dlouho a vjeli jsme do města. No spíše městečka. V noci vypadalo velice příjemně a já si vzpomněl, jak jsem zde strávil pár dní, když mi bylo patnáct. Změnilo se toho hodně. Hlavně spousta domů zde tehdy ani nestála. No a právě v jedné čtvrti nových domů stál ten, kde jsem měl spolu s Argenty žít.

Zastavili jsme na příjezdové cestě. Vystoupil jsem a podíval se na bílý patrový dům. Byl typicky Kalifornský a byla to změna od těch mexických, co jsem obýval doposud. Vzal jsem si z kufru svoje dvě zavazadla a vyrazil ke dveřím. Cestou mě doběhla Alison a na ruku mi pověsila svou tašku a se škodolibým úsměvem zmizela v domě. Naštvaně jsem se za ní díval. Nadhodil jsem si tašku, aby mi seděla pohodlněji a šel za ní.