Lovcovo tajemství [FF Teen Wolf]

Modré oči

Chris mě podpíral, zatímco jsme vstupovali do obýváku, kde mě položil na gauč. Victoria nás nejspíše slyšela a sešla dolů do obývacího pokoje. Brzy po ní přišla i Alison, která se vyděsila, když mě uviděla. Něco povídali, ale já je nevnímal. Jen co jsem zahlédl, že sahají po vypínači, tak zavřel oči.

"To je v bezvědomí?" vyhrkla Alison a z hlasu jsem jí poznal, že má slzy na krajíčku a rukama si nejspíše zakrývala ústa. Tenhle její výraz jsem znal a bezpečné ho poznal.

"Ne, jen nechci oslepnout," zamumlal jsem. Na hlavě měl obvaz z lékárničky, ale na tváři byla ještě zaschlá krev.

"Co se stalo?" zeptala se Victoria Chrise, který zrovna mířil do kuchyně.

"Byli jsme v lese a Charlie se smekl na mokrém listí a uhodil do hlavy."

"Jo jsem šikovnej, jako klaun v cirkusu. Klidně jděte spát, já tu budu spát," řekl jsem a Victoria opravdu poslala Alison do jejího pokoje a když se ujistila, že jsem v pohodě, tak šla také. Jen Chris zůstal, aby dohlédl na to, že si beru prášek na bolest hlavy a opravdu usínám. Ani jsem ho neslyšel odejít, neboť jsem skutečně usnul a spal jako mrtví.

Druhý den jsem se probral dřív než ostatní a zamířil do svého pokoje. Tam jsem se zamkl v koupelně. Jen, co zapadla poslední západka, tak jsem se chytil umyvadla. Cítil jsem v ústech to strašné svědění. Zavrčel jsem a podíval se do zrcadla. Těžce jsem dýchal, ale snažil se uklidnit. Rychle jsem vlezl do sprchy a pustil na sebe studenou vodu. Rukama se opřel o dlaždičky a cítil, jak se tep zpomaluje. Musel jsem jít ven, do lesa.

Když jsem vyšel z koupelny, tak na sebe hodil tepláky, tílko a obvaz, co se mi namočil, vyměnil za náplast. Nasadil si otrhané běžecké boty a seběhl dolů do kuchyně. Tam s překvapením zjistil, že už nejsem jediný vzhůru. Alison seděla u linky a pila čaj a kousek od ní stála i sklenička s džusem. Když mě uviděla, tak vypadala překvapeně.

"Co děláš?" zeptala se.

"Tobě taky dobré ráno," řekl jsem a nalil si do skleničky džus, co Alison zapomněla uklidit do ledničky. "Jdu ven."

"A co hlava? Včera to vypadalo, jako bys měl každou chvíli umřít," zamračila se na mou náplast a já na ní bezděčně sáhl.

"Takových ran jsem dostal," ušklíbl jsem se a všiml si jejího skeptického výrazu. "Jednou ti o tom řeknu."

"Jasně," zabručela.

"Co se děje? Rande se nevyvedlo?" zeptal jsem se a založil ruce na lince před ní.

"Nebylo to rande, no možná bylo. Jenže ten kluk utekl. Jeho kamarád říkal, že se mu udělalo špatně. To mi, ale mohl říct," vylíčila mi naštvaně a já se napil džusu, nasadil moudrý výraz a zamyslel se.

"Třeba byl z tebe tak nervózní, že se mu udělalo zle a nechtěl vypadat jako slaboch. Přeci jen, ženy chtějí muže, co se umí postarat o ní a možné potomstvo. Což znamená sílu a to i emocionální," vysvětlil jsem a všiml si, že to chápe. "No a já jdu běhat, čau."

S těmi slovy jsem zmizel rychleji, než mohla něco říct. Ani jsem si nebral auto, prostě se vydal pěšky městem až k nedalekému lesu. Trvalo mi to jen chvíli. Šel jsem rychle, rychleji než obyčejní lidé. Zastavil jsem se u velkého pařezu a dlouho se na něj díval a větřil. Nikoho jsem necítil. Zavřel jsem oči a začalo to.

Nehty se protáhly a zpevnily. V ústech se zase objevilo to šimrání, jak mi narostly tesáky. Na tváři se mi objevila srst a obličej celkově nabral jiný vzhled. Otevřel jsem oči, které modře zazářily. Chvíli skákal na místě a rozběhl se. Opravdu jsem šel běhat. Jen ne zrovna lidsky.