Resurrection

12.kapitola

Jakoby se moje srdce zastavilo. Přestože strašně pršelo a okolo mě byli vojáci z legie.. nedokázala jsme vnímat a ani se soustředit na jejich pohyby. Z myšlení mě vytrhl až známý hlas.
,,To přežil jenom jeden" ? Zvedla jsem pohled od krvavé spouště
,,jaká ostuda" dodal.
To už jsem nevydržela, popadla jsem svůj meč a v mžiku měl mou čepel zapíchnutou v hrudi. Jenže k mému překvapení hrot meče projel skrz a já hned za ním. Můj pád zpomalila až rozbahněná zem. Bože co to dělám ? .. musím už opravdu šílet.
Ale když jsem se podívala za sebe zjistila jsem, že nejsem jediná. Levi měl vytaženou čepel a skoro to vypadalo že velitele průzkumníků zasáhl.
Kdy to stihl ? .. museli jsme vystartovat najednou. Erwin ho ale rychle vyvedl z omylu, když jeho čepel zachytil vlastní dlaní..
,,Zabiju tě" ! Řekl Levi
,,To je důvod proč jsem tady" !    Erwin nic neřekl a svou druhou ruku dal do kapsy a po chvilce vytáhl papírový svitek, který hodil na zem.
,,dokumenty patřící kriminálníkovi jméně Lubov.. jsou falešný" prohlásil klidným hlasem.
,,Ty sráči .. už od začátku jsi všechno věděl a stejně si je nechal.."
ani to nedořekl a vrhl se po něm takovou silou, že ho musel odtrhnout další voják. Když si Levi všechno spojil dohromady padl na kolena do bláta..
,,Takže zemřeli zbytečně" .. řekl potichu spíš sám pro sebe.
Posadila jsem se na zadek a přitáhla si k sobě kolena a svou hlavu jsem skryla do klína. Po pár sprostých slovech přišli výčitky svědomí .. ,,
Kdybych za ním tak nepospíchala .. kdybych s nimi zůstala... možná bych je zvládla zachránit.. Možná by teď ..." hlava se mi začala plnit podobnými otázkami při kterých velké slzy začali plnit můj klín.. ta bolest byla nesnesitelná..
Můžu za to .. já ..
,,Já .." ozvalo se ..
Upřela jsem svůj pohled na Leviho..
,, to kvůli mě zemřeli" .. mé od slz naplněné zorničky se rozšířili.
,,To neříkej".. společně jsme vzhlédli k Erwinovi, který zatínal krvavou pěst až mu klouby zbělali. Své oči měl přitom pevně upřené na Levim.
,,Nikdy nelituj svých rozhodnutí jinak nebudeš schopný udělat své vlastní"
Jen jsme na něj nevěřícně zírali ,,Pojď s se mnou" ...
,,Cože" ? Řekli jsme najednou a nechápavě jsme na něj koukali.
,,Potřebuješ někoho kdo v tebe bude věřit... Tak mě následuj"
.. s tímhle se otočil a začal odcházet pryč. Zastavil se až u svého koně na, kterého se posadi a krokem se vydal ku předu.
Chvíli jsme koukali na jeho v dáli mizící siluletu.
Po chvíli se Levi postavil.. a vydal se ke svému koni ..
,,Erwine Smithe .. nevím jestli jsem to pochopil správně, ale dobře .. Budu tě následovat"
Běžela jsem co mi nohy stačili. Než jsme průzkumníky dohnali a společně se vydali k hradbám.
,,Nikdy nebudu svých rozhodnutí litovat"