Teddy Bear (SeokJin x Girl) {pozastaveno}

2. Kapitola

Jin pow

Druhý den

Dneska se mi povedlo vstát dřív, než by mě někdo budil. Bezmyšlenkovitě jsem udělal higienu a oblékl se, šel do kuchyně něco uvařit a pak vzbudit kluky, ať se jdou najíst. U jídla se mě pořád někdo ptal, co se mnou je. Já jen odpověděl, že nic a dál na ni myslel. Na tu, která vládne všem mým myšlenkám. Nedokážu myslet na nic jiného. Je to osud, že jsem ji potkal? Tak krásná, okouzlující slečna. Koho má asi nejradši že skupiny? Doufám že ji ještě někde potkám. Kate. Krásné jméno... ,,Hej! Jine! Mluvíme na tebe jestli sis nevšiml!" Ječel na mě Tae a mával mi rukama před obličejem. ,,Ehm... Promiň, jsem nějak mimo... Co potřebujete?" Ale vážně... Měl bych na ní přestat myslet... ,,Asi půl hodiny se tu bavíme o tom co s tebou může být, když jsi pořád tak mimo. Vůbec nereaguješ na nic o čem mluvíme, takže i když Yoongi zkusil říct, že vůbec nejsi tak krásný jak říkáš, vůbec žádná reakce a proto se ptáme... Co se sakra s naším hyungem stalo?" odpověděl mi Kookie. ,,Cože to řekl? Yoongi! Víš že na tebe si nedovolím, ale tohle? Opravdu jsi dokázal říct takovou lež?!" Hajzlík jeden... Samozřejmě jedinou odpovědí mi bylo jak jinak než ticho, jelikož Gi opět usnul. ,,Ach zapomeňte na to kluci... Jen se mi stala jedna hezká věc a teď to nemůžu dostat z hlavy. Zkusím se projít a pročistit si hlavu. Zatím ahoj..." Zvedl jsem se, a aniž bych jim dal čas na vstřebání informace a odpověď, už jsem byl u dveří a vyrazil ven. Byl víkend takže všude kam se člověk podíval, mohl vidět hromady lidí. V tom davu se aspoň ztratím a nikdo nebude vřískat, že omg to je Jiiiiiin. Pomalým krokem jsem se vydal přes několik ulic k parku, kde jsem si chtěl chvíli sednout a odpočinout si od lidí.. To bych ale nesměl zahlédnout JI. Tu, kvůli které se mi opět srdce rozbušilo jako šílené. Zrychlil jsem krok a skoro doběhl k ní. ,,Kate! Ahoj. Ani nevíš jak jsem rád, že jsem na tebe znova narazil. Tentokrát naštěstí ne doslovně." Hned jsem ze sebe vyhrkl první věc co mě napadla. ,,Ahoj Jine! Taky jsem moc ráda." Úsměv... Zase mám pocit, že roztaju. Proč jsem z ní tak mimo? ,,Máš dneska čas?" Proč se vlastně ptám? Jo aha... ,,Ano. Proč?" Bože usmívá se ještě víc... ,,Chtěl bych tě někam pozvat a pokecat. Trochu tě poznat. Brala bys pozvání na oběd?" ,,Moc ráda! Každá holka by určitě dala cokoliv za oběd s tebou! Takže se mi nikdo nemůže divit." Dokonalý smích... Tu holku musím mít za každou cenu.