Teddy Bear (SeokJin x Girl) {pozastaveno}

3. Kapitola

Jin pow

Doufám, že tohle není jen sen. Ona opravdu souhlasila! ,,Ale nejdřív pojď se mnou k dormu, protože s sebou nemám ani mobil, natož peněženku. Kdyby tě někdo viděl... Prosím neříkej nic ve smyslu, že jsi tam kvůli mě a půjdeme na oběd dobře?" ,,Jasně, s tím počítám." Během chvilky už jsme došli k budově. ,,Wooow, máte to tady krásné! Co já bych dala za tak krásný dům, kde bydlet... Jen.. Není to trochu malé pro 7 lidí?" ,,Ano je to malé ale s klukama se dokážeme uskromnit a vejít se v pohodě." ,,Aha, to chápu. tak běž ať už můžeme vyrazit. Kdyby nás kluci načapali spolu, už by ses z toho jen tak nevykecal..." ,,Pravda, pravda. Hned budu zpět!" 

Kate pow

Hned jak to dořekl, zmizel ve dveřích. Nemůžu uvěřit, že se to opravdu děje. Já jdu na oběd s Jinem! A podle všeho ještě ani nepochopil, že je můj bias! Omg vážně se mi plní sen. Slyšela jsem otevírání dveří. V očekávání, že to bude Jin, jsem se podívala za zdrojem zvuku. Ten, koho jsem viděla nebyl Jin, ale Tae. ,,Hej ty! Kdo jsi a co tu děláš?." zepatl se. ,,Oh sorry, I don't speak Korean." No jo, já vím, že jsem chytrá. Jak všechno schovat líp, než mluvit anglicky? ,,Sakra ta holka mi určitě nerozumí.. Tae do toho ty umíš anglicky tak něco chytrýho... Hi cute girl. Wae you here?" ,,I'm just looking at this nice building. Oh my... Aren't you Taehyung? From BTS?! OMG!" ,,Sorry, me can't know what you umm say. But true I am Tae." (Jo vážně je vtipný psát anglicky a k tomu se snažit psát nějak blbě protože Tae a angličtina :D) ,,I'm so happy that I see u! But I'll go now. Say hi to the boys for me please oppa! Bye!" Fuuuu to je něco... ,,Ouki girl! You cute! Bye!" Tak a teď se nějak šikovně schovat... Jo tam za roh by to šlo... Tae hned zmizel a po asi 5 minutách vyšel Jin. Vykoukla jsem zpoza rohu a ukázala na něj ať jde ke mě. ,,Pfuuu, ještě že už jsi tady... Tae mě tu viděl a ptal se co tu dělám... Aby nic nevěděl, dělala jsem, že neumím korejsky a mluvila jsem anglicky... Byla docela sranda, jak se chudák musel trápit tím, aby složil anglickou větu... Ale pak už jsem radši řekla, že půjdu a šla jsem za roh, aby mě nikdo už neviděl. ,,Dobře. Mě by třeba vůbec nenapadlo udělat něco tak superchytrýho! Jsi úžasná! Promiň, že mi to tak trvalo, ale musel jsem klukům něco uvařit rychle, jinak by mi určitě zase něco provedli s kuchyní..." ,, V pořádku. Úplně tě chápu. Můžeme?"

Jin pow

 Chytil jsem ji za ruku a natěšeně ji vedl směrem k jedné z restaurací kolem kterých jsem vždycky běhal. Když mi došlo, co jsem udělal, pustil jsem ji a omlouval se. ,,V pořádku Jinnie! Není za co se omlouvat." Usmála se na mě s lehce růžovým odstínem v tváři a chytila ona mě. Zdá se mi to, nebo se opravdu červená? Počkat... Řekla mi Jinnie??? ,,Prosím řekni mi, že to není jen sen." ,,Není, proč by měl?" zeptala se nechápavě. ,,Protože... Ale nech to být... Jako bych to neřekl dobře?" Hned jsem ji začal táhnout do budovy a k nejlepšímu stolu. Po chvíli koukání do jídelního lístku jsem měl vybráno, tak jsem se jí zeptal, jestli už ví, co si dá. ,,Ano. Tohle." Přišel takový ten objednávkotýpek a já řekl, co si dáme. Po celou dobu strávenou v restauraci se Kate usmívala a zářila červenou barvou. Já bych ovšem mohl říct o sobě to samé. Hodně jsme si povídali a hodně se o sobě dozvěděli. Když jsme dojedli, šel jsem zaplatit a moje princezna zatím čekala venku. Po tom co jsem vyšel ven, mě napadlo, kam ji vzít, abych s ní mohl strávit ještě aspoň chvíli času. Obchod s medvídky u kterého jsme se poprvé srazili... Doslovně. ,,Pojď se mnou. Chci se s tebou ještě někam podívat." Beze slova mě následovala k cíli. ,,Chci abys mi pomohla vybrat medvídka, kterého chci koupit jedné hodně speciální osobě k narozeninám. A taky aby sis nějakého teď vybrala." ,,Dobře. Pomůžu ti ráda oppa!" Zněla trochu zklesle... Ale to ještě neví že ten speciální někdo je ona! Vešli jsme dovnitř a hned jsem si všiml toho krásného úsměvu. Rozhlížela se a vypadala jako malé dítě které se moc těší až se rozeběhne po obchodě a najde si tu správnou krásnou hračku. Během pár minut už jsme stáli u pokladny s medvídkem ne moc malé ani velké velikosti. Ten kterého vybrala pro speciální osobu byl obrovský, ale ne moc drahý, což mě potěšilo. Hned zítra se sem vydám a koupím ho. Rozhodli jme se, sejít se znova v pondělí. Ve tři v parku. Už se nemůžu dočkat, až ji znovu uvidím. Na rozloučenou jsme se objali. Ne že bych ji chtěl pustit, ale musel jsem abych nebyl až moc nápadný.. Pak už jsme šli zase každý svou cestou.