Lisa utíkala za svojí dcerou jak jen to bylo možné. Tu ale však odváželi už na operační sál. Lisa šla za doktorem a ten jí pověděl,že se má posadit a čekat. Lisa se zoufale svezla na židli. Opřela se a vzdychla. Dala hlavu do dlaní a z očí jí vyhrkly slzy. Přemýšlela co udělala špatně. Co udělala,že její dvanácti letá holčička musela takhle dopadnout? Chtěla se jen trvale usadit. Začít nový zivot. Odejít od muže,co jí psychicky i fyzicky týral. Chtěla mít krásný domeček na předměstí New Jersey. Chtěla aby byly se svojí dcerou konečně šťastné. Lucy si našla kamarády a měla dobře připraveno čím chce být až vyroste. Ale teď. Teď je chudák na operačním stole a bojuje o život. „Jsem hrozná matka" řekla sama pro sebe. Ona ti sedí a přemýšlí, zatímco její dcera se potýká se smrtí. Jak jen mohla dopustit,že ji někdo brutálně zmlátil a znásilnil,když šla že školy. Milionkrát jí říkala, že nemá chodit přes les. Ale Lucy neposlouchala. Chtěla být co nejdříve doma. Ještě že si stihla zavolat záchranku. Bůh ví jak by to dopadlo. Doktor říkal,že dostala několik bodných ran nožem. Lisa si zaplakala a měla svědomí černější než uhlí. Ona za nic přece nemohla. Musí pracovat. Musí živit tuhle rodinu. Nemůže na Lucy dávat čas 24 hodin denně. I tak... Zkuste to vysvětlit matce. Uplynuly 2 hodiny. Lisa byla sama. No... Teda ne tak úplně sama. Jen nevěděla,že je tam někdo další. Ani neviděla. Opodál stála překrásná dlouhovlasá štíhlá brunetka. Upravené šaty. Na první pohled by se do ní každý zamiloval. Ale zdání klame. Nikdo nevěděl kdo to je a proč tam je. Nikdo ji neviděl. Podívala se na brečící matku a šla ke dveřím operačního sálu. Položila ruku na sklo a divala se, jak se snaží o oživit už skoro mrtvého. Podívala se ještě jednou na Lisu. „Promiňte mi to" zašeptala. Prošla zdí! Přišla k pohledné blondýnce. „Odpusť mi má drahá" zašeptala. Vzala Lucy za ruku. A zatáhla. Lucy najednou stala celá před ní. Jen... Průhledná. Její tělo leželo přímo před ní. Podívala se na sebe a potom i na své tělo. Nechápala co se děje. Podívala se na brunetku. „Kdo jsi?" Zeptala se hned Lucy.
„Samara a odvedu tě odsuď pryč"
„Ale co moje maminka?"
„Ta si už nějak poradí"
„Ale já nechci"
„Budeš muset"
„Musíme jen umřít" opáčila Lucy.
„A co si myslíš,že si právě udělala?"
„Chceš říct,že jsem mr... Mrtvá?"
„To by ti snad mělo dojít ne?"
„Ale... Ale... Jakto?"
„Neměla si chodit přes les"
„Ja vím,ale ta zvířata tam"
„Chápu tě,taky jsem byla malá"
„Takže a kam půjdeme?"
„Domů. Do Záhrobí"
„Hmm... OK"
„Ty si nějako rychle vstřebala to,že si mrtvá. Jseš zvlastni."
„Pudeme už?"
„Chytni mně za ruku"
„Nejsem teplá"
„To sice ne,ale drzá jsi až moc"
„Zvykni si"
„Dobře" opáčila Samara. V tu chvíli se proměnila. Z krásné tváře byla obludná tvář. Všechno krásné zmizelo. Byla to ošklivá bytost. Koukala se na Lucy a řekla: „Tak co? Už jdeš?" Lucy ohromená Samarou neřekla ani slovo. Jen Samaře podala vlídně ruku a zmáčkla ji. Samara něco zamumlala. Lucy se nejednou objevila ve velké místnosti. „Mary! Potřebuji tě tu sestro!" Najedou přišla do místnosti...
