Ať to není láska ...

Kapitola 3

Odešel a já se dooblékla. Šla jsem omrknout tu snídani samozřejmě nebyla nic moc. A řekla jsem mu že neumí nic udělat. Potom jsme se vydali do školy kde jsme se spolu bavili na chodbě já se opřela o zeď protože ten rozhovor byl dlouhý. Adam se snažil nenápadně přiblížit a políbit. Nepovedlo se mu to protože zvonilo a já vyklouza. No jo možná by to bylo supr ale né teď ať se chlapeček snaží.

"Ty se nezdáš."

"Jak já? Adam se semnou furt bavil. Háňo já jsem andílek."

"Jo jasně. A ty sním něco máš?"

"Já ne. Jak tě to napadlo?"

"Jen tak. Hodili by jste se k sobě."

"Hahaha."

Dneska jsme měli celej den tu kravku co nás vyhodila takže jsme už spolu moc nemluvili. Když zazvonil zvonek na konec vyučování šla jsem pro Lukyho s Háňou. Potom jsme šli všecí k nám měli jsme domluvenej filmovej večer. Takže pizza, popcorn, cola a drby. Roztáhla jsem sedačku a objednala pizzu. Prvně jsme si pustili film Ženy v pokušení. Zazvonil zvonek.

"Pizza je tu."

Šla jsem otevřit. Za dveřmi stál Adam.

"Co tady děláš?"

"No mě se stebou tak dobře spí tak jsem si řekl že zajdu na návštěvu."

"No ale já mám návštěvu."

"Aha."

Řekl smutně a odcházel.

"Počkej! Nemám tu kluka. Sice dva mi miláčci tu jsou ale je tu Háňa. Máme filmovej večer. Přidáš se?"

"Moc rád!"

Zavedla jsem ho do obýváku. Sedl si mezi nás na sedačku. Potom zase zazvonil zvonek. Šla jsem otevřit. Tentokrát to byla pizzu. Zaplatila jsem a donesla ji do obýváku. Byly tři krevetová a dvě šunkové.

"Kluci pizza!"

Zařvala jsem a hned utíkali za mnou pro pizzu. Vzali si šunkovou, Háňa si vzala šunkovou taky a já se rozdělila o krevetovou s Adamem. Zapili jsme to colou někteří malinovkou. Potom jsem šla udělat popcorn a zapla film Kamarád taky rád. Adam se nato moc nechtěl dívat ale nakonec se díval. A jako poslední film jsme si pustili Vendetta. Miluji ten film s Ondrou Havlem. Adam s Háňou usnuli u půlce filmu a já se dodívala. Potom jsem to vypla a šla spát. Ráno jsem se probudila jako první. Adam mě držel kolem pasu a mačkal se na mě.

"Hej Mišíku!"

Otevřel oči a pustil mě.

"Promiň no. Víš jak dobře se mi spalo? A ty mě takhle krutě vzbudiš."

"Nebudila bych tě kdyby si mě nedržel."

"No tak mě radši vzbouzej."

"Ty seš blb. Však máš Saru. Neměl by jsi spíš tam spát než tady??"

"Jestli myslíš Sára Sandeva tak stou jsem nikdy nic neměl. Asi ani nechtěl. Mě se líbíš ty."

Začala jsem se trošku fakt jenom trošičku červenat.

"Krásně se červenáš."

Začal mi oddělávat vlasy z obličeje.

"Ne to nejde! Ani mě neznáš."

"Udělám cokoliv hlavně mě neodmítej. Naučím se klidně i vařit."

V tom se vzbudila Háňa. Nestačila jsem mu ani odpovědět.

"Dobré ráno."

"Dobré ráno."

Řekla jsem zároveň s Adamem. Začali jsme se všecí smát. Odešla jsem do kuchyně udělat snídani. Nechtělali se mi nic vymýšlet tak jsem dala braškum lupínky s mlékem. Vzbudila jsem brášky a oblékla jsem se oni se najedly a šla jsem sněma do školy a školky. Cestou nazpátek domů jsem to vzala přes pekárnu. Koupila jsem nám snídani. Když jsem se vrátila Háňa se dívala na tv a Adam byl??

"Kde je Adam?"

"Šel na zahradu."

Odpověděla mi Háňa.

"Adama snídaně."

Zavřela jsem tak aby to slyšel z okna. Přišel a sedl si ke stolu vedle Háni.

"Chcete k tomu něco na pití?"

"Čaj prosím."

"Máte malinovku?"

"My stopro."

"Děkuji."

Donesla jsem malinovku Adámkovi a uvařila čaj Háni. Háňa po snídani musela jít dom se sbalit do školy a Adam taky. Jenomže ten mě přesvědčil abych šla sním.

"Ještě jsi mi neodpověděla."

"A na co Adame?"

Přesně jsem věděla na co chce odpověď. No jenomže já nevím. Chodit sním by bylo super ale má spoustu Mishix tak by si mohl začat s jinou. Rysknu to. Kdybychom nic neskusila nic bych neměla.

"To není vtipný."

Zastavil a podíval se na mě.

"Tak co..."

Nestačil to doříct a já se mu vrhla na jeho rty. To mu musí stačit jako odpověď.

"To bylo jistě ano."

"Ne to bylo jistě ne."

"Haha."

Když Adam odemkl byt. Strčil klíče do kapsy a opřel mě o dveře a jeho rty se přilepily na moje. Začaly jsme se líbat. V tom někdo zakašlal za námi. Hned jsem přestala a odstrčila ho vypadal jako by ten kašel neslyšel. Stála tam jeho máma.

"Mami tohle je Nicol moje kamarádka."

"Dobrý den."

"To jsem ráda že poznávám tvoji přít kamarádku."

"Mami my nemáme čas. Já se potřebuji sbalit do školy a s Nicol tě nenechám. Radši!"

Odtáhl mě do jeho pokoje.

"No trošku trapas."

"Trošku? To jsi to kašláni neslyšel? A nemohl si říct že jsou rodiče doma?"

"Spal sem u tebe. Takže nevěděl jsem že mamka bude doma."

"Neboj teď to budeš vědět. Nebudeš spát u nás dlouho."

"Jakto?!"

"Jedu do Kroměříže za tátou s brachama. Už dneska. Je tu jedno řešení zeptej se mámy jestli můžeš snami. Teda pokud chceš."

"To víš že jo."

Odešel z pokoje a šel se asi zeptat jestli může.

"Lásko můžu."

Lásko jé to je tak sládké. Ja ho miluji.

"Pomužeš mi zabalit? Prosím."

Na to se nadalo dívat. Vyžehlený věci začal házet do batohu.

"Já ti sbalím oblečení a ty zbytek. Protože by jsi vtom nemohl jít ani na zachod."

"Děkuji."

Když měl sbaleno tak si je vzal ke mě abychom si nezacházeli ještě k němu.

Škola neubýhala. V půlce vyučování mi přišla SMS od táty.

"Dneska pro vás přijedu. Ve dvě před domem."

Od té doby to uběhlo rychle o půl druhé skončila škola a my se vydali k nám. Před druhou přijel táta. Nakládali jsme kufry do auta. Já si sedla s Adamem do zadu bráši do prostřed máme totiž 7 místný auto. Vydali jsme se na cestu nevypadalo to že bysme jeli do Kroměříže ale mlčela jsem...